Snažím se dávat hlas těm lidem, kteří nejsou moc slyšet, říká autor blogu Humans of Prague

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
20. 11. 2017 10:34
Dvaatřicetiletý Tomáš Princ vyrůstal na sídlišti v pražských Stodůlkách, kde začala i jeho fotografická kariéra. Své první snímky pořídil na analogové fotoaparáty svého otce, dnes fotí lidi v ulicích Prahy a píše jejich příběhy. Jeho blog Humans of Prague získal Magnesii Literu za rok 2016 a před pár dny vyšlo 235 vybraných příběhů také knižně. "Za posledních pět let se v Praze cítím víc jako doma, což souvisí se setkáváním se s lidmi. Mám pocit, že prostředí je víc familiární,“ říká v rozhovoru s Aktuálně.cz.
Tomáš Princ se svou knihou.
Tomáš Princ se svou knihou. | Foto: Tomáš Princ

Svými fotografiemi doplněnými krátkými popisky se snaží ostatním Pražanům ukazovat jejich sousedy, které potkávají denně ve výtahu, na ulici, v tramvaji nebo metru.

"Znám dobře prostředí, kdy člověk nezná ani sousedy, kteří žijí naproti přes chodbu. Je to něco, co se snažím otvírat," připouští a dodává, že za roky, kdy chodí na stejná místa, si všiml, že potkává známé tváře lidí, se kterými si už někdy povídal. "Nemusí to být neznámí lidé, pokud si jich začneme víc všímat," říká Tomáš Princ.

Za poslední roky na svých procházkách Prahou potkal tisíce lidí, jejichž rozličné příběhy si vyslechl. Zhruba šestinu z nich dal do své první knížky a někteří se sešli také minulé pondělí večer na křtu knihy v holešovické kavárně Café Jedna.

Dát lidem tvář a hlas

"Každý týden se bavím s lidmi různého věku, kteří za sebou každý mají jinou životní zkušenost a jsou z různých socioekonomických skupin. Cítím, že mě tato setkání obohacují," popisuje své poslání Princ. "Snažím se dávat hlas lidem, kteří nejsou moc slyšet," dodává.

Knížka Humans of Prague vyšla v češtině a angličtině.
Knížka Humans of Prague vyšla v češtině a angličtině. | Foto: Tomáš Princ, Humans of Prague

Za roky strávené povídáním si s cizími lidmi se podle svých slov naučil ještě více oceňovat jinakost, která se zřetelně prolíná jeho blogem a Facebookem, tedy dvěma místy, kde Princ příběhy zveřejňuje.

Založit blog Humans of Prague jej napadlo v létě 2013, půl roku poté, co se vrátil z dobrovolnických projektů v Keni a v Jižní Koreji. Dokončil bakalářské studium na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde se zajímal o vizuální antropologii. Mimo jiné o vnímání prostoru místními lidmi v jedné romské osadě na Slovensku. Jednorázovými foťáky tehdy zachycovali to, jak vnímají prostor, ve kterém se pohybují. K fotkám pak dopisovali popisky.

"Snažím se být pořád v pohybu"

Spolu s prací českého dokumentaristy Jana Špáty to byly dva hlavní impulzy právě k tomu, aby začal zachycovat příběhy obyčejných lidí z ulice. V knížce lze najít i mapu vyznačující, kde všude svoje respondenty potkal. "Vyplývá z ní, že nejčastěji chodím do centra Prahy, kolem Národní třídy, Karlova náměstí, Jiřího z Poděbrad, na Vinohrady a do Dejvic," popisuje. Jezdí ale také třeba do Strašnic, Malešic nebo na Střížkov a Prosek.

Každý měsíc se pokouší objevit nové místo. "Snažím se být pořád v pohybu, málokdy se zastavím, protože to nepůsobí dobře při oslovování lidí. Když někdo někde stojí, tak si lidé často myslí, že jim chce něco prodat, že žebrá nebo že je chce přemluvit, aby konvertovali k nějaké víře," vyjmenovává.

"Hodně rád chodím třeba kolem náměstí Jiřího z Poděbrad. Je to klidné místo, jsou tam lavičky a lidi jsou tam víc uvolnění než třeba kolem magistrály," sdělil Princ. Na místa, kde potkává hovorné lidi, se pak rád vrací.

Často mě překvapí, jak rychle se dokážou lidi otevřít

Přestože se mu za čtyři roky nepodařilo zjistit, která denní doba nebo den v týdnu je pro povídání přívětivější, velký vliv na hovornost má počasí. "Když je pošmourný listopadový den, tak vím, že to bude těžší, než když začíná jaro, všechno se probouzí, lidé se těší, vysedávají na lavičkách a mají chuť si povídat," vysvětluje.

V mnoha příbězích, které český fotograf sdílí, se objevují vnitřní pocity jednotlivců, jejich starosti i prožitky, které třeba do té doby nikomu neřekli. Jak dlouho tedy trvá, než zcela cizí člověk vyjeví Princovi své niterní prožitky?

"Někdy překvapivě málo času. Uplyne třeba druhá minuta a už se dokážou otevřít. Někdy mi přijde, jako by někteří až čekali na to, až jim někdo otázku položí, protože kolem sebe nemají lidi, kterým by se svěřili s tím, jak se cítí. Často mě to až překvapí," odpovídá autor úspěšného blogu.

