Čtrnáctiletá ilustrátorka a karikaturistka Marie Jansová se stala jedním z deseti držitelů ceny Zlatý oříšek pro nejtalentovanější české děti roku 2017. Odmalička má těžkou oční vadu. To, co kreslí, v podstatě příliš nevidí, nebo jen pouze rozostřeně a značně rozklepaně.
"Mně se navíc klepe ruka, takže o to je to ještě ‚dokonalejší‘," usmívá se Maruška. "Kreslím bez náčrtu, rovnou naostro, jak to nakreslím, tak už to zůstane. Jsem k výkresu úplně připláclá, abych se na to co nejvíc soustředila," popisuje.
Během tvorby ještě nemá vůbec jasno o tom, jak bude vypadat výsledek. Do obrázku postupně začleňuje další a další nápady. Jak ale najde detail, který chce na výkresu pozměnit? "Musím se ve výkresu orientovat po paměti. Pamatuju si, kam jsem se posunula, tak si to posunu zpátky."
Zavedeme řeč i na to, jak Maruška zvládne někoho nakreslit. Ohmatá si ho? "Ne, to mi přijde neslušné," směje se. "Prostě si ho musím k sobě co nejvíc přiblížit a prohlédnout si jeho typické detaily. Třeba u vaší figurky bych nakreslila brejle," vysvětluje.
Když organizátoři Zlatého oříšku představovali deset laureátů a vyprávěli o Marušce jako o krásně kreslící čtrnáctileté dívce s těžkou oční vadou, představovala jsem si takové ty půvabné obrázky koní cválajících po louce, okřídlených pegasů. skici princezen a princů. Když se jí neobezřetně zeptám, co by ji lákalo ilustrovat, jestli třeba dětské pohádky, zarazí se a pobaveně mi opáčí: "Vy jste asi neviděla můj kalendář na letošní rok, který tu mám s sebou?"
A tak se přesouváme k nástěnnému kalendáři, v němž třeba na měsíc říjen připadá řitíř, tedy rytíř, jenž má místo obličeje pozadí. "Ahaa," odtuším.
"No, takže je vám asi jasný, proč se mi nechce ilustrovat pro děti. Musela bych se pak pořád bát, aby to nebylo nevhodné, já mám prostě takový silnější humor."
Nicméně celá její škola je prý ověšena naučnými obrázky, jak se žák má a nemá chovat, takže ani této oblasti se nevyhnula.
Maruška o sobě mluví jako o vyznavačce černého humoru a nekorektních vtipů o postižených. "Čím černější, tím lepší!" upřesňuje.
Říkám si, že teď už mě na Marušce nemůže nic překvapit, ale dojde k tomu vzápětí, to když se jí ptám na výtvarný vzor a ona mi začne nadšeně líčit umění Petra Urbana. "Prostě můj favorit je Ruda Pivrnec!" Za všechno prý může její babička, která Marušce v jejích výtvarných začátcích říkala: "Prosím tě, vždyť to kreslíš jako Urban!" Tak si ho na internetu vyhledala a jeho styl se jí zalíbil.
Jenže dokáže malovat i seriózně, ostatně nyní má ilustrovat knížku známého českého ekonoma a poslance Patrika Nachera. Způsob, jak k této zakázce přišla, je podobně kuriózní a úsměvný jako Maruščiny kresby. Na Nový rok běželo slavnostní předávání Zlatých oříšků v České televizi a dívala se na něj malá dcerka Nacherovy asistentky. Když se pak její maminka zmínila, že hledá vhodného ilustrátora pro ekonomovu knížku, dcerka jí poradila, ať určitě osloví Marušku, že kreslí moc zajímavé obrázky.
"Měla by to být politicko-ekonomická knížka a mám od něj podmínku, že těch mých sedmdesát ilustrací nebude sprostých," usmívá se kreslířka z Roztok u Prahy.
Na stole má i další zakázku - převést Čapkovu Pošťáckou pohádku do komiksu, který patří k jejím dalším oblíbeným disciplínám. "Je tam nějaká Mařenka, co ztratí dopis nebo co, no musím si to pořádně pročíst," líčí.
Jejím snem byla střední grafická škola. Jenže ta vyžaduje dobrý zrak a nevěří, že by výuku mohla Maruška zvládnout. Trochu i z trucu ji její známí přihlásili do soutěže Zlatý oříšek, aby ukázala, že na to má. "Je to jako s lyžákem. Tam mě taky nepustili na sjezdovku, protože mi nevěřili, že na to trošičku vidím," usměje se.
Část výhry v hodnotě deset tisíc korun chce dát na grafický tablet, na němž by se chtěla naučit ovládat grafické programy. "Samozřejmě na to taky houby vidím, ale cvikem a časem by se to mohlo podařit," věří nadějná ilustrátorka a možná budoucí grafička Marie Jansová.
Video: Medailonek zrakově postižené karikaturistky Marušky Jansové:
