Humans of Prague | Foto: Tomáš Princ, Humans of Prague

Když jsem se nakonec vrátil mezi lidi, tak jsem v sobě měl daleko větší klid

"Když sem přišli Rusáci, tak jsem utekl. Dvacet let jsem žil v Americe, z toho osm v Kalifornii, ve Venice Beach. Pracoval jsem, ale každý víkend jsem se snažil vypadnout z města. Lákala mě poušť. Volala si mě. Nikde nikdo, ticho, klid. Jednou jsem tam strávil delší dobu, snad několik týdnů. Spal jsem ve spacáku, v korytu vyschlé řeky. A byly to asi nejsilnější zážitky mého života. Byl jsem tam jen já, poušť, ještěrky, Měsíc. Jednou kolem proběhli splašení koně. Odpojil jsem se tam od všeho lidského, co jsem v sobě měl - všechno to ve mně usnulo. Veškerá minulost. Existuje taková písnička, kde se zpívá ‚I’ve been through the desert on a horse with no name’, ‚jel jsem pouští na bezejmenném koni‛. Když jsem se vracel, tak jsem si nemohl za boha vzpomenout, kdo jsem, jak se jmenuju. Ale v hlavě se mi objevovaly různé otázky: Co tu dělám? Proč jsem se narodil? Jen abych zase zemřel? Rozpadl se? Lidský život je velice krátký, je to v podstatě pochod z porodnice na máry. A mně to nikdy předtím nedávalo smysl, přišlo mi to hodně smutné - proč se lidé narodí a hned, jak se něco málo naučí, třeba se stanou dobrými chirurgy nebo piloty letadla, tak umírají. Ale tehdy v té poušti si mě něco našlo. Pochopil jsem, že nejsme jen mluvící opice, že za námi stojí něco strašně chytrého, něco, co všechno na světě řídí. Byly to až takové mystické prožitky, těžko se o tom mluví, ale poznal jsem to jako takovou světelnou bytost, jako světelnou kouli, jako oko, které se dívá skrz všechny oči. Protože to je samotný život. Seděl jsem tam na takové skále a viděl: Skála, ještěrka, červený keř, moje nohy. Pochopil jsem, že vše, na co se dívám, je ta samá věc. Jen se vždy tváří jinak. Dnes už se ví, že ani hmotný svět není tak docela hmotný, že vše stojí na kvantové pěně. Že z ní to všechno vyrůstá. I ta skála, i ten člověk. Vyrůstá, zaniká, ale tím se jen mění. Cítil jsem, že jsem toho součástí. A když jsem se nakonec vrátil mezi lidi, tak jsem v sobě měl daleko větší klid."