reklama
 
 

Sex ve městě je přelomový seriál, změnil pohled žen na sexualitu i sílu přátelství, říká socioložka

6. 6. 2018 8:00
Carrie, Samantha, Charlotte, Miranda. Sledujte šest fenomenálních sezon seriálu Sex ve městě | Video: |  03:34
Ve středu uběhne dvacet let od uvedení pilotního dílu Sexu ve městě, jednoho z nejoblíbenějších seriálů přelomu století. Příběhy čtyř kamarádek z New Yorku vysílala televize celkem šest let, posbíraly šest cen Emmy a osm Zlatých glóbů. Sex ve městě ale rozděluje diváky i feministky na dva názorové tábory. Jedni tvrdí, že seriál je emancipační, druzí namítají, že je přehlídkou stereotypů. Socioložka Iva Baslarová, specialistka na genderovou problematiku v seriálech, si myslí, ženám v určitých ohledech pomohl, ale připouští, že je to jedna velká reklama.

Přesně před dvaceti lety byl v USA odvysílán první díl seriálu Sex ve městě. Každá epizoda je uvozena mottem: "Carrie Bradshawová ví hodně o sexu a nebojí se zeptat." Myslíte si, že dnešní ženy ví o sexu více díky této postavě newyorské novinářky?

Určitě. Seriál byl jeden z prvních, ve kterém se otevřeně mluví a diskutuje ženská sexualita, různé způsoby sexuálních prožitků a metod. Televizní seriály mají často vliv na to, jak lidé přemýšlí nad věcmi, které je do té doby nenapadly nebo se jich báli. Třeba divačky seriálu Ordinace v růžové zahradě se po první řadě začaly více zajímat o své gynekologické problémy a začaly více navštěvovat ordinace svých lékařů.

Kontroverzní kniha a film 50 odstínů šedi zase měly vliv na to, že lidé zkouší odvážnější sexuální praktiky. Ví se o tom i kvůli tomu, že v USA byl zaveden termín 50 odstínů stavu nouze, protože záchranáři jezdili vyprošťovat lidi, kteří se zasekli třeba v poutech. A v 70. letech bylo zase v USA ukázáno prostřednictvím seriálu, jak vypadá vyšetření na mamografu, protože spousta žen se jej předtím bála. Díky seriálu zjistily, že vyšetření nebolí.

Odborná veřejnost se ohledně Sexu ve městě názorově rozchází. Jedna strana říká, že je emancipační, druhá že je naopak stereotypní. Vy sama tvrdíte, že je i přes všechny snahy nakonec stereotypní. Proč?

Máte pravdu, spousta feministek se v tomto tématu názorově rozchází, ale každá strana má v něčem pravdu. Jedni říkají, že seriál vyzdvihuje silné ženské přátelství, což je přelomové. Do té doby byly ženy v seriálech zobrazovány více stereotypně a negativně, především jako sokyně. Silné ryzí přátelství bylo dlouho připisováno pouze mužům, častokrát vzniklo z hrdinské záchrany života. Sex ve městě ukázal, že ženy se mohou skutečně přátelit a jejich vztahy překonají mnohé problémy.

Na druhou stranu je seriál jedna velká reklama a product placement - různých značek oblečení, koktejlů a podobně. Navíc se pojí jenom s USA, potažmo New Yorkem a Manhattanem. De facto zobrazuje životy bílých, středostavovských žen, které nemají zásadní problémy. A paradoxně je Carrie Bradshawová nakonec nejvíce typizovanou romantickou postavou se svým panem Božským, byť otevřeně mluvila a psala o sexu. Taky se na rozdíl od ostatních hrdinek nikdy neobnažila, nikdy nezašla tak daleko. Carrie je mi nejméně sympatická ze všech postav.

Která postava je vám tedy nejbližší?

Nejvíc mi byly vždy sympatické Samantha a Miranda. Samantha tím, že je velmi nezávislá a sama jde proti stereotypům, Miranda kombinací feminismu, budováním kariéry a skloubením práce a rodinného života.

Proč myslíte, že v seriálu našly zalíbení i české ženy, přestože reflektuje newyorský životní styl bohatých žen z Manhattanu?

