Proslavil pražský orloj ve 40 zemích světa. Ani jsem v Praze nebyl, přiznává autor Google Doodlů

Prokop Vodrážka Prokop Vodrážka
Aktualizováno 4. 5. 2016 18:09
Logo je určitou tváří firmy, často neměnným symbolem, na kterém společnosti demonstrují tradici firmy. Zcela jiný přístup má Google, který své logo každou chvíli mění na speciální grafiky či interaktivní hry, tzv. Google Doodle. Doodle, v překladu čmáranice, funguje většinou jako připomínka určité události. Firma si tak loni na podzim připomněla třeba 605. výročí pražského orloje, které zpracoval doodler Kevin Laughlin. "V Česku jsem nebyl. Když jsem se ale připravoval na doodle z pražského orloje, dělalo mi hrozný problém se na práci soustředit. Pořád jsem narážel na různé obrázky Prahy a říkal jsem si, že bych tam chtěl opravdu rád jet," popisuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz
Doodle s pražským orlojem
Doodle s pražským orlojem | Foto: Google.com

Jak jste se dostal k práci doodlera?

Bylo to vcelku jednoduché. Pracoval jsem jako freelancer v Bostonu, dělal jsem nějaké vedlejšáky, v roce 2012 jsem zjistil, že se nabírají noví členové doodle týmu. Kolegyně, která tam pracovala, si na mě vzpomněla, doporučila mě a já jsem přišel na zkoušku. Prošel jsem několika testy, kdy jsem musel zpracovat třeba své oblíbené jídlo nebo památku, a od té doby jsem tady.

Kevin Laughlin

Kevin Laughlin - Google Doodler
  • Doodler a ilustrátor
  • Vystudoval Rhode Island School of Design
  • Od roku 2012 působí jako ilustrátor v centrále Google v San Francisku
  • Nakreslil už stovky doodlů, z toho i několik českých, jako třeba výročí vybudování pražského orloje či narození Zdeňka Buriana

Dříve jste prý pracoval také na herním vývoji.

Při škole jsem chodil na stáž do jedné společnosti, kde jsem zůstal i v létě po promoci. Vytvářeli jsme experimentální prohlížečové hry, které se snažily řešit nějaké výzkumné otázky. Snažili jsme se zpracovat třeba téma depresí, kdy jsme chtěli ukázat, jak se takový člověk může cítit.

Je podle vás nějaká podobnost mezi herním vývojem a vytvářením doodlů?

U mě to byla jednoznačně atmosféra, kdy to nebylo tak, že by vám někdo stál za ramenem a říkal: „Teď musíš kreslit.“ Z tohoto tvůrčího přístupu to bylo velmi podobné.

Já když se podívám na vaše díla, tak mi často připomínají jakési školní malůvky, skeče, které si nakreslíte při hodině matematiky, když se nudíte. Byl jste takový?

Jo, to jsem celý já. Neustále jsem s sebou nosil různé náčrtníky, do kterých jsem si o hodinách čmáral. Mám to tak dodnes, sice už mám pocit, jako kdybych to dělal méně, ale neopustilo mě to.

Prostor, na kterém můžete jako doodler pracovat, je velmi omezený. Jediná stránka, určitý počet pixelů a hlavně vždy zakomponované slovo Google. Je to složité?

V kreslení existuje takové pořekadlo: „Čím více máte omezení, tím je jednodušší být kreativní.“ Když máte tolik svobody, kolik chcete, je to často podstatně náročnější. Naopak je pro mě příjemné vědět, že nezáleží na tom, co udělám, ale vždy to musí mít těch šest písmen a nesmí být větší než určitý počet pixelů. I když jsou případy, kdy bych opravdu chtěl, abych mohl doodle koncipovat na výšku.

Jak probíhá tvůrčí postup?

Většinou přijde někdo z nás s nápadem, nebo ho dostaneme od některé z našich zahraničních poboček. Často to jsou buďto nějaká celosvětová témata či výročí, nebo třeba obrázky pro lokální témata, o kterých třeba já ani sám moc nevím. Proto se pak snažím zjistit si o dané věci co nejvíce informací. Z těch si pak začnu vytvářet různé skeče toho, jak by to mohlo vypadat. Tyto skeče pak ukážu týmu, se kterým vybereme ten nejlepší, který následně zpracuji.

Z mého pohledu je to tvůrčí práce, ovšem jste pořád součástí velké firmy, jak vypadá vaše kancelář?

Tak máme tady nějaké kóje, z tohohle pohledu to bude asi klasická kancelář, ale často to tady lidé přirovnávají spíše k nějakému školnímu kampusu. Máme tady volný pracovní prostor, uvolněnou atmosféru, ale také třeba hodně psů, které si sem vodí kolegové. Z tohohle pohledu je to tady takové uvolněnější.

Já to myslel i z pohledu, jestli je to pro tvůrce inspirativní prostředí...

Jednoznačně, máme tady například vestavěnou tabuli, kam každý týden kreslíme různé věci, které nás napadnou. Například nějaké vtipné momenty z našeho dětství, nebo našeho nerudného souseda. Navzájem se tak inspirujeme.

Je stresující, že musíte daný doodle odevzdat vždy v jasný den, že se to nedá odložit?

Ono to není tak, že najednou zjistíte, že je výročí nějaké situace a musíte ho během hodiny udělat. O možných doodlech se bavíme často třeba i rok dopředu. Není to tak, že by za mnou někdo přišel a řekl: „Kevine, do 25 minut potřebuji doodle ke stému výročí nějaké budovy.“

Někdy si ale nemůžete doodle úplně naplánovat. Příkladem může být třeba smrt zpěváka Prince, kterému jste vzdali hold přebarvením loga na fialovo. Je těžké zpracovat takhle narychlo logo, které bude důstojným uctěním a nebude vypadat lacině a možná i neuctivě?

Takovéto případy neděláme moc často. Na jednu stranu je složité sjednotit ty myšlenky, abychom za pár hodin mohli vytvořit důstojnou vzpomínku, na druhou stranu je to přínosné v tom, že když pracujete rychle, naplní se vám mysl mnoha nápady. Když máte na něco dva týdny, řešíte každý pixel, takto je to daleko spontánnější.

Vytvořil jste také některé české doodly. K 105. narozeninám ilustrátora Zdeňka Buriana, k  605. výročí pražského orloje. Byl jste v Česku?

Musím se přiznat, že nebyl. Když jsem se ale připravoval na doodle z pražského orloje, dělalo mi hrozný problém se na práci soustředit. Pořád jsem narážel na různé obrázky Prahy a říkal jsem si, že bych tam chtěl opravdu rád jet. Doufám, že se mi to jednou povede.

Doodle k výročí 105. narozenin ilustrátora Zdeňka Buriana
Doodle k výročí 105. narozenin ilustrátora Zdeňka Buriana | Foto: Google.com

Jak vás to napadlo?

Dostal jsem téma od naší pražské pobočky, která mě upozornila na 605. výročí. Samotný nápad na zpracování byl poměrně jednoduchý, protože orloj má dva ciferníky, které se krásně dají spojit s logem Google.

V minulosti byl Google kritizován za malou rozmanitost doodlů. Byly převážně o mužích, amerických tématech a podobně. Je právě třeba orloj ukázkou toho, že se snažíte zaměřit i na lokální trhy?

Snažíme se o to už delší dobu, děláme věci, které jsou specifické pro určitý trh. Loňský rok byl prvním v historii, kdy jsme udělali více doodlů o ženách než o mužích. Což je velký krok, protože dříve bylo mnoho našich doodlů o starších bílých mužích. Takže je to určitě směr, kterým míříme.

Homepage Googlu je jedna z nejnavštěvovanějších stránek světa. Víte, kolik lidí může vidět vaše doodly?

Máme ukazatele, kolik lidí klikne na náš obrázek, ale často se nad tím snažím raději nepřemýšlet, protože to číslo je opravdu ohromné.

A stalo se vám někdy, že jste například doodle pokazil?

Že bych udělal chybu, to ne, ale rád vyprávím příklad o tom, jak jsem udělal doodle o Cesaru Chavezovi, bojovníkovi za lidská práva. Slavil zrovna narozeniny na velikonoční neděli. Rozjelo to velkou kontroverzi, především pak díky různým televizním show. Lidé si stěžovali, jak je možné, že oslavujeme muže, který nás naučil, že největší ukázkou odvahy je obětování se pro druhé, což nemá vůbec nic společného s poselstvím Ježíše o čokoládových králíčcích a vajíčkách. 

 

Právě se děje

Další zprávy