Braprodalidvěhutače, to je pomůcka, díky níž se školáci učí rozpoznat názvy oper Bedřicha Smetany podle první slabiky. Asi není na škodu, že budou vědět, že složil Branibory v Čechách, Prodanou nevěstu nebo Dalibora, ale to není tak důležité. Co byste rád, aby o Smetanovi veřejnost opravdu věděla, co je podstatné?
Podstatné je upustit od tradičního výkladu Smetany, kterého se hudební výchova dosud tak trochu drží. Stavíme ho totiž na piedestal zakladatele české národní hudby, aniž bychom vysvětlili, co to vlastně z dnešního pohledu znamená. Pro většinu lidí je to až mytologická postava, kterou buď zatracujeme, nebo favorizujeme. Dobrou cestou ke Smetanovi jsou třeba jeho deníky, které teď postupně vycházejí. První díly představují jeho mládí a ukazují ho jako člověka, který měl zajímavou ambiciózní povahu, ale zároveň jej trápily podobné problémy, jaké dnes tíží nás.
Když vezmeme základní životopisná klišé, tak byl Smetana klasickým zázračným dítětem, které ve čtyřech umělo noty, v pěti zvládlo hru na housle a klavír a v šesti odehrálo první koncert. Zároveň byl jedenáctým dítětem a vůbec prvním synem v řadě, jak ho to ovlivnilo?
Určitě měl jako první přeživší syn v rodině zvýhodněnou pozici, což samozřejmě souvisí i s dobovým nastavením společnosti. Dostalo se mu dlouhodobě dobrého vzdělání, přestože v něm vždy nedosahoval úspěchu, především na gymnáziu. Byl oproti svým sourozencům nepochybně ve výhodě. Jeho hudební talent byl ale opravdu nesporný a jeho píle taky.
Jaký to byl vlastně člověk? Pokud vím, tak si hudební dráhu vyvzdoroval na svém otci sládkovi, který chtěl, aby pokračoval v jeho řemesle. Když k tomu připočtu jeho vůli pokračovat v komponování na sklonku života, přestože byl hluchý, vychází mi z toho, že byl dost zaťatá povaha. Jak to vidíte vy?
Myslím, že to byl rozhodně hodně urputný člověk. Šel si za svým, i když to třeba znamenalo, že to ublíží jeho blízkým. Typicky manželce Kateřině, kterou tak trošku obětoval kariéře, mám na mysli jeho švédský pobyt a její nemoc (Kateřina při zdlouhavém návratu do Čech zemřela - pozn. red.). Myslím, že zároveň byl velmi schopný hrát i jakousi politickou hru, co se týče třeba jeho angažmá v Prozatímním divadle v Praze. Používal taktiky, jak získat vytoužené místo, protože měl pocit (a jistě pravdivý), že se pro něj hodí víc než ti, kteří ho v té době vykonávali, dokázal si to prostě, alespoň před svým osudovým ohluchnutím, šikovně zařídit.
Čech, který se učil česky
Vy jste zmínil Švédsko, Smetana několik let působil ve švédském Göteborgu a měl tam skvělé renomé jako dirigent a sbormistr. Můžeme v jeho hudbě vystopovat nějaké "severské" vlivy?
Určitě. Konkrétně se jedná o symfonickou báseň Hakon Jarl podle legendy z norských dějin a potom o klavírní skladbu Na břehu mořském, která je opravdu inspirovaná přímo Smetanovým pobytem ve Švédsku. Ty vlivy jsou ale místní, jsou fixované na konkrétní dobu a dále v jeho tvorbě nepřetrvávaly.
Smetana se domů vrátil díky společenskému uvolnění, které Čechům, zjednodušeně řečeno, přineslo větší autonomii. Sám sice vyrostl v rodině, kde se mluvilo česky, ale většinu vzdělání absolvoval v němčině a pak si vlastně tu češtinu musel oprašovat, jak v mluvené, tak v psané formě. Kdo v něm vlastně to jeho české vlastenectví probudil?
Už v době gymnaziálních studií se stýkal s osobnostmi českého kulturního života, jako byl Karel Havlíček Borovský nebo Josef Jungmann, který byl jeho učitelem na pražském gymnáziu. Smetana se pak ztotožnil s myšlenkami české emancipace zejména v době revoluce v roce 1848. Zároveň si myslím, že v něm byla jakási zakořeněná láska k vlasti, jako k zemi, v níž se narodil. Prostě k tomu území, do kterého se ze Švédska tolik chtěl vrátit.
