reklama
 
 

Dělal vodní slalom, do ČT šel na exkurzi. Teď získal Daniel Stach za Hyde Park Civilizace i planetku

22. 6. 2018 6:33
Daniel Stach měl našlápnuto na dráhu profesionálního vodního slalomáře. Pak mu to ale přišlo málo, vystudoval dvě vysoké školy a dostal se do České televize. Od komentování sportovních přenosů se stal hlavní tváří vědecké rubriky. A také velmi populární - od diváků dostal cenu Týtý, od novinářů Novinářskou křepelku, od vědců medaili Vojty Náprstka. Jeho popularita je ve vědeckém světě tak velká, že po něm nedávno byla pojmenována i planetka. Jeho rozhovory v Hyde Parku Civilizace vedené v angličtině si na své stránky poutají nositelé Nobelovy ceny, NASA či profesoři světových univerzit.

Chtěl jste být jako malý spíše vodní slalomář, moderátor, nebo vědec?

Do čtrnácti let jsem chtěl být profesionální sportovec, vodní slalomář. Měl jsem v plánu, že bych čtyřikrát vyhrál olympiádu, osmkrát mistrovství světa a osmkrát mistrovství Evropy. Ale ve čtrnácti jsem si uvědomil, že by mě tohle nebavilo - trénink, regenerace, trénink, regenerace. Chtěl jsem jít studovat, chtěl jsem se dozvídat nové věci. Vystudoval jsem dvě vysoké školy, ale u vody jsem zůstal dál. Také tohle ráno jsem byl na tréninku na vodě a snažím se pádlovat, jak to jenom jde. A na vědeckou práci se příliš necítím, to spíše na tu popularizační.

To mi ostatně přijde možná i užitečnější - že umíte lidem zprostředkovat úspěchy vědy jako něco fascinujícího. Česká republika má spoustu skvělých vědců, ale jen někteří umí "prodat" to, co dokázali, bavit se o tom s médii a stravitelně to prezentovat veřejnosti…

To je velký problém české vědy. Máme tu opravdu vynikající vědce a mají skvělé výsledky. Nicméně hodně se to od září 2012, kdy jsme s Hyde Parkem Civilizace začali, zlepšilo. Ta práce byla hodně i o přesvědčování vědců: "Pojďte o tom mluvit." Báli se, že řeknou něco zjednodušeně, že se jim kolegové budou smát a že lepší je napsat odborný článek do odborného periodika.

To už se teď hodně změnilo.

Vědci pochopili, že je to pro ně výhodné, ba žádoucí. Veřejnost bude vědět, za co utrácejí veřejné peníze. Také se jim budou snáze shánět finance pro další práci, navíc jim to pomáhá utřídit myšlenky. Potkají se s tou nejširší veřejností, musí jí umět sdělit své myšlenky, jsou konfrontováni s dotazy, které by jim v odborných kruzích nebyly položeny.

Pochopila jsem, že od závodění ve vodním slalomu jste se dostal ke komentování vodního slalomu. Ale nepochopila jsem cestu od komentování sportovních přenosů k vědě. Kudy vedla?

Ta cesta byla trochu specifická. Poprvé jsem vodní slalom komentoval v sedmnácti letech. Pak jsme se dali dohromady s mým parťákem Mírou Lencem, s nímž komentuji sportovní akce nadále - cyklistiku, pražský maraton a podobně, moderovali jsme spolu i v Českém rozhlase na Radiu Wave. Do České televize jsem se dostal prostřednictvím exkurze do Hyde Parku ČT24 jako fanoušek tohoto pořadu. Během exkurze jsem je zaujal a nabídli mi práci. Pak jsem připravoval úvodní reportáže. Když přišel požadavek na vytvoření jakési vědecké sestry tohoto pořadu - Hyde Parku Civilizace, oslovila mě dramaturgyně Gabriela Cihlářová, protože věděla, že mě věda baví, že se vášnivě zajímám o to, jak fungují věci kolem mě.

Byl jste "hozený" mezi špičkové vědce a měl jste jim sekundovat. Jak těžké to bylo?

Vím, že jsou milionkrát chytřejší, a vím, že se jim nikdy nevyrovnávám. A ani nechci, protože můj cíl je jinde. Chci, abychom divákům společně předali jejich skvělé výsledky a abychom jim ukázali, že věda je všude kolem nás.

Vysílat "tvrdou" vědu, navíc v sobotu večer, kdy býval obecný úzus, že se lidé chtějí spíše bavit, a nasazovaly se odpočinkové filmy, soutěže či jednoduchá zábava, nebyl to tak trochu "punk"?

Ano, potýkali jsme se s počáteční nedůvěrou - kdo vám tam bude chodit, kdo se na to bude v sobotu večer koukat, koho bude zajímat částicová fyzika? Ale věřil nám Zdeněk Šámal, ředitel zpravodajství, ostatním jsme říkali, ať nám dají čas, že se úspěch dostaví. V plánu jsme mimo jiné uvedli, že chceme v pořadu mít viceprezidenta Googlu Vinta Cerfa, "otce internetu". Měli jsme ho hned ve třetím vysílání. Máme zkrátka heslo: "Neúspěch nepřichází v úvahu."