Myslím, že se jim líbí právě to přátelství na celý život, které není vykoupeno nějakou obětí. Ale může to být i touha po hezčím životě. Lidé obecně díky některým seriálům můžou snít o lepším životě a platí to i v případě českých soap oper, které jsou vždycky o něco lepší než reálný život, byť na něj odkazují. Ženy v Sexu ve městě peníze moc neřeší, setkáváme se s otázkou peněz, jen když Carrie přemýšlí, jestli si vezme půjčku na byt, který vlastně ani tak nepotřebuje. Kamarádky si mohou dovolit drahé oblečení, boty, chození na koktejly, obědové saláty a podobně.

Sex ve městě zobrazuje možnost být nezávislá a svobodná, užívat si času na sebe a své přátele. Ženy si třeba díky seriálu uvědomí, že mohou častěji udržovat styky se svými kamarádkami a čas od času si někam vyrazit. Takže v něčem můžeme být Sexu ve městě vděčné, ale v lecčems je poplatný době, ve které žijeme. Ona zdánlivá svoboda se totiž odehrává v mantinelech patriarchátu, kde ženy stále sní o ideálních mužích a vztazích. 

Obstál by takový seriál i v dnešní době?

Myslím, že by uspěl. Shodou okolností se začal vloni vysílat seriál The Bold Type, který je úspěšný a velmi podobný Sexu ve městě. Tři kamarádky pracují v módním časopise, jedna z nich se stará o sociální sítě, což je taková novodobá Samantha. V The Bold Type se taky řeší sexualita a třeba téma ženského orgasmu. Ovšem tady už je jedna z hrdinek Afroameričanka, což opět souvisí s dobou. A i dnes se na zahraničních konferencích objevují nové příspěvky na téma Sex ve městě, takže seriál pořád žije také u odborné veřejnosti.

Seriál The Bold Type je úspěšný a velmi podobný Sexu ve městě | Video: Freeform |  01:30

Sex ve městě pořád obstojí. Povzbuzuje a ukazuje, jak je důležité přátelství, touha po relativní svobodě a možnost realizovat se v práci, aniž by vám pořád někdo nadával do kariéristek. Ačkoliv to vypadá, že jsme se více emancipovaly a osvobodily, je to spíše zdánlivé. Vezměte si jenom diskusi, která se v Česku rozvířila kvůli tomu, jestli mohou jít dvouleté děti do školky, jestli to není moc brzy a není to prohřešek žen proti jejich "přirozené" mateřské roli.

Specializujete se na seriály, napsala jste disertaci o Ordinaci v růžové zahradě a zabýváte se otázkou genderu a feminismu v populární kultuře. Který seriál podle vás vykazuje větší prvky feminismu a podporuje nezávislost žen?

Mám moc ráda seriál Top of the Lake (v české verzi Na jezeře) od Jane Campionové, který je podle mě neprávem opomíjený a druhé řadě je zase vyčítáno, že je příliš feministická. Ve skutečnosti jen ukazuje problémy žen, když se ocitnou ve vyšší pozici ve většinově maskulinizované profesi, jako je policie nebo armáda. Feministický je i seriál Orange Is the New Black nebo i Buffy, přemožitelka upírů. To je prototyp seriálu s emancipačním potenciálem. Hlavní hrdinka je sice hezká, drobná a blonďatá, ale musí bojovat s monstry a každou noc zachránit svět. Ale třeba Hra o trůny je úplný opak feministických seriálů. Samozřejmě, ženy jsou zde znásilňovány, ponižovány, zabíjeny a vůbec se nad tím nepozastavíme, protože středověk přece byl takový.

Produkce v současnosti nabízí postavy a dějové linky, které ukazují silnější ženy nebo ženy v netradičních pozicích, třeba The Detail, který je o třech policistkách různých generací. Paradoxně ale publikum v současnosti spíše konzumuje 50 odstínů šedi nebo seriál Cizinka, která cestuje časem a kvůli svému milému se vzdá prakticky všech práv, která ženy postupem času získaly. Trochu mě děsí, jak část publika dnes volá po podmanění, podrobení se a submisivitě.

autor: Magdaléna Daňková | 6. 6. 2018 8:00

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama