Historický výpravný seriál České televize Já, Mattoni obsáhne dlouhý časový úsek od poloviny 19. století až do roku 1910, odehrává se na kolonádách i v nevěstincích Karlových Varů, v Schönbrunnu, vídeňské rezidenci rakouských císařů, v ulicích tehdejší Prahy i New Yorku.
Líčí příběh legendárního zakladatele stáčírny minerálních vod, muže ochotného dosahovat svých cílů i za cenu fatálních osobních selhání. Heinrich Mattoni se pod režijním vedením Marka Najbrta stává obrazem společenských proměn druhé poloviny devatenáctého století.
Kreativní producent 12dílného projektu Jan Lekeš získal Českého lva za Americké dopisy, v jeho tvůrčí skupině vzniká film Monstrum o Stalinově pomníku, stál také za seriálem České století. Historické téma zpracoval i nyní.
„Na historická témata se nespecializuju, ale nabízejí se mi. Dělám je rád, do historie může člověk tak trochu uniknout, ale zároveň lze jejím prostřednictvím říct i něco k dnešku, aniž by to bylo vidět na první dobrou,“ pochvaluje si.
Pro Lekeše jde jednoznačně o nejnáročnější projekt. „Jedná se o dobovku, která zasahuje dlouhé časové období, většina herců tam musí na několikrát stárnout. Je tam hrozně moc přeličování, strašně kostýmů, lokací. Děj se odehrává ve střední a vyšší vrstvě, takže prostředí tomu musí odpovídat, čímž je vše náročné a drahé. Ale ačkoliv byl seriál drahý, nakonec vypadá lépe, než kolik stál.“
V zájmu dramatu jsme se několikrát odchýlili od reality
Režiséra seriálu Marka Najbrta, dvojnásobného držitele Českého lva, lákalo 19. století již dlouho. Zaujala ho i osobnost Mattoniho, jeho původ i osud.
„Také mě čtenářsky velice zaujal scénář. Četl jsem ho jako knihu, a protože mě to bavilo, řekl jsem: ‚Ano, to rád udělám!‘“ přibližuje. Jeho ambicí bylo natočit chytrý, kvalitní seriál s co nejméně studiovými záběry a s co největším dramatickým spádem.
„V zájmu posílení dramatického účinku jsme se několikrát záměrně odchýlili od známé historické reality, což nám znalci budou vyčítat, ale divák to ocení," upozorňuje.
Také pro něj znamenala práce na seriálu nejnáročnější projekt jeho života. „Sto třicet sedm natáčecích dnů jsem nikdy nezažil, takže v tomto ohledu to určitě bylo nejobtížnější.“
V době, kdy se z Česka pomalu stávala průmyslově nejvyspělejší část monarchie, sleduje seriál na pozadí podnikatelských úspěchů i soukromých pochybení Heinricha Mattoniho proměnu tehdejší společnosti a jejích možností.
S tátou jsme se spolehli na to, že podobnost tam je
Hlavní roli hraje David Švehlík. Na postavě ho zaujala její plastičnost a kontroverznost. „Hlavní ambicí Mattoniho bylo dosáhnout určitého společenského postavení. Chce překonat strach, aby nespadl do poměrů, v nichž žil jeho dědeček. Aby toho postavení dosáhl, musí zdolat jisté překážky, což dělá za cenu velmi nesympatických kroků. Na druhou stranu k tomu musí mít člověk určité pochopení.“
Mattoniho ve starším věku hraje Davidův otec Alois Švehlík, který roli vzal po onemocnění Jiřího Bartošky. „Když měl Mattoniho ve zralém věku hrát původně Jiří Bartoška, snažili jsme se hledat nějaké společné prvky, uvažovali jsme i třeba o nějakém gestu, které by ho mohlo provázet,“ vypráví David Švehlík. „Z toho pak ale sešlo, protože Jiří si musel dát zdravotní pauzu. Dědictvím této spolupráce nicméně zůstaly hnědé oční čočky, které jsme oba s tátou museli nosit. Spojovalo nás to, říkali jsme si, že musíme vydržet, protože to nebylo moc příjemné.“
Nic speciálního ale pro společnou postavu nevymýšleli, ani si nepředávali poznatky, jak Mattoniho uchopit. „Spoléhali jsme zkrátka na to, že nějaká podobnost tam určitě bude a že to tak bude stačit,“ usmívá se David.
