reklama
 
 

Jak jet na expedici na Antarktidu? Otužit se, sehnat peníze a zajít si k zubaři, líčí český vědec

20. 3. 2017
Před deseti lety byl spuštěn provoz České vědecké stanice Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě. Vystřídaly se na ní desítky výzkumníků z různých oborů, od mikrobiologie po stavebnictví. Ponorková nemoc podle správce stanice Pavla Kaplera, z Geografického ústavu Masarykovy univerzity, dočasné obyvatele nepostihuje. "Jednak je zakázaná a jednak na ni není čas," dodává se smíchem.
Doporučujeme

Jak česká stanice vznikala?
Příběh České vědecké stanice Johanna Gregora Mendela je spojen s osobností pana profesora Pavla Proška. Byla to iniciativa vědců z Masarykovy univerzity a z několika dalších akademických pracovišť v České republice, kteří spojili síly a navázali na své předchozí výzkumy realizované na polárních stanicích jiných států.

Kolik výzkumníků se za tu dobu na stanicí vystřídalo?
Deset let od oficiálního otevření prošlo stanicí 87 vědeckých a odborných pracovníků, z toho čtyři lékaři a šest techniků.

Co všechno se jim podařilo zjistit?
Na Antarktidu se jezdí proto, aby se poznala její minulost, pochopila přítomnost a bylo možné odhadnout budoucnost. Zjistila se celá řada věcí z různých vědeckých oborů - od geologie, přes nejrůznější biologické a mikrobiologické obory, po klimatologii. Disciplín realizovaných na stanici Johanna Gregora Mendela už máme ke třiceti.

Peníze na cestu si vědci musí sehnat sami

Jak často se expedice pořádá?
Stanice je letní a vzhledem k místu, kde se nachází, je možné na ní dodávat materiál, potraviny a posádku jednou ročně. To znamená, že se expedice odbývají v době jižního léta - od konce prosince po začátek března. Každý rok vyrazí výprava, která čítá několik "starých polárních psů" a nováčky, kteří si musí práci v polárních oblastech teprve osahat.

Vaše výprava má 17 členů, počet je každý rok stejný?
Ano, bývá přibližně takovýto. Záleží, jak jsme na tom s financováním, protože nemáme stabilní rozpočet pro vědecký program, což je poměrně nešťastné a komplikující. Kapacita stanice je dvacet osob, což se snažíme naplnit, v případě, že jsme na tom dobře s rozpočtem a logistickými partnery.

Pořádáte před expedicí výběrové řízení na výzkumníky?
Výběr v pravém slova smyslu u nás zatím úplně není, protože vědci si musí peníze na cestu sehnat sami. Máme garantované prostředky na provoz stanice a udržení její funkceschopnosti. Ale ne na cestu výzkumníků. Takže vědec, který si sežene peníze a obhájí smysluplnost svého vědeckého programu, má téměř garantovanou možnost cesty.

Na ponorkovou nemoc není čas

Připravují se výzkumníci nějak speciálně na svůj pobyt v Antarktidě, ať už po fyzické nebo psychické stránce?
V podstatě ano. Striktně není dáno nic, máme jen četná doporučení. Například je třeba projít podrobnou lékařskou prohlídkou a nechat si spravit zuby, to bývá v Antarktidě častá komplikace. Na expedicích je sice přítomen lékař, ale nemá vybavení na složitější zásahy a taky není specialista úplně na vše. Existují všeobecné rady, dril nebo otužování, kterým by členové expedice měli projít, ale povinné to zatím není.

Vyskytuje se v kolektivu při pobytu ponorková nemoc?
Doufám, že vás nezklamu, když řeknu, že u nás mají všichni tolik práce, že nemají na podobné hlouposti čas. Takže ponorková nemoc se u nás nevyskytuje, jednak je zakázaná (smích) a jednak na ni není čas. Kdo si hraje, nezlobí. Není to dovolená, na kterou jedete s partou kamarádů, je to práce v těžkých podmínkách a může se stát, že si dva členové výpravy nesednou. V tomto případě je třeba zachovat si chladnou hlavu a odstup - dopřát všem zúčastněným stranám maximální osobní prostor, protože není nic horšího než hádka v malém kolektivu.

Jak fungují každodenní činnosti, jako je například osobní hygiena?
Česká vědecká stanice je poměrně moderní. Během těch deseti let jsme usilovně pracovali na její další modernizaci a optimalizaci provozu. Vodu bereme ze sněžníkového potoka, ta se jímá a po odseparování plavenin, třeba drobného kalu a štěrku, který by byl ve vodě přítomen, se ohřívá. Pro ohřev používáme elektrickou energii, kterou teď už získáváme z obnovitelných zdrojů, čímž se řadíme k nejlepším a nejekologičtějším stanicím. Z 95 % využíváme obnovitelné zdroje energie - sluneční a větrnou. Máme solární fotovoltanické panely a větrné elektrárny. Testujeme dokonce nové typy větrných elektráren a dalších zařízení pro trvalou udržitelnost staveb. Každý člen posádky má nejméně dvakrát týdně k dispozici teplou vodu na sprchování. Dříve byl komfort nižší, ale myslím si, že teď už máme nadstandardní podmínky.