Zároveň dodává, že většina příběhů vzniká během patnáctiminutového setkání. "Tím, že jsou to krátké útvary, ne vždycky je ku prospěchu věci, že rozhovor trvá dvě hodiny," říká s tím, že ale vždy záleží na jednotlivcích a tom, jak rychle si získá jejich důvěru.

Mluvit o věcech, o kterých se často mlčí

"Snažím se ukazovat sílu lidí, kteří překonali nějaké překážky, a nacházet to dobré, i přesto, že život nepřináší vždycky jenom dobré věci," říká Princ. Často mu chodí i děkovné zprávy za to, že oslovení respondenti mohli hovořit o věcech, o kterých se ve společnosti pořád moc nemluví, třeba depresi nebo strachu ze smrti.

Osloveným lidem, kteří najdou odvahu sdělit tisícům sledujících své myšlenky, často pomáhá i celá komunita, která se kolem blogu a facebookové stránky vytvořila. Častokrát zde totiž lidé zpovídanému člověku píšou slova podpory. "Jsem nejradši, když se to z ulice přes internet vrátí k lidem zase zpátky, když se pod příspěvkem objeví komentáře lidí, kteří k němu napíšou vlastní zkušenost nebo jen to, že s daným člověkem soucítí," sděluje fotograf.

Kromě pozitivní zpětné vazby se však najdou i negativní názory. Fotograf ze stránky maže především útočné a urážlivé komentáře na respondenta. "Mým hlavním cílem je ochránit lidi, kteří se se mnou jako neznámým člověkem bavili a ještě pak souhlasili s tím, že to bude zveřejněno," sdělil.

Negativní reakce se podle něj objevují jednou, dvakrát do měsíce, a to u kontroverznějších témat. "Stránka Humans of New York je proslulá tím, že na ni hodně lidí píše pozitivní komentáře, což je podle mě dáno i severoamerickou kulturou. Tady vnímám, že když je to téma, které není ve společnosti bráno většinou lidí jednoznačně pozitivně, objevují se kritické, někdy až výsměšné či útočné komentáře," myslí si Princ.

"Nehledám návod pro život"

Na blogu se podle svých slov nesnaží ukazovat jen pozitivní nebo jen negativní příběhy, ale mnohostrannost toho, co lidé prožívají. "Jsem rád, když se podaří jedno téma nebo jeden typ zkušenosti nahlédnout z více perspektiv, prostřednictvím příběhů konkrétních lidí. Nehledám návod pro život, ale snažím se ukazovat, že různí lidé prožívají různé věci a že o nich přemýšlí různým způsobem," dodává.

Zatímco Brandon Stanton, autor blogu Humans of New York, kterého sleduje zhruba 18 milionů lidí, nedávno spustil na Facebooku video seriál, Princ o takovémto formátu zatím neuvažuje.

"Je důvod, proč tento koncept dobře funguje ve formátu postaveném na fotografii a textovém úryvku rozhovoru. Pokud budu do budoucna dělat nějaký filmový útvar, tak nebude vycházet z blogu Humans of Prague. Vždy mě budou zajímat lidé a jejich příběhy, ale pro film bych zvolil jinou formu,"vysvětluje Princ.

Přestože ne vždycky je lov příběhů jednoduchý, u psaní blogu chce zatím zůstat.

"Někdy chodím po Praze dlouhé hodiny, je ošklivo, poprchává, oslovuji lidi, ale oni mě odmítají, protože spěchají někam do tepla a nemají chuť se s nikým bavit. To jsem večer frustrovaný a říkám si, že se na to můžu vykašlat. Ale zatím se druhý den většinou obloha rozjasnila nebo jsem potkal někoho, jehož příběh mi přijde natolik zajímavý, že by byla škoda, abych jej s druhými lidmi nesdílel," popisuje. "Cítím, že tuhle práci nebudu dělat celý život, ale asi budu vždy následovat myšlenky, na kterých stojí," uzavírá fotograf.

Video: Tomáš Princ v DVTV

Naplňuje mě setkávat se s lidmi a poslouchat, jak přemýšlí o svém životě, jaké mají příběhy, říká autor blogu roku Humans of Prague Tomáš Princ. | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

Aktualizováno před 8 hodinami

Britská policie řešila tanker v Lamanšském průlivu. Na palubě byli černí pasažéři

Britská policie spolu s pobřežní a pohraniční stráží v neděli zasahovaly kvůli incidentu na ropném tankeru v Lamanšském průlivu jižně od ostrova Wight. Důvodem bylo několik černých pasažérů, kteří podle sdělení policie slovně vyhrožovali posádce. Informovala o tom agentura Reuters. Rozhlas ostrova Wight večer oznámil, že operace skončila zatčením sedmi podezřelých.

"Na palubě tankeru bylo několik černých pasažérů, kteří slovně vyhrožovali posádce. Nikdo nebyl zraněn," uvedla policie v prohlášení. BBC citovala právníky řeckého majitele lodi, podle nichž "stoprocentně nejde o únos", jak se předtím také spekulovalo.

K lodi, která se plaví pod liberijskou vlajkou, vyrazila v neděli plavidla pobřežní stráže i vrtulníky. Tanker Nave Andromeda, dlouhý 228 metrů, podle AP vyplul 6. října z Lagosu v Nigérii a do jihoanglického přístavu Southampton měl dorazit dnes dopoledne.

Zdroj: ČTK
Další zprávy