Česká televize se tak snaží! Ale někdy z toho vyjde jen trápení jak její, tak divákovo. Zatímco neutrální dramata už producenti dokáží opentlit přinejmenším nekonfliktní kvalitou a technickou, hereckou i scenáristickou úrovní, výpravy do žánrů dopadají tím hůř, čím výrazněji se mají vydat od bezpečného břehu příběhové neutrality.
A protože Rudyho má každý rád je sitcom, vyrazil tu štáb do hodně hluboké vody, kde se utopil už po pár tempech.
Sitcom je velmi náročný žánr. Jeden z nejnáročnějších. Závisí především na velmi precizním, až mechanickém rozvržení všech složek. Bezchybné musí být prostředí, nastavení charakterů, promyšlenost zápletek. Krom toho načasování každého vtipu, nebo alespoň jejich většiny, musí být perfektní. A když si pomáhá umělým smíchem, mělo by být rozhodně jasné, proč se v tu chvíli má někdo smát.
Česká mutace slavného amerického sitcomu Raymonda má každý rád tristně selhává na všech těchto úrovních tak, až je člověku stydno tu upachtěnost sledovat.
Jak se žije ve studiu
Přední problém Rudyho tkví v úplném odtržení od tuzemského prostředí, kdy Saša Rašilov bydlí v jakémsi tísnivě vyhlížejícím televizním studiu a tváří se, že jde snad o opravdový dům. I když při pohledu na všechny ty rekvizity okamžitě vyvstává na mysl, že tahle kulisa „fajn bytu“ neodpovídá ničemu, v čem kdokoliv v této zemi bydlí. Snad krom pár studentů na koleji, ale určitě ne běžný ženatý muž středního věku.
Stejně tak vztah hrdiny s manželkou ztvárněnou Jitkou Schneiderovou působí v jeho neživotnosti a umělosti až znepokojivě, jejich dialogy se nepodobají ničemu, co známe. Jako by ti dva lidé, co většinou sedí na opačných stranách gauče a dívají se na sebe s nicneříkajícím tupým úsměvem, byli dva cizinci, jež někdo uvěznil v jedné místnosti.
Bratr hrdiny (David Novotný) a jeho rodiče (Eva Holubová a Oldřich Navrátil), kteří do jejich domu vcházejí zcela náhodně, bez klepání a bez ohlášení, ještě zintenzivňují dojem nepříjemné a nedomácké atmosféry, kde není oddechu ani pohody, a když se všichni sejdou, cítíte se jako na třídním srazu po dvaceti letech, na němž lidé, kteří už se dávno neznají, upachtěně předstírají nehynoucí sympatie.
Ten dojem vzniká okopírováním amerického modelu, což není u českých pokusů o sitcom nová chyba. Jenže Češi opravdu nežijí jako Američané, nechovají se jako Američané a nemluví jako oni. Už proto můžeme jen těžko přijmout Rudyho „eskapády“ jako něco, co odráží život, přičemž v tom samozřejmě tkví jádro sitcomů – že přehnanou formou ukazují cynicky, sarkasticky nebo jen s úsměvem odvyprávěné běžné životní situace.
Zlatý Comeback
Sitcom je vždy konstrukt a někdy bývá i těm americkým vytýkáno, že jejich světy přeplněné situačním humorem a banálními zápletkami se až příliš oprošťují od toho, co se tváří, že reflektují. Ty dnešní už proto běžně otevírají společenská témata, věnují se soužití odlišných sociálních skupin, dopadu velkých témat na běžné rodiny a tak dále.
Rudy se vrací do bezstarostných amerických devadesátých let, kdy se neřešilo vůbec nic, přičemž tento model už není živý prakticky nikde na světě. A sotva ožije v dusné situaci dnešního Česka.
Doposud nejdál se v tuzemském prostředí dostal novácký Comeback, který vytvořil své prostředí na základě našich reálií a naší popkultury. Z produkce České televize se relativně vydařila Čtvrtá hvězda, ačkoliv její tvůrce Jan Prušinovský by se proti označení „sitcom“ vymezil. Ta naopak těžila z toho, že její „mikrokosmos“ maloměstského hotelu se od konkrétní reality úplně distancoval, což není ideální, ale lepší než roubovat Ameriku.
Rudyho vakuum ale nemůže projít, protože rodinný dům není stejně bohatý motiv jako celý hotel, aby udržel diváky ve svých zdech a nenechal je tápat, jaký divný svět/nesvět asi leží za nimi.
Netřeba dodávat, že chybí přesnost nutná pro žánr. Zdá se, že všichni přítomní jedou na půl plynu, herecké obsazení působí unaveně a chybí tempo. Přitom sitcom musí být dravý, živý, vždycky na krok před divákem. Vždy musí mít v zásobě vtipnou, tvrdou, drzou nebo jinak nečekanou hlášku, která překvapí.
Zde můžeme vytušit, že na natáčecím place vládl klídek, herci nevedení k ničemu konkrétnímu si spolu užili nějakou tu legraci, ale pro diváky předvádějí jen nudu a trapnost a prázdnotu.
Chcete mít přehled o aktuálním dění v kultuře? Sledujte kulturní rubriku Aktuálně.cz na Facebooku!
