Recenze: Dokument o domácím násilí Z lásky nenávist upřednostňuje emoce. Je to jeho síla i slabina

Martin Svoboda Martin Svoboda
19. 6. 2017 9:15
Pětice žen před kamerou mluví i svých krutých zkušenostech s domácím násilím. Dokument České televize se snaží probudit v divácích emoce i na úkor informační hodnoty, ovšem možná právě jen silná emocionální zátěž může vytrhnout televizní publikum z klidu a donutit ho, aby se o téma více zajímalo a začalo tak být vnímavější vůči svému okolí. Pokud tento plán vyjde, zaslouží si film Z lásky nenávist přes své nedostatky respekt.
Z filmu Z lásky nenávist. | Video:

Dokumentárním snímkem Z lásky nenávist připomíná Česká televize téma, které v dnešní společnosti již není tabuizované, o jeho existenci se všeobecně ví, tím pozoruhodněji ale uniká pozornosti: domácí násilí.

Režie se chopil dominikánský kněz Romuald Štěpán Rob, jenž stál například i za posledními interview Václava Havla. Coby zpovědník vyslechl řadu obětí, jejichž osudy ale nemohl veřejně rozbírat. Rozhodl se tedy uspořádat veřejný konkurz, a ne jako kněz, ale jako filmař připravit dokument. Jeho přítel, režisér Jiří Strach, mu půjčil svůj filmový štáb a poradil mu s konceptem. Cílem bylo napodobit pověstný dokument Šoa Clauda Lanzmanna z roku 1985.

Síla lidského obličeje

Šoa je dodnes jedním z nejvíce fascinujících a nejkomplexnějších filmařských děl o holocaustu. Nenabízí rekonstrukce, výpovědi historiků ani dobové fotografie či videozáznamy, ale v bolestivě hypnotizujících téměř deseti nepřerušených hodinách sleduje pohnuté tváře pamětníků hrůz 40. let.

Stejnou důvěru v sílu lidského obličeje má i Rob s kameramanem Martinem Šecem, kteří v rámci mnohonásobně skromnějších padesáti minut dávají prostor pětici obětí domácího násilí, aby odvyprávěla svůj příběh. Kamera sice trochu pulzuje, občas zaostří na nějaký detail, ale nikdy nespustí respondentky z očí.

Snad jen opravdový psychopat by se mohl zcela oprostit od emocionálního účinku tohoto postupu, kdy ženy na pokraji pláče, nebo přímo v slzách, popisují brutální zacházení, jemuž byly roky vystavovány. Na plátně nabývá ono utrpení doslova nadlidského měřítka a v tomto ohledu je škoda, že většina diváků uvidí snímek jen na obrazovce či na monitoru. Přesto když tvůrci avizují, že jejich primárním cílem je vyvolat emocionální odezvu, mohou si svůj úkol odškrtnout jako splněný.

Nabízí se ale otázka, jestli šlo o nejlepší přístup, jak se k tématu postavit. Už na premiéře byli diváci a divačky (často samy oběti domácího násilí) sice velmi vděční za námět filmu, chyběl jim ale kontext. Chyběly jim rady odborníků, co si v případě domácího násilí počít, konkrétní východiska nebo způsoby, jak problém identifikovat dopředu a utéct včas.

Pozorná část publika sice odpovědi na všechny tyto otázky najde i v zaznamenaných výpovědích, jak ale ukazují reakce po premiéře, co nejsyrovější předání emocí zřejmě přítomné natolik strhlo, že nebyli schopni zaznamenat žádnou relevantní informaci.

Všechny stejné, nebo každá jiná?

Problémem (a paradoxem) byl i výběr respondentek. Z 260 přihlášených žen jich autoři dokumentu vybrali pět. Pečlivě, aby byly z různých částí země, z různých společenských vrstev. Přesto jejich výpovědi splývají v jednu, po chvíli není snadné se orientovat a zdá se, jako by týrání žen (týrání mužů se bude věnovat až další připravovaný dokument) mělo jedinou podobu.

Dojem může být zapříčiněn tím, že Rob pořídil poměrně málo materiálu (dvanáct hodin), což mu neposkytovalo dost prostoru najít na každém příběhu nějaké specifikum a kladené otázky se nedostaly za obecnou rovinu, v níž jsou si případy domácího násilí podobné. Tím se sice podařilo odhalit "společné jádro", nicméně bez nuancí.

