"Jedná se o velice novou disciplínu. První wingsuity sice vznikly na začátku 90. let, ale do FAI (Světové federace leteckých sportů, pozn. red.) se to dostalo teprve před dvěma lety," přiblížil Martin Dlouhý ze společnosti JUMP-TANDEM a viceprezident České parašutistické asociace.
"Wingsuit flying v České republice proti tomu světu je ještě pozadu. Takže se snažíme disciplínu více rozšířit mezi lidmi," dodal.
Wingsuitové létání je parašutistickou disciplínou, při které mají na sobě lidé speciální kombinézu, která vypadá jako z komiksu. Pod pažemi a mezi nohama mají kus látky, takže připomínají létající netopýry. Na zádech si nesou padák, který otevírají až na přistání.
Zhruba patnáctka takových českých batmanů se sešla minulý týden na letišti u Prostějova, aby poměřila svoje dovednosti na vůbec prvním otevřeném mistrovství České republiky v tomto netradičním sportu. Martin Dlouhý jej bral také jako přípravu na historicky druhé mistrovství světa ve wingsuitovém létání. To první se uskutečnilo před dvěma lety na Floridě, světový šampionát v okolí Prostějova proběhne již za měsíc.
Na závodech se poměřuje rychlost, čas a vzdálenost závodníků ve výškovém okně mezi třemi až dvěma kilometry. K zaznamenávání výkonů slouží speciální GPS trackery, údaje o jednotlivých závodnících vyhodnocují rozhodčí. Kvůli doletovým vzdálenostem byl kolem letiště vyhlášen také speciální vzdušný prostor.
Třináct let mezi vzduchem a zemí
Kdo by si myslel, že adrenalinové zábavě holdují pouze muži, byl by překvapen, kolik neohrožených žen v partě parašutistů je. Jednou z nich je i osmadvacetiletá Simona Vybíralová, která patří mezi nejlepší české wingsuitery. Během všedních dní pracuje jako IT konzultantka, již třináct let ale tráví víkendy na letišti a také ve vzduchu.
"Poprvé jsem zkusila skákání v tandemu v patnácti letech. Je to součást mého života, nedovedla bych si bez toho představit žít," přiznala sympatická blondýnka, která má za sebou už přes 1500 seskoků z letadla. Wingsuit poprvé vyzkoušela před deseti lety a dříve závodila také za českou ženskou reprezentaci na přesnost seskoku.
Dodnes si však dokáže vybavit pocity při prvním seskoku. "Zavřela jsem oči, počítala jsem a pak jsem oči otevřela, byl tam padák a bylo to super. Dívala jsem se kolem dokola na krajinu okolo Hranic na Moravě," vyprávěla s úsměvem na rtech. Přesto přiznává, že i ona má občas strach. "Když skáču po delší době, mám trochu obavy. Ale víc se bojím na wingsuitu kvůli otevírání padáku, který se může zamotávat."
Podle svých slov při padání ze čtyř kilometrů vůbec na nic nemyslí, probudí se, až když ji výškoměr upozorní, že má otevřít padák. Zažít jakýkoliv seskok by doporučila každému. "Navíc v tomhle sportu není nikdy pozdě začít," dodala.
Wingsuiteři létají až 200 kilometrů v hodině
Dlouhý, jenž má za sebou přes sedm tisíc seskoků v průběhu 33 let, přiznává, že wingsuitové létání je ale oproti jiným parašutistickým disciplínám velmi náročné, a to jak na bezpečnost, tak finance. "Parašutismus je velmi bezpečný sport, když se dělá správně a s pokorou. Wingsuit flying je další stupeň bezpečnosti, protože lidi nejen padají k zemi, ale letí zhruba 200 kilometrů za hodinu dopředu, a když jich vyskočí z letadla třeba šest, musí letět tak, aby se nesrazili," vysvětlil.
Světový rekord v rychlosti drží Brit Fraser Corsan, který vloni letěl rychlostí téměř 400 kilometrů za hodinu. Nejdéle letěl v roce 2012 Kolumbijec Jhonathan Florez - devět minut a šest sekund, skákal z více než 11 tisíc metrů. Pokud by se ale brala v potaz mezinárodní pravidla ohledně nejvyšší možné výšky seskoku, pak je držitelem nejdéle trvajícího letu ve wingsuitu Kanaďan Marc-André Denault s 98,9 sekundy.
I výsadek ve vzduchu probíhá jinak než u běžných parašutistů. Skokani ve wingsuitech totiž dokážou doletět i na více než dvacet kilometrů vzdálená místa.
"Výskok z letadla je specifický, člověk se musí chovat stejně, jako kdyby se odpojoval jako letadlo. Mohl by se totiž srazit s ocasními plochami letadla," popsal možná nebezpečí zkušený parašutista. Letadlo vysazuje wingsuitery ve výšce čtyř kilometrů, ti pak zhruba minutu padají do kilometrové výšky, ve které otevírají padák pro bezproblémové dosednutí na zem.
Aby si člověk mohl zkusit létat jako batman, musí mít absolvováno minimálně dvě stovky seskoků a být starší patnácti let. "Předtím ale musí absolvovat také wingsuitový kurz. V České republice máme několik koučů, spolupracuji i se známým německým wingsuiterem Rolfem Brombachem, který je takový guru téhle disciplíny. Po kurzu se začíná skákat - nejdříve v takovém studentském obleku s malými křídly, pak v pokročilejším a pak jsou supervýkonné obleky, které mají profi křídla, jsou dvoupotahové a fungují stejně jako padák. V tomhle obleku letíte dolů pomaleji než padák, ale více dopředu," porovnal Dlouhý.
Podle viceprezidenta České parašutistické asociace se jedná o poměrně drahý koníček. "Kombinéza stojí kolem 60 tisíc korun, padák stojí od 150 tisíc korun, helma stojí 15 tisíc, akustický výškoměr asi 10 tisíc a jedna letenka stojí zhruba 650 korun. Takže je to drahý sport, ale nedělají jej jenom bohatí lidé," vypočítal.
Znalosti jako piloti
Na rozdíl od parašutistů musí zkušení wingsuiteři ovládat podobné věci jako piloti letadel. "Musí umět dobře navigaci. Musí vědět, kde vyskočí, kam poletí, pod jakým úhlem, na jaký kurz, kde se otočí o kolik stupňů, podle jakých orientačních bodů na zemi se budou řídit. Díky tomu jsou pak schopni vrátit se na letiště," vysvětlil.
Během závodů skáčou účastníci i pětkrát denně. "Vypadá to jako pohoda, padat ze vzduchu dolů, ale člověk se u toho zadýchá, když musí držet křídla. Navíc člověk musí být v parašutismu neustále soustředěný, aby byl připravený v případě, že bude muset řešit nějaký nenadálý problém," popsal Dlouhý. Zásadní je podle něj v těchto případech zachovat klid a reagovat rychle. Skokani se můžou setkat například s tím, že se jim v letu zamotá padák a budou muset použít záložní.
Na letišti v Prostějově se milovníci parašutismu scházejí často. Konalo se zde nejen mistrovství světa a Evropy v různých parašutistických disciplínách, ale i rozličné světové poháry. Uzpůsobené je tomu také vybavení. Za letištní budovou se nacházejí chatky, uvnitř je plné vybavení běžného kempu, včetně kuchyně.
Jelikož se v netradičních leteckých disciplínách nepohybuje tolik lidí, znají se všichni navzájem a panuje mezi nimi přátelská atmosféra. "Je to jako druhá rodina. Není to, jako když si jdete zahrát squash, že se vymlátíte, osprchujete se a jdete dál. My tady spolu vždycky týden v kuse žijeme, je to vášeň," sdělil Dlouhý.
Na konci prázdnin se milovníci batmanovských obleků a adrenalinu na prostějovské letiště vrátí, dorazit na druhou akci svého druhu by podle Martina Dlouhého mohlo zhruba 150 parašutistů z osmnácti zemí světa.