Když na vás navlečou kostým, proměna jde už snadno
Nejmladší verzi Heinricha hrál Jáchym Novotný, jenž se objevil například v seriálu Nevinné lži. Na dotaz, jak se mu hrálo s vědomím, že po něm vezmou postavu syn a otec Švehlíkovi, odpověděl: „Cítil jsem na sobě obrovskou zodpovědnost, abych to nezkazil a nezklamal režiséra Marka Najbrta.“
A jak pro něj coby teenagera moderní doby bylo zaplout do 19. století do prostředí vyšší společnosti? „Když na vás navléknou ten nádherný dobový kostým, jde vše snáze. Měl jsem ze začátku problém s výslovností, se spisovnou mluvou, ale to jsme pak s Markem napilovali.“ Složitý pro něj byl také zlom, kdy se Mattoni stane z nesmělého kluka ambiciózním mladíkem. „Bylo trochu složitější se zorientovat, neboť se to točí napřeskáčku, vyžadovalo to uvědomit si, v jaké fázi zrovna jsem.“
Velice výraznou a nepříjemnou postavou seriálu je Heinrichova manželka Wilhelmína Mattoni, kterou hrají Tatiana Vilhelmová a Taťjana Medvecká. Je zatrpklá, tvrdá, chladná.
Vilhelmová se jí však zastává a vinu za její osud svaluje na jejího manžela. „Mína je báječná, jenže okolnosti díky muži jí promění, trochu nám zahořkne a trochu se zatvrdí. Je to žena, která ho miluje a je schopna pro něj udělat cokoliv. Těšila se, jak spolu budou žít i pracovat, jak mu bude pomáhat. Je hrozná škoda, že to on tak pokazí, se svými různými ženami, jinak by to byl dokonalý byznyspár.“
Herečka považuje za svou výhodu, že na divadle již představovala celou řadu historických osobností, takže má zkušenosti s dobovými kostýmy, jednáním i mluvou. „Když se obléknete do dobového kostýmu a dostanete se do takových exteriérů, v jakých jsme točili, tak je důležité do té doby propadnout a něco o té době vědět.“
Jsem klasická tchyně, směje se Mihulová
Možná ještě nevděčnější role se ujala herečka Alena Mihulová, držitelka Křišťálového glóbu na MFF Karlovy Vary za snímek Domácí péče. Herečka totiž představuje Mattoniho tchyni, která navíc jeho lásce s Mínou nepřeje.
„Já se jí úplně nedivím, je to milující matka. Když malá Mína poprvé uvidí Mattoniho, je tak okouzlená, že omdlí. Říkám jí: ‚Je příliš hezký!‘ Jako matka má strach, že se tento krásný muž bude líbit ženám a ona s ním prožije peklo. Takže ho od první chvíle nemám příliš v lásce,“ říká Mihulová.
Kameraman Marek Štěpánek se na natáčení historického seriálu velmi těšil, i když ho trochu znervózňoval obrovský časový záběr a množství lokací.
„Věděl jsem, do čeho se řítím, ale tohle je ohromná příležitost vyzkoušet si krásné věci, ke kterým jindy nepřijdete. Když točíte současnost, necháváte to žít, hrajete si leda s kompozicí a se světlem. Ale plynové lampy, petrolejky, svíčky, to jsou krásné věci. Snažil jsem se všechny lokace, mezi nimiž je většina zámků v Čechách, co nejvíce vyždímat a využít, takže si myslím, že divák bude nasycen,“ věří Štěpánek. Prozrazuje rovněž, že prostředí New Yorku natáčeli v Karlíně u viaduktu.
Divákům se seriál Já, Mattoni poprvé představí na ČT1 v pátek 2. září.
