Stal se z Vánoc už jen svátek konzumu, během kterého utrácíme svou celoroční výplatu?
Mnoho lidí tak dnes Vánoce určitě bere, ale je to jen důsledek věcí, se kterými mají zkušenost ve svých životech. Vánoce nám nastavují zrcadlo. Pokud například cítíme potřebu nakoupit blízkým extra drahé dárky, měli bychom si pokládat otázku, jestli to neznamená, že jsme na ně celý rok kašlali a teď se jim jen snažíme vynahradit, že jsme špatní rodiče nebo partneři. Během Vánoc si uvědomujeme, že jsme celý rok možná nebyli takovými lidmi, jakými bychom si přáli být, nebo že takovými lidmi nebyli naši blízcí a najednou to od sebe vzájemně vyžadujeme.
Tím, že jsou Vánoce celospolečenským svátkem, totiž získáváme přesvědčení, že během nich musíme dokázat, že máme stejně jako všichni ostatní fungující rodinu, která umí projevit blízkost. Pokud v nás však představa, že svátky neprožijeme tak harmonicky, jak doufáme, vyvolává strach, měli bychom si klást otázku, proč tomu tak je, a na tu se lidem úplně nechce odpovídat.
Naznačujete tedy, že nás Vánoce stresují hlavně kvůli příliš rychlému životnímu stylu. Je to tak?
Ano, současný svět je neuvěřitelně rychlý a individualistický a většina z nás přistupuje na hru, že v něm záleží na penězích. Zároveň ale ve svých životech všichni toužíme po nějakém naplnění, a protože ho nenacházíme v práci ani v nových autech a mobilech, hledáme ho ve vztazích. A kdy jindy máme být spolu, když ne o Vánocích? Svátky tedy můžeme využít jako příležitost pro zlepšení našich vztahů, ale nesmí to být jediná část roku, kdy se o to snažíme, protože naši blízcí to potom poznají.
A ve finále naše snaha o vytvoření příjemné vánoční nálady skončí spíš rodinnou hádkou.
Ano, protože tlak na to, že musíme nastolit vánoční pohodu, zvýrazňuje naši vnímavost vůči čemukoli nepříjemnému, a kdykoli se něco takového přihodí, okamžitě na to reagujeme, a to často zkratově a neadekvátně. Člověk, který se na Vánoce stará o spoustu věcí, pak může cítit nespravedlnost, když mu ostatní vytknou, že například zapomněl něco vyzvednout a podobně, takže jim jejich reakci vrátí a může vzniknout obrovský konflikt.
Lidé se o Vánocích mnohdy setkávají s takzvaným sebenaplňujícím proroctvím. Předem předjímají, že se během svátků zase něco podělá, a tím pádem jsou pak přecitlivělí na sebemenší problém a na to, že se na ně někdo byť jen trochu ošklivě podívá. Měli by si ale vážit toho, že se mohou sejít se svými rodiči nebo dětmi, a nehroutit se z toho, že jim došel balicí papír nebo že se spálil kapr. To se stává, a když se třeba kapr nepovede, není přece takový problém udělat si místo něj smažák. Každá krize se dá vyřešit.
Vánoční reklamy ale například žádné spálené ryby ani hořící stromečky neukazují, pokud nám tedy nechtějí prodat pojištění. Místo toho v nich vidíme rozzářené oči, krásně nazdobené cukroví a sněhové vločky za oknem. Neživí média naši iluzi, že klidné a bezproblémové Vánoce opravdu existují?
Reklamy v našem podvědomí skutečně vytvářejí představy o tom, jak by to mělo být správně. Ty jsou ale mnohdy utopické a neuskutečnitelné. Reklamy navíc nepřiznávají, že nám to rodinné štěstí, které zažijeme, když našeho smutného a osamělého dědu pozveme ke štědrovečernímu stolu, ukazují jen proto, aby tomu dědovi prodaly třeba šálu nebo papuče. Proto je důležité jít pod povrch a uvědomit si, že spousta věcí, které v reklamách a v obchodech vidíme, jsou jenom pozlátko, jež slouží k tomu, abychom roztáčeli kola komerce.
