Humans of Prague | Foto: Tomáš Princ, Humans of Prague

Já totiž ještě jsem mladej!

"Přemýšlím, že bych si měl dát zašít kapsu - učil jsem se brzdit. Na stará kolena jsem si pořídil skate. S třicetiletým zpožděním jsem si splnil svůj sen. Vyrůstal jsem na Bruntálsku a v polovině 80. let, když mi bylo tak osm, deset, jednou přijel kluk z Prahy, který skate měl. Nechal mě, abych se na tom projel a mně se to strašně líbilo. Zaúkoloval jsem celé širší příbuzenstvo, ale prostě to tam u nás v kraji nešlo sehnat. Sice mě to mrzelo, ale byla to jen jedna z dalších asi pěti klukovských položek, po kterých jsem v určitou dobu toužil. Kolo s přehazovačkou se nakonec sehnat podařilo, meč ne, ale ten už mám slíbený od manželky k padesátinám. A na skate jsem si nakonec vzpomněl okolo čtyřicítky. Já učím kybernetiku a robotiku na ČVUT, v jednu dobu jsem se ocitl pracovně v Kalifornii a dojížděl jsem na univerzitu na kole. Ale hned po dvou týdnech mi kolo ukradli. Viděl jsem, jak tam studenti jezdí na longboardech, řekl jsem si, že bych to mohl používat jako takové odrážedlo, a tak jsem si ten dávný sen nakonec splnil. A vlastně mám pocit, že to ani nebylo nic dávného - možná jsem zpomalený, ale všechno mi to běží strašně rychle. Přijde mi, jako by to bylo teď, kdy jsem ten skate chtěl. Teď jsem to chtěl, stalo se pár věcí - střední, vysoká, chvíli práce, šup, šup - a já to pořád nepřestal chtít. Nedávno jsem se potkal s kamarádem ze základní školy, chlubil jsem se mu, jak jsem začal blbnout, že na tom třeba jezdím i z kopce, a on mi říkal: ‚Ty vole, co si chceš dokazovat?‘ Říkám mu: ‚Takhle to ale vůbec není! Já si nepotřebuju namlouvat, že jsem mladej. Já totiž ještě jsem mladej!‘"