Co říkáte tomu, že to skutečně funguje, že mnozí diváci se opravdu v sobotu večer dívají na diskusní pořad o vědě?

Je to skvělá zpráva o Češích, že se chtějí vzdělávat, dozvídat se nové poznatky, chtějí se posouvat dál, protože věda nás posouvá rozhodně dál. Je to zásluha celého našeho týmu, já jsem jen obličej, který to předává dál. Bez těch lidí, co jsou za mnou, by nebylo nic.

České televizi se podařilo spojit s Mezinárodní vesmírnou stanicí (ISS). Moderátor Daniel Stach se bavil s americkým astronautem Andrewem Feustelem. | Video: Česká televize |  01:27

Co vysílání Hyde Parku Civilizace, to jiný specialista, to jiný obor. Jak těžké je být každý týden odborníkem na jiné odvětví a držet krok s odborníkem na slovo vzatým?

Necítím se být na dané téma odborníkem, ale snažím se o něm najít tolik, abych mu porozuměl a dokázal ho předat divákovi. Host se do toho může trochu zamotat a je na mně, abych vše dovysvětlil nebo se to dalšími otázkami snažit rozplést. V rámci rešerší načteme několik stovek stránek a do studia pak jdu s desítkami stránek materiálu. Nejde to však nikdy nastudovat do detailu, neboť v redakci vědy neděláme jen tento pořad, ale do dalšího vysílání dodáme na klíč sto vědeckých témat za měsíc.

Je nějaký obor, který vám dá obzvláště zabrat a jste z něho nervózní?

Jsem gramatický ignorant, takže jsem byl nervózní z dílu o češtině. Na škole jsem pak neměl úplně nejlepší známky z chemie a biologie, ačkoliv oba rodiče jsou vzděláním chemici. Ale teď mě čekají dva rozhovory s nositeli Nobelovy ceny za chemii a těším se na ně, bude to fajn.

Jak těžké je se na nějaké odborné úrovni bavit v přímém přenosu anglicky s anglickým či americkým vědcem? V té chvíli už máte dva handicapy - nejste rodilý mluvčí a nejste odborník na danou oblast.

Přepínám do angličtiny a v češtině vůbec nepřemýšlím. Takže když na mě během vysílání mluví dramaturgyně, hovoří anglicky. O všem pak přemýšlím jenom v angličtině, jedinou výjimkou jsou otázky od diváků. Nikdy nebudu mluvit jako rodilý mluvčí, ale stále se snažím na své angličtině pracovat.

V Hyde Parku Civilizace jste už také vedl rozhovor francouzsky a za tento díl o rwandské genocidě jste v roce 2016 obdržel Novinářskou cenu.

Ano, ve studiu jsme měli Paula Rusesabaginu, jenž ve rwandském hotelu zachránil 1268 lidí, a jeho manželku Tatianu. Ta nikdy žádnému médiu rozhovor nedala, až nám. Podmínkou ale byla francouzština, protože angličtina je pro ni až třetí jazyk a necítila se na ni, když měla být poprvé před kamerami. A také se necítila na to, mít ve sluchátku tlumočnici. Francouzsky jsem schopný se domluvit, ale nemohu v ní vést rozhovor podobně jako v angličtině, ale šel jsem do toho. Zpětně mi mé chyby rvaly uši. Ale stálo to za to - za tento unikátní příběh, za unikátní svědectví a také varování, aby se už nikdy neopakovala zvěrstva jako ve Rwandě.

Co říkáte tomu, že záznam pořadu Hyde Park Civilizace se objevuje tu na stránkách NASA, tu na stránkách světových univerzit?

To je velká paráda a dělá mi to obrovskou radost. Díky tomu, že děláme spoustu rozhovorů v angličtině, jde pak pořad do světa. Těší mě, že pro světové špičkové instituce a vědce je český Hyde Park relevantním zdrojem informací. Rozhovor si dal na svůj profil i nositel Nobelovy ceny. Ale ještě větší radost mi dělá, když mi napíší učitelé, jak jednotlivé díly používají ve výuce - od fyzikálních zákonitostí po Shakespeara a profesora Hilského.

Jak se k vám světově proslulí hosté dostanou do pořadu? Odskočí si z nějaké konference v Česku?

Většinou jsou v Praze a mají tu nějaké přednášky či semináře. Neplatíme jim žádný honorář, maximálně je odvezeme z hotelu a na hotel. Občas nevysíláme ze studia a občas se bavíme přes Skype, jako s Andrewem Feustelem z Houstonu.

S Andrewem Feustelem jste se nedávno bavili na lince Česká televize - ISS. Pobavilo mě, když jste spojení mezi Prahou a oběžnou dráhou konečně navázali, tak vy jste se hned v prvním dotazu Feustela zeptal, nad kterou zemí se zrovna nachází, co vidí z okénka. A on vám řekl, že to je zajímavá otázka, a opět zmizel ze záběru, aby se šel podívat.