Nechci ty krásné obrazy vánoční pohody nějak znevažovat, ale mohou být pro nás dobrým testem, jestli jsme dostatečně silné osobnosti, které tomu tlaku nepodlehnou a řeknou si, že je to jenom reklama. Splnění všech ideálů, které na vás jdou z vnějšku, vám totiž štěstí nikdy nepřinese. Dárky, jídlo a stromeček mohou k dosažení sváteční atmosféry napomoct, ale samy o sobě ji nenavodí.
Takže lidem, kteří se snaží mít na Vánoce dokonalého kapra, dokonalé cukroví, dokonalý stromeček, dokonale umytá okna a dokonalé dárky, byste poradil, ať se o to přestanou pokoušet?
Myslím, že je dobré v tom najít nějakou rovnováhu. Sami bychom si měli položit otázku, co je pro nás o Vánocích největší prioritou. Pokud jsme rodina, která dbá na tradice, tak pro nás mají smysl umytá okna, protože je v nich symbolika výhledu do budoucnosti, a kapr na štědrovečerním stole, protože rybí šupina nám přinese štěstí. Už pro nás ale nemají význam drahé dárky.
Pokud je pro mě prioritou udělat radost dětem, které milují superhrdiny a chtějí mít pod stromečkem figurku Spidermana, tak naopak můžu oželet okna, protože ta jsou těm dětem úplně ukradená. No a když jsou pro vás nejdůležitější vztahy a pospolitost, tak můžete předvánoční úklid a pečení využít jako aktivity, do kterých se zapojí celá rodina a může ji to stmelit. Důležité je, jestli danou věc o Vánocích skutečně chcete, a ne jestli ji po vás vyžaduje někdo z vašeho okolí nebo celá společnost.
Honza Vojtko
- Studoval na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a na Univerzitě Jana Amose Komenského. Konkrétně se věnoval oboru vzdělávání dospělých se zaměřením na psychologii.
- Dnes se živí jako párový i individuální terapeut a kouč, který ve své praxi využívá principů kognitivně behaviorální terapie.
- O psychologických tématech pravidelně mluví ve vysílání Radia Wave, přednáší v Centru architektury a městského plánování a píše pro web Psychologie.cz.
Třeba vánoční dárky ale zejména rodiče menších dětí jen tak snadno oželet nemohou, protože svým potomkům často chtějí nadělit to, co dostanou jejich spolužáci. Není to tak?
Celou mou terapeutickou praxí mě provází jedna moudrá věta, která říká, že dítěti nemáte dát to, co chce, ale to, co je pro něj dobré. Samozřejmě že děti odjakživa touží po všem, co vidí u svých vrstevníků, protože jim to přináší slast a sounáležitost s vrstevníky, ale výchova je i o tom nastavit dítěti hranice. Jako rodič pochopitelně musíte počítat s tím, že když dítěti nekoupíte například nový mobil, může pak být vyloučené ze sociální skupiny, do které chce patřit.
Na druhou stranu ho tím můžete naučit, že je důležité, aby se za sebe umělo postavit a netrápilo se tím, že se mu ostatní smějí kvůli tomu, že nemá nejnovější model iPhonu. Kromě toho platí, že čím víc dárků mu koupíte, tím menší budou mít účinnost. Vždycky si vzpomenu na scénu z Harryho Pottera, ve které se Harryho bratranec Dudley rozčiloval, že letos dostal o jeden dárek míň než loni, a bylo mu úplně jedno, co to bylo.
Dalším důvodem, proč Vánoce mohou v lidech vyvolávat psychickou nepohodu, je přejídání. Proč se během nich s jídlem víc nehlídáme, když předem víme, že budeme nešťastní z nadváhy?
