Praha - Neslušivá rovnátka, neprotrhané obočí, nemožný účes a příšerné oblečení. Přesto je oproti zahraničním Ošklivkám na první pohled vidět, že je hezká.
Herečka Kateřina Janečková není mediálně moc známá, její doménou jsou především divadelní prkna. Teď se ale stává hvězdou seriálu Ošklivka Katka, české verzi slavní kolumbijské telenovely Ošklivka Betty.
Z jihlavského divadla zamířila do Divadla Bez zábradlí, kde si zahrála ve hře Jakub a jeho pán a v Tangu; málokdo by ji ale na fotografiích z představení poznal. Poprvé se divákům v nové roli představí na Primě v pondělí.
Jak snášíte to, že z neznámé herečky se stáváte téměř přes noc televizní hvězdou? Vaše podoba je na poutačích na autobusových zastávkách
Na plakátech je Ošklivka Katka, to je součást mé práce. Spíš mi není příjemné, že se tím pádem média zajímají o mé soukromí. Nikdy jsem netoužila být moc slavná...
Jaké to je změnit v Ošklivku?
Mě to baví. Jsem hrozně ráda, že mám možnost se do tohoto vtělit. Je zvláštní vidět, že když je člověk v civilu, tak muži, kterým se líbíte, s vámi komunikují úplně jinak, než když jste ošklivá. Jinak se v tom kostýmu cítím dobře a různými grimasami se snažím i podpořit, aby moje postava byla co nejpestřejší.
Na seriálovém bojišti to vře. Čím Ošklivka přitáhne diváky?
Možná proto, že je seriál více komediálnější než ty dnešní, které se snažní být realistické. Ale je jasné, že se to všem divákům líbit nemůže; určitě se najdou i tací, kteří to budou kritizovat.
Čtěte také: Ošklivka z kumbálu vyráží do boje s Vetchým
Takže kdo to má v životě jednodušší krásky, nebo ženy méně půvabné?
Hlavně záleží na lidech jako takových. Krásné ženy to mají těžké v tom, že většinou se na ně lepí divní muži a ti normální se jich občas bojí. Ošklivé zase, že né každý se na ni podívá a že mají nízké sebevědomé a pocit, že jsou na nic. Každá žena přece touží po tom být ta jedinečná, milovaná..zkrátka královna..
Toužila jste vždy hrát v seriálu, nebo v tom byly peníze? Televize je dnes pro herce tím nejlepším zdrojem.
Já jsem dlouho seriály odmítala. A původně jsem odmítla i tenhle, ale nakonec jsem ráda, že jsem do toho šla. Chtěla jsem vždycky hrát spíš v divadle, jsem z herecké rodiny. Chci se naučit herecké řemeslo, nechci být jen mediální tvář. Někdo je sice známý z televize, ale kdybyste někoho z nich postavila na prkna, nezahrají ani tři repliky.
Tak kdo vás nakonec přemluvil?
Volali mi, jestli jsem si to nerozmyslela, že o mě stojí. Hodně ale zapracoval režisér Petr Nikolajev, se kterým jsme spolu dělali na seriálu pro Českou televizi Proč bychom se netopili. Petr se dozvěděl, že o to moc zájem nemám. Zavolal a řekl mi, že ať si uvědomím kolik je mi let a že by mi ten seriál mohl hodně pomoci, že dnes je prostě taková doba. Prý se nebojí, že bych tu roli nezvládla nebo nějak neoživila. Tak mě přesvědčil, ať to risknu.
Nebojíte se, že kvůli natáčení na divadlo nebudete mít tolik času?
Zkoušíme pro Rock Café nové představení Maraton se Simonou Postlerovou a Michalem Malátným - na to se těším, ale je to obtížné skloubit to s natáčením. Seriál mě vytíží skoro každý den; někdy točíme až 12 hodin a doma se pak ještě musím učit texty na druhý den.Takže se spíš bojím, že ty dva roky si v divadle moc nezahraji.
Čtěte také: Ošklivka Betty dorazila do Česka. Jmenuje se Katka
Co jste hrála v seriálu Proč bychom se netopili, který pojednává o vodácích. Mají ty role něco společného?
Hraji v něm Moravačku Marušku. A co mají společného? Upřímnost a temperament.