Tohle prostě nenaplánujete a to nás na tom také moc baví. Andrew Feustel je skvělý astronaut i vědec, ale je to také jenom člověk a chová se velmi bezprostředně. Při tom rozhovoru měl navíc krtečka, ale pak mu někam zmizel. Tak mi během rozhovoru povídá: "Dane, neviděl jsi někde krtečka?" Říkal jsem mu, že jsem nekoukal po krtkovi, ale že záběry prozkoumají kolegové z režie. Tam se rozběhla živá debata, jestli někdo neviděl někam letět krtka. Pak se mi do sluchátka ozvalo: "Nevíme to přesně, ale letěl někam k Andrewovým nohám." To jsme mu řekli na konci dvacetiminutové vyměřené stopáže. Pak už jsme se ve studiu bavili s jeho manželkou a on zavolal do režie, že už krtka našel, že byl u japonské přechodové komory.

­­­Jak těžké je přimět špičkové odborníky na složitý obor, aby mluvili polopaticky?

Často se na to ptají - pro koho vysíláme. Říkáme jim, že se na pořad nebudou koukat jen odborníci, ale široká veřejnost, ti, kteří si chtějí v sobotu večer místo nějakého velkofilmu dát potravu k přemýšlení. Zahraniční odborníci jsou v tomto lépe trénovaní, třeba držitelé Nobelovy ceny mají za sebou řadu rozhovorů. Navíc chtějí, aby se o vědě mluvilo, takže se ji snaží interpretovat pro co nejširší veřejnost.

Také mě zaujalo, jak jste se nedávno bavil anglicky s držitelem Nobelovy ceny Stefanem Hellem o difrakčních limitech. Zažil jste někdy pocit, že ztrácíte půdu pod nohama, že už vědec sklouzl do takových detailů nebo do tak složitých sfér lidského poznání, že už ho tam zkrátka nemůžete následovat?

Jsme připraveni na situaci, kdy bych se v tom ztratil. Pak bych prostě zkrátka řekl: "Omlouvám se, nerozumím. Můžete nám to prosím vysvětlit?" Protože diváci, kteří se na nás dívají, si nenačetli stovky stránek jako já. A ani by neměli, to je můj úkol. Takže v okamžiku, kdy já tomu nerozumím, se musím zeptat, co to přesně znamená, abychom se v tom neztratili.

Teď k nějakým prozaičtějším problémům - slyšela jsem, že jak máte těch 190 centimetrů, tak se kameramanům špatně vejdete do záběru. Co s tím?

Je to tak, kameramani se mnou mají potíže. Ale naštěstí se to už všechno doladilo. Vycházeli jsme ze záběrování Hyde Parku ČT 24 a z daných pozic. Tam jsem se nevešel, tak jsme to museli předělat. A ve Vědě 24 byla má výška také problém, ale už jsme to také vyřešili, aby mě diváci měli celého.

Pamatujete na volby 2014 a na váš přímý vstup ze štábu hnutí Úsvit, kterému jste třikrát řekl hnutí ANO?

Ano, to si pamatuji. Tenkrát to vzniklo tak, že jsme hrozně dlouho čekali na přímý vstup a předtím probíhala tisková konference hnutí ANO a já jsem ještě ověřoval jednu informaci, kterou jsem se dozvěděl. Telefon jsem pokládal v okamžiku, kdy mě už moderátor ze studia uváděl. Proto mi tam stále naskakovalo hnutí ANO.

Dostal jste Týtý i Novinářskou křepelku, od Akademie věd jste obdržel medaili Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy. Co říkáte tomu, že vás tedy podle všeho uznávají jak diváci, tak odborná novinářská veřejnost, tak i vědci?

To je velká paráda, ale ono je to sice psáno na Stacha, ale mělo by to být pro celou redakci vědy. Stejně tak by se po celé redakci měla jmenovat i ta planetka Stach. V TýTý se ještě tehdy odehrál souboj s nejpopulárnější moderátorskou dvojicí Primy a diváci si vybrali vědu. Novinářskou křepelku beru jako asi nejprestižnější oborové ocenění. A že mi dali cenu vědci, tak to je velká poklona, že vidí smysl v tom, co děláme.

Už jste viděl vaši planetku Stach?

Ještě jsem ji neviděl a ani nevím, zda ji dokážu tady ze Země nějak zaznamenat, ale mohla by tam naše redakce udělat nějaký teambuilding. Je to pro mě každopádně velká pocta a moc děkuji Petru Pravcovi a jeho kolegům, že se objevenou planetku rozhodli právě takto pojmenovat. Ale opět patří celému našemu týmu v čele s Kateřinou Fifkovou.

Už jsem viděla i nějaký obrázek od kreslíře Miroslava Bartáka, jak na té planetce vytesávají mimozemšťané ten název "STACH"…

Jeden ze dvou mimozemšťanů si tam chudák ubouchnul palec, jak tam to jméno tesá. Obraz se mi hrozně líbí a bude určitě viset u nás doma na zdi. A dostal jsem od něj ještě jeden, respektive od svých kolegů z týmu - Bůh má za sebou naskládány planety a drží zápalný drát. Má to znázorňovat, jak proběhl velký třesk.

autor: Zuzana Hronová | 22. 6. 2018 6:33

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama