Největší výtkou by mohlo být leda, že z produkcí HBO občas kouká kalkul, byť naplněný těžko popiratelným know-how. A s nimi spojená „zajetost“. Většina seriálů (tedy Terapie, Až po uši a Mamon) přebírá v zahraničí ozkoušený formát, což s sebou nese jisté odtržení od českého prostředí.
Pouze Hořící keř byl původní, a protože si odnesl tolik cen a uznání, kolik mohl unést, dostal scenárista Štěpán Hulík zelenou a připravil další projekt. Ten rozhodně vzdáleností námětu Česku netrpí.
Genius loci
Pustina vypráví o severočeské vesnici, které hrozí zánik kvůli ložiskům uhlí v její bezprostřední blízkosti. Starostka Sikorová (Zuzana Stivínová) proti prodeji pozemků bojuje, je ale do značné míry osamocena. Mnoho obyvatel vyžaduje referendum, čemuž ona k nelibosti mnohých brání. Vše eskaluje zmizením její dcery, jež možná souvisí s příběhem kluků umístěných v místním pasťáku, ale třeba také s útokem developerů.
Prvky sociálního dramatu tu ustupují thrilleru, Pustina se pod režií Ivana Zachariáše (jako hlavního režiséra) a Alice Nellis mění především v temnou, skoro detektivní podívanou. Mostecko to snese, má nepopiratelný genius loci, takže stačí počkat, až zajde slunce za mraky, aby vznikla dostatečně intenzivní atmosféra, k danému prostředí skvěle pasující. Vlastně je až neuvěřitelné, že ono místo doposud nikdo dostatečně nevyužil.
Zatím se tedy neopakuje případ Michálkova Mamonu, jenž přišel mnoha divákům přehnaný v tlačení na žánrové prvky. Pustina je střídmější, režie lépe komunikuje se scénářem. Někomu by mohl sedět větší důraz na sociální aspekt, to už jde ale o osobní preferenci, pro stanici navíc méně atraktivní.
Zatím příslib
Podle dvou puštěných epizod zatím neurčíme, nakolik se onen soulad a skvělý rozjezd zužitkují. Vyprávění je totiž kontinuální, bez dílčích dějových oblouků v každé epizodě. První dvě části tedy stále jen představují celkem košatý děj
Linie v pasťáku a linie těžebních limitů zatím nebyly přirozeně propojeny. Můžeme chválit výběr neherců, ale zásadní je, k čemu bude využit. I starostčin exmanžel v podání Jaroslava Duška zatím vyhlíží poněkud odstrčeně od hlavní linie. I když vlastně: zatím těžko říct, co hlavní dějová linie bude. Jistě se bude motat okolo starostky Sikorové, ale kam až se dostane?
Jde o riziko ze strany tvůrců. Vyžadují po divácích, aby drželi v hlavě informace po celý týden, ale neodměňují je „malými“ vrcholy, jež by mohly působit jako odměna.
Autorsky jde o legitimní volbu, Pustině jako celku může prospět. Je ale v ostrém kontrastu k populárnějšímu přístupu, který HBO hojně užívá třeba ve Hře o trůny, jež v posledních pěti minutách každé epizody vždy nabízí jasný dějový i emoční vrchol, i kdyby působil nastrčeně. Ne že by epizody Pustiny končily uprostřed věty, jistý důraz na konci dílů najdeme, na interpunkci ale příliš nevsázejí.
Jinak jde ale o další skvěle ošetřený projekt, má našlápnuto k tomu, aby se stal tím nejlepším, co u nás zatím na obrazovce vzniklo. Oproti spíš sympatickému experimentu Modré stíny a spíš produkčně obdivuhodnému Mamonu může vzniknout soudržné a pevné dílo. Ale nezakřikněme to. Může se ještě pokazit pár věcí, zvlášť když by motivace postav a děj až moc ustoupily thrilleru.
Chcete mít přehled o aktuálním dění v kultuře? Sledujte kulturní rubriku Aktuálně.cz na Facebooku!
