reklama
 
 

Strach lze změnit na něco pozitivního. Řešit se má systémově, říkají zakladatelky Institutu úzkosti

10. 4. 2018 7:25
"Mluvit o úzkosti v naší společnosti neznamená ji zvětšovat, ale naopak ji činit snesitelnou a směřovat k odstranění její příčiny," říká čtveřice mladých žen. Ty na začátku března založily Institut úzkosti s cílem vytvořit prostor pro výzkum obav, které se šíří napříč společností. Jedním z témat, kterým se institut bude v blízké době věnovat, je psychiatrie.

"Úzkost pozorujeme jako určitý symptom, skrze který můžeme společnost nahlížet. Je to emoce, která je v dnešní společnosti silně přítomná," říkají Eva Koťátková a Barbora Kleinhamplová.

Ty spolu s dalšími dvěma kolegyněmi, kurátorkami Zuzanou Blochovou a Edith Jeřábkovou, na začátku března spustily činnost Institutu úzkosti. Úzkost podle nich není chybou jednotlivce, ale systému. Je způsobena mocenskými zájmy a v jejich důsledku ekonomickými, politickými, ale i ekologickými problémy, se kterými se potýkáme.

Cílem institutu je ukázat, že se problémy, z nichž pramení úzkost, dají měnit systémově. Zároveň by chtěl vyvolat diskusi o tom, co úzkost způsobuje a jak s ní nakládat.

Všudypřítomnou úzkost nevnímají zakladatelky institutu pouze jako něco negativního. Snaží se na ni pohlížet z mnoha perspektiv, například chtějí uvažovat o její schopnosti přinášet změny.

"Předpokládáme, že úzkost nechce zažívat nikdo. A právě v tom vidíme její potenciál, který by mohl vést k společenským změnám," přibližuje Kleinhamplová. Jako příklad uvádí feminismus, který přináší alternativu ke stávající patriarchální společnosti.

Cílem institutu je mimo jiné i vyvolávat diskusi o povaze problémů v různých oblastech, ke kterým se téma úzkosti vztahuje. V blízké době se tak chce věnovat psychiatrii.

"Spektrum psychických nemocí se neustále rozšiřuje. To, co se v minulosti vnímalo jako logické důsledky tlaku okolí (pracovní přetížení, stres kvůli nedostatku finančních prostředků, strach, jestli zaplatíte hypotéku nebo exekuci), se dnes léčí jako chemická nerovnováha v mozku, namísto toho, abychom hledali způsoby, jak systémově řešit zmíněné problémy," podotýká  Kleinhamplová.

Podoba psychiatrie se podle ní navíc plíživě mění. "Jsme podporováni v tom, abychom se nebáli přiznat si, že trpíme depresí, a že se nemusíme stydět užívat léky. Spotřeba antidepresiv tak radikálně roste, ovšem léky nejsou vždycky to, co náš problém vyřeší," říká Kleinhamplová.

Svoji činnost institut oficiálně zahájil 19. března v Goethe-Institutu v Praze akcí, které se zúčastnilo na čtyřicet řečníků z různých profesních a společenských oblastí. Ti tak společně svými příspěvky načrtli mapu úzkosti v Čechách.

Šlo o zástupce různých věkových kategorií a sociálních skupin s odlišným vzděláním. Nejsilněji rezonoval osud muže, kdysi úspěšného podnikatele, který přišel o veškeré jistoty a kvůli exekucím se ocitl na ubytovně bez práce a bez domova a dodnes se z této situace snaží vymanit. Silný byl také příběh jedenáctileté dívky, která zná statistiky znásilnění, a tak chodí každý den do školy a ze školy domů se strachem, kdy to potká ji. 

"Během prvního setkání byl důležitý nejenom moment sdílení, otevření tématu a lokalizace problémů, ale i možnost nalezení průsečíků mezi jednotlivými oblastmi," připomíná Eva Koťátková s tím, že institut by se v budoucnu mohl stát místem setkávání a sdílení pro lidi z různých oblastí od umělců, aktivistů, teoretiků až po širokou veřejnost.

"Institut vychází z uměleckého prostředí a vnáší do něj určitá témata současného světa. Připravuje program pro konkrétní skupiny, pořádá akce veřejné i poloveřejné, chce ale také dávat hlas těm, kterým je hlas upírán, ať už to jsou děti, staří lidé, zvířata, rostliny, nebo dokonce věci," uzavírá Koťátková.

Populace není více duševně nemocná, je více ošetřována, což je v zásadě dobře, říká psychiatr Jiří Švarc. | Video: Daniela Drtinová |  20:11

autor: Petra Jansová | 10. 4. 2018 7:25

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama