Dubí, 1995
Zastavil jsem nedaleko "Parlamentu" (tak se říkalo největšímu vybydlenému baráku přímo na státní silnici E 55), kde před ním stály dvě cikánské holky. Chvilku jsme si povídali, žádnej "vepř" z Německa nezastavoval, a tak jsem se zeptal, kam se "zákazníky" případně jezdí uspokojit jejich sexuální přání. Ta jedna ukázala do dáli na kopec nad Dubím. Za chvíli seděly v mém autě a uháněli jsme nahoru. Na kopci byl dostatečný plac a krycí roští a na zemi se válely prezervativy. Nakonec se holky začaly svlíkat a jedna z nich, vpředu s chybějícími zuby, mě chtěla potěšit a řekla: "Jardo, ty jsi fakt bezva chlap, já ti dám zadarmo." Krve by se ve mně nedořezal... Ale asi Bůh mi poradil, abych řekl pravdu, která neurazí: "Fakt ti děkuju, ale nemůžu". Ona se vykulila: "Proč?" a já jsem vyslovil onu božskou a pravdivou větu: "Já jsem totiž své ženě věrnej". A nato ta povětrná děva prohlásila: "To beru, to seš teda frajer". A bylo po trapasu. Na fotce je ta, která vypadala k světu... a nic po mně nechtěla.
