"Tento region přišel o minulost. Teď se mu začíná, doufejme, navracet a tohle je jeden z kroků na té cestě," řekla Lednická na setkání.
Po sérii výbuchů v karvinském Dole Františka a sousedních dolech Hlubina a Jan Karel před 130 lety zahynulo 235 havířů. Šlo o nejhorší důlní neštěstí v Ostravsko-karvinském revíru v historii.Těla 58 horníků navždy zůstala v dole, po zemřelých zůstalo 194 sirotků a 130 vdov. Lednická o neštěstí i jeho důsledcích pro pozůstalé psala v prvním díle své oceňované románové trilogie Šikmý kostel.
Pomník obětem neštěstí se nachází na hřbitově jen pár desítek metrů od známého kostela svatého Petra z Alkantary, který se naklonil po poklesech kvůli poddolování. Kostel je jedním z mála pozůstatků po původní, staré Karviné, která byla kvůli poddolování zničena. Stejně jako kostel i pomník léta chátral, přišel i o monumentální kříž a zůstalo z něj jen torzo. Nyní má zpět původní podobu.
Lednická řekla, že kříž z pomníku zmizel už někdy po válce. "Myslím si, že to nebyly důlní vlivy, že to spíše odráželo nastupující společenské nastavení té doby. Žádné důkazy pro to nemáme, ale to načasování by tomu odpovídalo," řekla spisovatelka.
Uvedla, že se k obnově památníku snažila přesvědčit všemožné instituce a lidi. "Po dvou letech marného snažení jsem pochopila, že když to neudělám já, tak to neudělá nikdo jiný a budeme se tady znovu scházet u nedůstojné hroudy," řekla Lednická. Pomník proto nechala restaurovat na vlastní náklady, přesáhly 200 000 korun.
"To je paradox Karvinska. Člověk může snadno nabýt dojem, že jsou tady lidé, kterým vyhovuje, že historie upadá do zapomenutí. Samozřejmě, že to vadilo pozůstalým, vadilo to i lidem, kteří pocházejí z tohoto města, ale jim se toho stalo tolik - přicházeli o domy, přicházeli o kořeny, přicházeli o všechno, takže jim už nezbýval prostor pro to, aby se starali o pomník," řekla spisovatelka.
Oprava pomníku podle ní může být začátkem něčeho nového. "Věřím, že to může být jakýsi impuls, že se věci zase o kousíček rozpohybují dál. Proto mi na tom tak strašně záleželo," řekla Lednická. Navracení minulosti podle ní může pro region znamenat přívětivější budoucnost.
Restaurátor Jakub Gajda řekl, že Lednická vrací důstojnost kraji, který o ni v určitých dobách z přicházel. Spisovatelka od něj dnes dostala zmenšenou kopii pomníku.
Neštěstí ze 14. června 1894 ovlivnilo hornictví v celé Evropě. Přesné příčiny katastrofy se nepodařilo zjistit. Vyšetřování neukázalo, že by ji způsobilo porušení bezpečnostních předpisů, důsledkem tragédie nicméně byla rozsáhlá reforma bezpečnostních standardů v dolech po celém Rakousko-Uhersku. Rok po karvinském neštěstí se také objevil první přenosný dýchací přístroj.
"Všechny důlní tragédie v podstatě znamenají poučení a přínos pro horníky, kteří pokračují v hornické činnosti. Bohužel právě v oblasti havířiny se to obvykle děje metodou pokus - chyba," řekl generální ředitel OKD Roman Sikora.
Podobně tomu bylo i u neštěstí z roku 1894. "Oni tehdy opravdu měli mizivé a mizerné prostředky osobní ochrany. Používali obvykle hadry namočené do octa, které si převazovali přes obličej a přes nos, což logicky je velice nedostatečná ochrana," řekl Sikora.
Připomněl, že většina obětí se tehdy udusila a jako důsledek neštěstí vznikly dýchací a záchranné přístroje. "Jejich modifikované podoby používáme v podstatě do dnešních dnů. Takto jsme se postupně poučovali ze všech důlních neštěstí a dostali jsme se do situace, která vládne na dole dneska," řekl ředitel OKD.
Nyní má podle něj firma například o každém horníkovi, který sfáral, přehled, kde přesně se nachází, a také je možné v případě nějaké mimořádné události horníky rychle a účinně dostat nahoru. "Musíme se na ty velice smutné záležitosti dívat i z pohledu toho, že nám prostě otevřely oči a daly vzniknout novým prostředkům, které horníky dokážou chránit mnohem lépe, než tomu bylo před 130 lety," dodal Sikora.
