Psal se rok 1984 a tehdy 48letý středoškolský učitel z Jihlavy Rudolf Sekava trpěl velkou únavou, slabostí, dušností s otoky. Lékaři zjistili, že mu selhalo srdce, a dávali mu jen pár měsíců života, větší životnost totiž jeho orgán neměl.
Jenže měl štěstí v neštěstí. Lékaři Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) totiž krátce před tímto osudovým zjištěním úspěšně transplantovali srdce prvnímu pacientovi v Československu. Byl jím tehdy 44letý Josef Divina, důlní mechanik z Ostravy.
Zákrok podstoupil 31. ledna 1984, tedy přesně před 35 lety. Dvacetičlenný tým největších odborníků v čele s operatérem kardiochirurgem Pavlem Firtem se na složitý zákrok připravoval několik měsíců.
Československému týmu sice patřilo prvenství v tehdejším východním bloku, nicméně ve vyspělém světě se operace prováděla již od roku 1967.
"O transplantaci srdce jsem nic netušil, dozvěděl jsem se o ní, až když mě pozvali do IKEM na první vyšetření. Setkal jsem se tu s panem Divinou, který už byl transplantovaný," vypráví dnes 83letý Rudolf Sekava.
Tehdy ještě netušil, že brzy podstoupí stejný zákrok. Dostal se na čekací listinu a seznámili ho s průběhem operace a se způsobem rekonvalescence. Čekal do 23. října 1984, pak mu zavolali, že se pro něj našel vhodný dárce. Tím je člověk se stejnou krevní skupinou, podobného věku a tělesné konstituce - kvůli velikosti srdce.
Operace i následné přijetí orgánu tělem proběhly skvěle. Tak dobře, že pan Sekava je se svými 35 lety života s náhradním srdcem rekordmanem nejen v Česku, ale zřejmě i na světě. Jen pro srovnání, první transplantovaný pacient Josef Divina žil s novým srdcem 13 let a zemřel v 57 letech.
"Říká se, že život je dar. Teď si stále více uvědomuju, že obrovský dar, jaký jsem tady v IKEM dostal, je můj život. Všem, kteří mě připravovali, operovali, i těm, kteří o mě doteď pečují, vděčím za to, že mě vrátili zpátky do života," říká s pohnutím v hlase pan Sekava.
Zákrok mu umožnil vrátit se do života a po necelém roce také do zaměstnání k práci středoškolského kantora. Lékaři mu říkali, že se nemusí šetřit a ať se prý nebojí chodit, postupně i delší úseky. Na chvíle po transplantaci dodnes velmi rád vzpomíná.
"Cítil jsem, jak se tělo znovu oživuje, jak se mi vrací život. Srdce začalo znovu prokrvovat ochablé tělo. Tenkrát se mi tak strašně chtělo žít."
Díky za každé nové ráno
Na tiskovou konferenci v IKEM k 35. výročí transplantace srdce přišel pomalu, ohnutý nad svým chodítkem. Kromě problémů s chůzí se ale cítí výborně a jiné zdravotní obtíže nemá.
"Prožívám podzim života se všemi plusy a minusy. To víte, těch minusů spíš přibývá, ale jsem rád za každý den, který mi je dopřán. Večer vždycky usínám s nadějí, že snad zítra zase se znovu budu těšit ze života."
Ve zprávách Československé televize z roku 1984 říká, že by s novým srdcem chtěl žít co nejvíce tak, jak se má. I dnes to bere tak, že každý další den je navíc a že je třeba si ho vážit a prožít ho co možná nejlépe.
Transplantace srdce patří po 35 letech praxe již k rutinním, přesto k velmi náročným zákrokům. Za tu dobu se především zásadně podařilo snížit počet úmrtí pacientů na čekací listině - z 29 procent na pouhých šest.
"Zavedli jsme proto program mechanických srdečních podpor u nemocných, kteří marně čekali na dárce a už umírali. Díky těmto podporám mohou pacienti čekat na dárce i několik let," vysvětluje přednosta Kardiocentra IKEM Jan Pirk. Jak dodává, jeho tým provádí i kombinované transplantace - srdce a ledvin, srdce a jater či srdce a plic.
Za 35 let programu transplantace srdce v IKEM podstoupilo tento zákrok 944 mužů a 215 žen. Tato disproporce je dána tím, že ischemická choroba srdeční a selhání srdce se mnohem více týká mužů než žen.
Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha by díky chystané novele zákona o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů mohlo výrazně přibýt lidí, již se díky novému srdci vrátí zpět do života. "Pokud cizinec zemře na území ČR, je komplikované získat souhlas k odebrání orgánů a k využití pro české pacienty. Ročně takto přijdeme o patnáct potenciálních dárců, což znamená stovku orgánů, které by mohly zachránit životy. Novela zákona by to měla změnit."
"Jsem životním dlužníkem neznámé dárkyně, jejíž srdce mi umožňuje žít," dodává Rudolf Sekava. "A jsem rád, že mohu být jakýmsi motivátorem mladých lidí, které postihl stejný osud jako mě. Dávám jim naději na dlouhý a plnohodnotný život."
První Čech s umělým srdcem? Operace pro něj byla jedinou šancí, nemohl se jí dočkat, říká Netuka