Protože Vánoce a disciplína jsou věci, které nám nejdou dohromady, nejsme na jejich spojení zvyklí. Svátky často bereme jako alibi a říkáme si, že se během nich konečně můžeme pořádně najíst bez jakéhokoli omezování. Pokud je ale chceme prožít bez pocitu viny a vyhnout se situacím, kdy se na sebe nechceme podívat do zrcadla nebo je nám už druhý den špatně, protože jsme to přehnali s bramborovým salátem, tak nějakou disciplínu skutečně potřebujeme. Neznamená to, že si musíme všechny vánoční pochoutky odpírat, ale nemusíme jich přece sníst celou mísu.
Často se nám samozřejmě stává, že přijedeme za svými mámami a babičkami, které nás dlouho neviděly, chtějí nám udělat radost, a tak do nás pořád něco cpou. Musíme si ale umět nastavit hranice a říct: "Mami, je to báječné, ale už si nedám." Máma se pak bude zlobit a poví vám: "Tak pro koho jsem to pekla? Co s tím teď budu dělat?" Vy jí ale klidně můžete navrhnout, že ty zbytky společně rozdáte třeba lidem bez domova.
Jeden klient mi vyprávěl o tom, jak loni se svou rodinou napekli příliš mnoho cukroví, zjistili, že ho nesní, a podobně jako většina Čechů byli naučení, že zbytky se na talíři nenechávají. Nakonec to zbylé cukroví rozdělili do pytlíčků a zanesli do charity. Klient se mi pak na terapii rozplýval, že se svými dětmi zažil úžasný pocit a konečně pochopil, o čem Vánoce doopravdy jsou. Letos svůj dobrý skutek plánuje udělat znovu a myslím, že je dobře, když si alespoň o Vánocích uvědomíme, že jsme extrémně individualističtí, a využijeme svátky jako příležitost zachovat se jednou tak, jako bychom nežili v sociálním vakuu.
S přejídáním jde ruku v ruce i nedostatek pohybu. Lidé se těší, že si o Vánocích odpočinou, ale odpočinek si často spojují s vysedáváním na gauči před televizí. Po fyzické stránce jim to pochopitelně neprospívá, ale není to blahodárné alespoň pro jejich psychiku?
Není. Určitě by si měli během svátků naplánovat nějaký pohyb. Není to o hubnutí, ale fyzická aktivita je pro nás důležitá proto, že díky ní lépe zpracováváme právě stres, který se v nás před Vánoci i během nich mohl nahromadit. Když navíc vyrazíte na procházku s celou rodinou, tak z toho může být hezký stmelovací rituál, ať už půjdete do lesa, nebo k rybníku. Platí to třeba i pro cestu na půlnoční mši. Lidi na ni často nechodí kvůli tomu, že jsou věřící, ale proto, že je čeká unikátní událost, kterou celý rok nezažili.
Někdo ale k tomu, aby si odpočinul, potřebuje spíš čas pro sebe. Najdou se lidé, kteří z tohoto důvodu chtějí být o Vánocích sami?
Ano, mám spoustu klientů, kteří Vánoce využívají jako čas, kdy mají konečně volno, neobtěžuje je nikdo z práce a jeden z nich teď třeba plánuje svým rodičům a sourozencům oznámit, že už druhý rok chce být na svátky sám. Vysvětluje jim, že potřebuje nějakou kontemplaci a tu si nejlíp užije právě o samotě. Více lidí ale vnímá samotu během svátků jako nepříjemnou. Senioři například často vzpomínají, jak kdysi doma mívali krásné Vánoce a jak jim to najednou chybí. Mladší lidé si o Vánocích zase více uvědomují, že nemají partnera a nemohou tak svátky s nikým sdílet. Většina z nás si totiž Vánoce okamžitě spojuje s představou rodinného kruhu.