Z lásky nenávist

Dokument České televize
K přehrání v on-line archivu od 20. 6. 2017
Připravili: Romuald Štěpán Rob, Martin Šec a Jíří Strach
Hodnocení Aktuálně.cz: 65 %

Na rozdíl od Šoa, které nabízelo pohled jak přeživších holocaustu, tak i bývalých nacistů a obyčejných lidí, kteří stáli válečným hrůzám stranou, v dokumentu Z lásky nenávist divák dostane jen výpovědi obětí. Samozřejmě že Robův štáb pracoval jen se zlomkovou stopáží, i tak by ale monotematičnost mohla být pro některé diváky problém. 

Snímku by šlo tedy vyčíst, že zůstává povrchní, že nenabízí nic než přesně to, co avizuje. Jistě by se dala vytáhnout i věčná debata o dokumentu jako naplnění voyeurské fetiše, kdy diváci se zatajeným dechem sledují utrpení druhých.

Ovšem možná právě jen ona silná emocionální zátěž může vytrhnout televizní publikum z jeho konformní zóny. Možná se pak začne o téma víc zajímat a začne být, jak tvůrci avizují, vůči němu ve svém okolí vnímavější. Pokud tento plán vyjde, zaslouží si Z lásky nenávist přes své nedostatky respekt.

 

Právě se děje

před 4 hodinami

WADA opět suspendovala moskevskou antidopingovou laboratoř

Světová antidopingová agentura WADA odebrala moskevské laboratoři oprávnění, které jí umožňovalo provádět analýzy krevních vzorků pro biologické pasy sportovců. K předběžnému opatření organizace sáhla měsíc a půl poté, co Rusko potrestala čtyřletým zákazem účasti na vrcholných sportovních akcích kvůli manipulaci s daty z moskevské laboratoře.

Zařízení v ruské metropoli bylo suspendováno už v roce 2015, kdy se poprvé objevilo podezření z krytí dopingu domácích sportovců. Oprávnění provádět analýzy krevních vzorků Moskva získala částečně zpět v roce 2016. Nyní může laboratoř dokončit prověrku vzorků, které už obdržela, nové ale musí být poslány do jiných zařízení.

WADA 9. prosince rozhodla, že příští čtyři roky nesmí Rusko na olympijských a paralympijských hrách ani světových šampionátech vystupovat pod svou vlajkou a se svou hymnou. Na vrcholných akcích včetně OH 2020 v Tokiu a ZOH 2022 v Pekingu by se mohli jako neutrální sportovci představit jen ti závodníci, kteří prokazatelně nemají se systematickým dopingem v zemi nic společného. Rusko se proti trestu odvolalo k mezinárodní arbitráži CAS.

před 4 hodinami

Koulař Staněk předvedl v Nehvizdech světový výkon roku

Koulař Tomáš Staněk se po halovém mítinku Hvězdy v Nehvizdech ujal vedení v letošních světových tabulkách výkonem 21,23 metru. Český rekordman se za hranici 21 metrů dostal třikrát z pěti zdařených pokusů, jeho nejslabší vrh měřil 20,57, čímž hned v první sérii předčil své sezonní maximum ze sobotního zahajovacího startu v Jablonci nad Nisou (20,06).

Staněk jako druhý koulař v začínající sezoně překonal 21 metrů, tabulky dosud vedl Srb Asmir Kolašinac výkonem 21,06. I další dva Staňkovy pokusy by na Kolašinace stačily. Už ve druhé sérii předvedl rekord mítinku 21,09, v páté se zlepšil na 21,22. Nejdelším pokusem soutěž zakončil, druhé místo obsadil Polák Jakub Szyszkowski výkonem 20,31.

Staněk přesto nebyl úplně nadšený. "Všechny pokusy byly v konci takový, že jsem vystrčil zadek a sklonil hlavu, takže nenabraly ten správnej kopec. A to dělá trošku tu stopu dolů, škoda, ale série výborná," řekl přece jen spokojený Staněk ve videopřenosu z mítinku. "V Jablonci jsem byl dost opatrnej, protože jsme lehce změnili techniku a furt se na tom pracuje. Ale konečně je tam energie, jak se nebojím a pustím to tam, a na tomhle se dá stavět," dodal svěřenec Petra Stehlíka.

Další zprávy