Areál středověkého původu byl několikrát přestavovaný. Založily ho benediktýnky od sv. Jiří. Za husitských válek vyhořel, pak ho obnovil mlynář Václav Sova, podle něhož nese areál jméno. Mlynář zde vytvořil komplex budov včetně zahrady a mlýna.
Podívejte se také na díl Skrytých pokladů o Národním divadle:
Objekt později vyhořel a nově byl upraven jako renesanční stavba. Velké změny nastaly v 19. století, kdy se majitelem stal František Odkolek. Soubor staveb nechal přebudovat ve stylu romantické gotiky architekty Josefem Krannerem a později Josefem Schulzem. Podnikatel zde zřídil amerikánskou parní pekárnu.
Po dalším požáru na konci 19. století byly mlýny opuštěny a chátraly. Komplex poté získala mecenáška Meda Mládková, která požádala architektku Helenu Bukovanskou, aby mlýny zrekonstruovala. Osloveni byli také další umělci, aby se na proměně stavby podíleli.
Při posledních úpravách Sovových mlýnů zde proběhlo několik významných architektonických zásahů. Václav Cigler budovu zvýraznil skleněnou lávkou. Ta má ocelovou konstrukci a je vykonzolována nad Vltavu. Marian Karel zde vytvořil skleněný potok.
Pozoruhodná je také věžová nástavba na schodišťové věži od Mariana Karla, jedná se o moderní akcent, který zdůraznil novou funkci mlýnů. Mnoha památkářům se ale tento prvek nelíbil. Podívejte se na celou reportáž v úvodu článku.