Milí přátelé polárních výzkumů, jakož i rodinní příslušníci členů expedice! Rádi bychom se s Vámi podělili o žhavé novinky z ostrova Jamese Rosse; dovolíme si vyjmout (a místy glosovat) podstatnou část z nadšené zprávy, která k nám dorazila ve 4 ráno našeho času: *** Mám úplně super zprávu! Bude to znít neuvěřitelně ale dnešek je snad úplně NEJ den sezony: 1) Povedla se plavba na člunech do Soloriny a na ostrov Vega na Cape Lamb do argentinského vědeckého kempu Lagos za Juanem Manuelem, Silvií a Matějem, kteří jediní tam zbyli (pozn.: ostatní Argentinci prohráli svůj boj s ponorkovou nemocí a museli se vrátit). Naši kluci od nich dostali super výslužku, cca 50 plechovek piva, víno, brambory, které již pár dnů nemáme a dostali masový oběd. 2) V údolí Solorina jsme konečně našli stejnojmenný lišejník a odebrali dost vzorků pro všechny výzkumy. Hurá, už víme, kde to tehdy Angláni našli! :) Miloš to slavil celý večer, dokonce chvíli tančil s Georgem :-D Tím to ale ještě nekončí… 3) Cestou zpátky obeplouváme takhle Lachmana a co nevidíme, vrtulník MI-17. A cože nám to veze, v podvěsu má náš dva roky očekávaný tunový dieselagregát! Ano, čteš dobře, diesel dnes dorazil, složili ho před stanicí a povedlo se nám ho dostat až na rošty před dieslovnu! Vše šlapalo jako na drátkách a bylo až neuvěřitelné, jak se vše povedlo. Tím to ale pořád nekončí… 4) Tím samým letem nám drazí Argentinci dovezli naše dlouho očekávané mražené maso, máslo, sýr i vejce. Kvalita po první obhlídce vypadá pořád dobře. Večeře tudíž byla jasná - svíčková s knedlíkem s extra dávkou masa. Super! 5) Šéf pilotů říkal, že s naší (první) skupinou 13 lidí předběžně počítají na odlet z Mendela od pondělí. Má od nás informaci, že chceme alespoň tři dny dopředu vědět termín. Tak ať se snaží :) (pozn.: aktuální plán je, že druhá skupina 4 statečných vyčká do začátku března, kdy bude stažena chilským vojenským ledoborcem.) 6) A zítra to vypadá, že se povede zrealizovat po letech plavba na Peninsulu a revize Kamilovy meteostaničky! Doufám, že koulíš nadšeně očima, jak já, co se všechno dnes povedlo. Kluci technici jsou moc šikovní a vše se daří super. Dnes je prostě den plný euforie, den za milión. Budeme rádi, pokud se k nám oslavou na dálku připojíte. Přeji krásný den; pokud se Ti to zdálo mé psaní trochu přetrhané, tak je to tím, že od jeho psaní odbíhám zpívat s ostatními oblíbené hity, oslava tady ještě nekončí. Myslíme na vás a všichni pozdravují! *** …napsal nám náš poněkud zvláštní zpravodaj a zastupující správce stanice v jedné osobě, pan dr. Peter Váczi :-) Děkujeme mu za báječné zprávy a všem na Mendlovi blahopřejeme!!!

Zveřejnil(a) Polární výzkum na Masarykově univerzitě dne 16. Únor 2017

Na Facebook si neodskočíte

Co výzkumníci na stanici jí?
Žádnou kosmickou dietu ani speciální balíčky pro polárníky nemáme. Máme nakoupeny trvanlivé potraviny - konzervované a sušené zásoby a díky spolupráci s některými potravinovými firmami i biopotraviny. Testujeme tak jejich kvalitu a odolnost v extrémních polárních podmínkách. K tomu si z Jižní Ameriky vozíme mražené maso, chlazenou zeleninu a další věci pro běžnou spotřebu - máslo, vejce, sýry. Na vědecké stanici se žije zdravě. A rozmanitá strava je zárukou dobré morálky. Takže ponorkové nemoci lze předejít i vařením dobrého jídla. Na stanici se nedrží víkendy a vědci si tak díky střídání služeb v kuchyni mají možnost takto odpočinout a zároveň předvést něco svým ostatním kolegům, čímž můžou povzbudit morálku ostatních i svoji vlastní. Protože pochvala za dobře uvařené jídlo je v těchto podmínkách velkou vzpruhou.

Jak funguje spojení se světem? Používáte pouze satelitní telefon?
Spojení s lokalitami je dosud velmi komplikované a nákladné. Máme k dispozici satelitní telefon, kterým se dá telefonovat s menšími či většími potížemi podle signálu a případně se dají posílat krátké textové zprávy formou e-mailu. Z vědecké polární stanice si rozhodně na Facebook neodskočíte.

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama