Před sedmi lety přišel se zápisníkem a tužkou do newyorského King Cole Baru, který kdysi navštěvovala Marilyn Monroe a kde podle legendy vymysleli koktejl z rajčatového džusu a vodky známý jako Bloody Mary. Do luxusního podniku vstoupil nesměle, bez patřičného dress codu. Místo saka měl na sobě sportovní mikinu.
"Styděl jsem se, ale barman ani mrknutím oka nenaznačil, že by se mnou měl nějaký problém. Dal se se mnou do řeči a ještě mě seznámil s byznysmeny, kteří mi doporučili další místa, kam bych měl určitě zamířit," vzpomíná Jan Vlachynský na dobu, kdy plánoval v Brně otevřít svůj první bar, a protože pořádně netušil, jak by měl vypadat, cestoval za těmi nejvyhlášenějšími do světa.
V současnosti třicetiletý rodák z Uherského Hradiště spoluvlastní hned čtyři brněnské bary, které se staly povinnými turistickými atrakcemi pro Čechy i cizince, kteří do města přijíždějí. Někteří z nich podle Vlachynského dokonce do Brna nejedou za ničím jiným. Pro zodpovězení otázky, proč jsou jeho bary tak výjimečné, je třeba znát příběh mladého podnikatele od úplného začátku.
Při studiu psychologie se Vlachynský seznámil se spolužákem Adamem Vodičkou, který si přivydělával rozvážením hostětínského moštu do brněnských kaváren. Když pak Vodička odcestoval na rok do Francie, předal síť odběratelů i auto, ve kterém k nim mošt dopravoval, Vlachynskému. Ten se pak společně s pražským kamarádem Andrejem Vališem pokoušel s moštem prorazit i v hlavním městě, kde ale dvojice mladíků tvrdě narazila na nezájem místních restauratérů.
Myšlenky založit na moštu byznys se ale Vlachynský s Vališem nevzdali, a když v létě 2009 jako brigádníci na Aljašce kuchali ryby, napadlo je zkusit štěstí na brněnských vánočních trzích. "Dověděl jsem se, že si prodejci ve stáncích vydělají až stovku za hodinu, a na Zelném trhu zrovna sháněli nové stánkaře. Trhovci běžně smíchali nejlevnější ´krabicák´ s imitací vánočního koření a prodávali to za dvacku, což jsme ale netušili," prozrazuje Vlachynský.
Proto tehdy dvacetiletí snílci svůj nápoj neošidili, dali do něj kromě moštu poctivou jablkovici ze Slovácka, odkud oba pocházeli, a instantní prášek nahradili skutečným kořením. Naivita se jim vyplatila, protože Turbomošt za pětatřicet korun se stal i přes vyšší cenu brněnským fenoménem, na který si zákazníci rádi vystáli i desítky metrů dlouhou frontu.
"Práce ve stánku byla strašně náročná, měli jsme spánkový deficit, ale ten stav, kdy na měsíc úplně vypnete a neřešíte nic jiného, nám přinesl spoustu pozitivní energie," přibližuje Vlachynský, proč se stánky s Turbomoštem do Brna už devět let vrací, i když jejich zakladatel za pultem nestojí.
Žádné přeslazené koktejly plné špatného alkoholu
Auru, která v prosinci obklopovala stánky s Turbomoštem, však chtěli Vlachynský a Vališ přenést do podniku fungujícího po celý rok. Protože neplánovali otevřít jen obyčejný výčep podobný těm, které navštěvovali jako chudí studenti, vydali se na průzkum barů až do zmíněného New Yorku.
"Dlouhé barové desky, které všichni mohli pozorovat a u kterých zákazníci mohli sedět a povídat si s barmanem. A samozřejmě kvalita nápojů. Brněnské koktejlové bary měly v nabídce desítky hodně podobných drinků - džus, troška špatného alkoholu a troška sirupu. Amerika už tuhle éru přeslazených pití, ze kterých vás bolí hlava, měla za sebou," vyjmenovává Vlachynský, co se naučil v USA.
Do Česka se dva čerstvě dostudovaní vysokoškoláci vrátili s jasnou představou, jaký bar v jihomoravské metropoli zatím neexistuje, a hledali prostory, v nichž by to podniku slušelo. Objevili nabídku k pronájmu třípatrové budovy bývalé banky, která byla daleko větší, než si představovali. Řekli si, že to risknou, půjčili si peníze od rodičů a známých a vlastníma rukama se vrhli na stavební úpravy.
"Všichni nám říkali, že trvá půl roku, než do nového podniku začnou chodit hosté. To jsme si ale finančně nemohli dovolit, a tak jsme rozjeli marketingovou kampaň s názvem Bar, který neexistuje a na sociálních sítích jsme popisovali a ukazovali všechno, co se během příprav dělo. Díky tomu jsme si získali ohlasy ještě před otevřením," popisuje Vlachynský.
Následovalo výběrové řízení, ve kterém hojný počet zájemců o práci v baru posuzovali Vlachynského spolužáci z psychologie. "Zkušenosti z jiných barů nehrály takovou roli. Hledali jsme hlavně lidi, kteří mají rádi jiné lidi a kteří se zápalem půjdou do něčeho, co dřív nedělali. Lidi s pozitivním přístupem, kteří nemají pocit, že všechno kolem nich je špatně. Vybrali jsme třináct uchazečů a zařídili jim u jednoho kolegy z oboru barmanský kurz. Ten trval jenom týden, takže začátky vypadaly dost punkově," upozorňuje podnikatel.
Bar, který neexistuje otevřel na konci září 2012 a už první večer měl na všech podlažích plno. Konkurence, která nevěřila, že dražší drinky plné kvalitních surovin budou Češi kupovat, brzy litovala. Šéfové baru po pár dnech provozu zjistili, že třináctičlenný personál nebude pro jeho obsluhu stačit, takže se tým rychle zdvojnásobil. Do nabídky také brzy přibyly první signature drinky, které hosté jinde neokusili.
"Ten úplně první se jmenoval Podpis, a pokud si dobře pamatuju, byl v něm gin, okurka, nějaký citrus a jablečný mošt, který jsem se na začátku snažil procpat do všeho. Barmani mě s ním pak už posílali do háje," směje se Vlachynský.
Někteří zákazníci si ale v Baru, který neexistuje oblíbili také možnost objednat si koktejl, který v nápojové nabídce chybí. "Neznamená to, že vám barman na místě vymyslí úplně nový drink šitý na míru, ale dokáže vašim preferencím uzpůsobit koktejly, které zná. Barmani se tak musí umět ptát na správné otázky. Ať už na chutě, které máte rádi a které si pamatujete z minulosti, nebo na oblíbené barvy či aktuální náladu," říká Vlachynský.
Psychedelické účinky bez halucinogenních drog
Proto se podle něj správný barman musí dokázat do hosta vcítit a vyčíst z jeho slov, za kterým společenským zážitkem do baru dorazil. Prostřednictvím pocitů, které nápoje mohou navodit, pak začali barmani popisovat koktejly ve druhém Vlachynského podniku otevřeném v roce 2014. Na extravagantní Super Panda Circus se už složili fanoušci, kteří v crowdfundingové kampani Pomáhám pandě společně přispěli částkou 1,2 milionu korun vybranou během neuvěřitelných tří hodin.
Super Panda Circus představuje protiklad svého rozlehlého staršího bratříčka - tajemné doupě bez oken pro opravdové znalce, které neodradí, že u vstupu musí zazvonit. "Bar, který neexistuje byla kvalitně provedená klasika. Toužili jsme ale po místě, kde bychom si mohli víc hrát, přinášet nezvykle podávané drinky s nevšedními ingrediencemi za hranou divnosti. Vytvořili jsme svět, který lidé neznají, a proto se v něm mohou chovat daleko svobodněji než v tom dobře známém. Jde o bar, který vás má dovést k psychedelickým účinkům i bez halucinogenních drog," líčí Vlachynský.
Právě Super Panda Circus uspěl v roce 2016 na cenách Czech Bar Awards, kde získal ocenění za nejlepší koktejlový bar, a vysloužil si dokonce pozornost reportéra New York Times. "Spousta cizinců nám říkala, že kdybychom s takovým barem vyrukovali v zahraničí, mohli bychom se stát nejlepším barem na světě," připouští podnikatel. Místo exportu se ale se svými spolupracovníky rozhodl dále rozšiřovat barovou síť v Brně.
Loni ji doplnily 4pokoje, v nichž si Vlachynský a jeho rychle se rozrůstající skupina gastronomických nadějí pohráli s konceptem nonstopu. Jejich brainstorming vyústil v podnik, který funguje dvaadvacet hodin denně a proměňuje se podle příslušné denní doby. Ráno se v něm lze nasnídat a osvěžit první kávou, v poledne naobědvat, k večeru odpočinout u koktejlu a po půlnoci si užít party až do brzkých ranních hodin.
Letos v únoru pak tým obnovil provoz Whiskey baru převzatého poté, co původní majitel zavřel, a Vlachynský má tak pod palcem už i tradiční irskou hospodu. Aby toho nebylo málo, snaží se prorazit také s vlastní Zázračnou limonádou v originálních příchutích jako perník nebo ibišek.
"Mou hlavní úlohou je udržovat prostředí, ve kterém se všichni zaměstnanci mohou věnovat tomu, co je nejvíc baví, a klidně dělat víc věcí zároveň. Protože většina personálu chce růst, musíme otevírat další a další podniky," vysvětluje, proč v nastaveném tempu nehodlá polevit.
Pod brněnským Zelným trhem, kde kdysi naléval do plastových kelímků Turbomošt, nyní vzniká obří podzemní restaurace pojmenovaná Slast, kam zájemci budou moci zavítat ještě letos v srpnu. "Půjde o něco, čemu se v zahraničí přezdívá vibe dining, místo, kde se bude jíst, pít a možná i tančit na stole," láká Vlachynský na zatím těžko představitelnou novinku.