Koltsovo – Fenka Máša přišla před dvěma lety do novosibirské nemocnice se svým pánem, kterého museli hospitalizovat. Fenka tak chodila na stejné místo, kde naposledy viděla páníčka, a na noc se vracela do nedaleké vesnice hlídat dům.
Po roční léčbě majitel nakonec zemřel, fenka se ale stále k nemocnici vracela a tamní personál se nesnažil psa ani vyhánět.
"Rodina ji chtěla v poslední době vzít domů, ale Máša vždy utekla a vrátila se do nemocnice. V pátek večer si ji odvezli a v sobotu ve tři hodiny ráno byla zase zpátky," řekla The Siberian Times pracovnice tamní nemocnice Alla Vorontsova.
Zaměstnanci nemocnice přesto doufají, že jednou Máša najde rodinu, u které se bude mít dobře, a na svého zesnulého pána zapomene. Denně totiž vídají při své práci smutek z odchodu blízkých, který je podle nich u psů stejně dobře rozeznatelný jako u lidí.
O věrnosti psů se točí filmy
Tento fakt podle serveru Daily Mail dokazují i známé příběhy věrných domácích mazlíčků, kteří údajně ronili na pohřbech svých pánů slzy. V roce 1858 zemřel ve Skotsku jistý muž, který byl pochován na hřbitově v Greyfiars Kirk bez náhrobku. Jeho pes Bobby to místo našel a po celých 14 let lehával na hrobě svého pána.
Tímto příběhem se inspirovali spisovatelé i samotný Walt Disney, který o Bobbym natočil v roce 1961 film. Podobně dojemný příběh mají také v Japonsku. Pes jménem Hachiko čekal každý den na nádraží na svého pána, kterého dříve chodíval vyprovázet i vítat, když přijížděl z práce. Jednou ale zemřel a na nádraží se už nevrátil. Hachiko na něj čekal na stejném místě celých deset let až do své smrti v roce 1935.
V Japonsku je tento příběh tak známý, že si věrný pes vysloužil i bronzovou sochu a hollywoodská produkce o něm natočila film z roku 2010 s Richardem Geerem v hlavní roli.
