V tiskových materiálech se píše, že seriál Já, Mattoni jde ve stopách velkých historických seriálů. Vnímáte to tak?
Zajímavá propagační fráze. Jaké seriály se tím myslí? Světové? Nebo české? Asi ty od České televize ještě z dob Československa. Některé z nich jsou snad koukatelné, ale filmový jazyk se od té doby úplně změnil, je někde jinde. A my se určitě nesnažili napodobit nic z naší "tradiční" tvorby. Chceme vyhovět dnešnímu divákovi a především sami sobě. Nějaký konkrétní styl tradičních historických seriálů nebo filmů jsem se nepokoušel naplňovat o nic víc než třeba v Protektorovi.
Psalo se tam zároveň poněkud protichůdně i o tom, že využíváte sílícího trendu méně konformních televizních produkcí. Mně ale přišel Mattoni poměrně konzervativní.
Ano, rozhodně je konzervativní ve způsobu vyprávění. Vůbec nevidím důvod pokoušet se o něco nonkonformního, naopak považuju za žádoucí naplnit žánr. Na počátku tohohle projektu určitě nebyla snaha o nějaký převrat. Na druhou stranu hrdina není černobílý, má své kontroverzní rysy, takže když ho budete srovnávat třeba s F. L. Věkem, tak jsme samozřejmě velká avantgarda. V rámci dnešních norem ale nijak nevybočujeme a ani nebylo mým cílem vybočovat.
Jediné, co výrazně vybočuje, je hudba. Oproti klasickému pojetí ostatních postupů nedobová hudba vždy vystoupí na povrch.
Co by tam mělo hrát? Filharmonie? Nevím, co bych si s ní počal, a myslím, že by příliš nefungovala. Můžu zase nabídnout srovnání s Protektorem, kde jsem taky natáčel celkem klasicky a pouštěl k tomu hudbu od Midi Lidi. Jde o autorský záměr, ale zároveň nejde o moji snahu šokovat nebo na hudební složku upozorňovat. Měla by být přirozenou součástí filmu.
Co se týče nečernobílého hrdiny, tak musím říct, že v právě promítnuté epizodě mi přišel vyloženě negativní, bez jediné pozitivní vlastnosti a důvodu s ním sympatizovat. Možná jde jen o zkreslení tímto konkrétním dílem, ale nebude problém Mattoniho nakonec ten, že jeho hrdina bude úplný padouch?
Odpověděl jste si sám: Podle jednoho dílu z třinácti nejde soudit, samozřejmě se v něm nerozprostře celá šíře postavy. Věřím, že odstíny Mattoniho jsou bohatší a lze si k němu vypěstovat sympatie, když jeho cestu uvidíte od začátku do konce.
Hledal jste v příběhu paralely k dnešku?
Na rozdíl od svých autorských projektů tu paralely společenského typu nepotřebuju. Mohli bychom se bavit o kapitalismu a egoismu s ním spojeném, ale to v Mattonim není zásadní téma. Jde o osobní příběh, historické melodrama s romantickými prvky. Příběh o člověku z devatenáctého století, který se snažil v životě uspět a podařilo se mu to. Stal se budovatelem, ale byl zároveň rozporuplný – a tahle osobní rovina je pro mě zdaleka nejdůležitější.
Adaptujete knihu, která už sama adaptuje historii. Je pro vás přesto na nějaké úrovni důležité držet se "reality"?
Nejde o historickou rekonstrukci, ale drama, příběh. V mnoha směrech v něm skutečnost zrazujeme a nepředvádíme dokonalý obraz toho, co víme o historickém Mattonim, abychom pomohli vypravěčskému účinku. Jde především o věc scénáře, ale i já to jako jeho realizátor považuju za zcela legitimní a nutný postup.
Další nutná věc podle vás byla obsazení známých herců i do vedlejších rolí, prý jste za ně bojoval.
Nejde ani tak o to, že jde o "známého" herce, ale že "známý" herec je většinou i "dobrý" herec. V Čechách není herců mnoho, a když někdo umí hrát, většinou se to o něm i ví. A takový člověk je i dražší. A není pak snadné prosadit, že i postava s pěti větami potřebuje kvalitní ztvárnění, které zvládnou jen tato dražší jména. Producent by takovou postavu rád obsadil div ne komparzistou. Šlo nám o to, aby seriál netrpěl šetřením na hercích, což se nám do značné míry povedlo. Ale samozřejmě i my jsme obsadili několik méně známých kvalitních tváří.
Stejně tak jste kladl důraz na natáčení v lokacích.
Ano, minimalizovali jsme studio, protože reál je reál. Nese v sobě detail, kterého v ateliéru s televizním rozpočtem nedosáhnete. A navíc obsahuje určitou energii prostoru.
Pro Stream.cz jste dělal Žrouty, celkem moderně pojatý koncept. Režíroval jste Polski film, opět hravý a na naše poměry podvratný celovečerák. A najednou konzervativní melodrama Mattoni pro Českou televizi?
Primárně řeším vždycky samotnou látku. Až potom, kde a jak ji realizuju, čímž myslím způsob produkce a platformu. A ke všemu, co mě zaujme, přistupuju se stejnou důležitostí. Když dělám pro Stream Kancelář Blaník, znamená to pro mě totéž, jako když dělám pro Českou televizi Já, Mattoni. Nemám problém takhle přeskakovat, i když co do objemu produkce jde o nesrovnatelné projekty. Vlastně vnímám tuhle nejednotnost pozitivně, baví mě střídání stylů, ve kterém však přesto vidím určitou svou jednotnou linku. Možná jsem jediný, ale to mi bohatě stačí.
Televizní platforma vám tedy vyhovuje?
Ano, i když u celovečerního filmu mám asi volnější ruce. Nezapomínejte navíc, že Mattoni není můj autorský projekt. Ale to mě na něm svým způsobem bavilo. Bylo zase něco jiného realizovat melodrama bez vnitřního nadhledu, sebeironie, zkrátka klasickou žánrovou věc. Bylo svým způsobem zábavné pracovat s naplňováním archetypů a určitých klišé.
Nesnažil jste se tedy vložit do Mattoniho alespoň nenápadně něco podvratného?
To ne, i když v některých dílech uvidíte náznaky určité grotesknosti. Tím i v téhle zakázce vidím spojitost s mou prací. Přesto jsem si celou dobu uvědomoval, že tu pracuju s určitými nároky a konkrétním publikem, jehož požadavky se snažím odhadnout.