O Smetanovi se mluví jako o progresivním umělci, který se snažil zformovat českou hudbu, zároveň mu ale jeho současníci vytýkali, že skládá pod německými vlivy. Jak to s ním tedy bylo?
Co se týče nařčení z němectví a takzvaného wagneriánství, šlo hodně o slovíčkaření a také o politikum - Smetana byl blízký mladočechům, zatímco jeho kritici patřili ke konzervativním staročechům. Myslím si ale, že zmíněná progresivita a německý vliv se nevylučují, protože Smetana měl například velmi rád Ference Liszta, kterého můžeme k té německé škole také řadit. A Liszt byl v hudebním stylu velmi progresivní. Smetana tehdy tyto nejmodernější výdobytky aplikoval na český obsah, respektive na tu českou kulturní misi, kterou si vzal za svou.
Časté obviňování Smetanových oper z wagneriánství nemá úplně reálný základ. Kritikům v jeho tvorbě prostě občas chyběla určitá jednoduchost národní hudby. Kdykoliv viděli nějakou složitou harmonii nebo komplexní strukturu, jichž Smetana skutečně často využíval, označili to za němectví, či cizáctví, které nemá s českou národní hudbou nic společného. Měli ji totiž spjatou s národní písní a její prostotou.
Osobně mnou poslech Smetanových nejznámějších melodií vždy nějakým způsobem pohne. Úvodní píseň sboru Proč bychom se netěšili z Prodané nevěsty mi zvedne náladu, Vltava z Mé vlasti mě zase spolehlivě dojme. Dá se nějak definovat, jakými prostředky toho Smetana docílil, je to jeho specifický talent nebo si můžeme domýšlivě říct, že dokonale vyhmátl něco specificky českého?
Když mluvíme o Smetanově "českosti" v jeho hudbě, která se nás stále nějak dotýká, je zajímavé, že on vlastně nikdy nesklouzával k nějakému banálnímu vlastenectví. Vlastenecké zaměření v jeho tvorbě bylo vždy poučené prostředím evropské intelektuální hudby. Třeba Má vlast je formálně naprosto geniálně napsaná skladba. Je zkrátka výborně načasovaná, novátorská a skvěle zorchestrovaná. Zároveň jeho melodie často z české lidové hudby vycházejí, ale přitom nezůstávají nějakou její banální nápodobou, posouvají ji tvůrčím způsobem výš. Smetana byl velmi kreativní a opravdu si myslím, že odpověď na vaši otázku spočívá v tom, že nikdy nesklouzával k patosu, kýči a banalitě.
Takže přejal jednoduchost a blízkost lidové hudby a přetvořil to ve složitou kompozici…
Udělal z ní něco komplexního. Lidové písně přímo necitoval a to mu kritici také vyčítali. Chtěli, aby vyšel přímo z citací lidovek, ale jemu to nebylo blízké i proto, že měl velmi komplexní hudební vnímání a s tím se to asi úplně neslučovalo.
Komponování v tichu
Posledních deset let skládal v naprosté hluchotě, v tichu myslím vznikla minimálně část Mé vlasti. Jak je vůbec možné představit si hudbu jen ve své mysli a napsat tak složitou symfonickou báseň?
Smetana měl nepochybně obrovskou představivost, sám vlastně nevím, jak to dokázal. Nějak se mu tu hudební imaginaci dařilo přenést do partitury. Velkou roli v tom hrála skutečnost, že měl nesmírné zkušeností a velmi precizně ovládal své řemeslo. I když musím říct, že v posledním roce až dvou jeho života se jeho nemoc projevovala destruktivním způsobem i pro jeho talent, který se začal ubírat zvláštním směrem. Připadá mi, že se už v posledních letech nedokázal tolik kontrolovat. Dostával se už v hudbě do zvláštních sfér, které často nedokážeme pochopit dnes, natož lidé ve Smetanově době.
Jakou skladbu by si člověk měl pustit, aby tam ony zvláštní sféry slyšel?
Doporučuji orchestrální skladbu Pražský karneval, to je typický příklad.
Je pravda, že základní motiv Vyšehradu vznikl z tónů, které mu asi kvůli tinnitu dokola zněly v uchu?
To vám potvrdit nemůžu. Smetana ale měl tinnitus na vysokém E a právě to použil ve smyčcovém kvartetu Z mého života; tam je moment, kdy do melodie najednou vpadne tento velmi vysoký tón.
Proč Dvořák za humny uspěl a Smetana (zatím) tolik ne
Proč Bedřich Smetana ve světě neuspěl tak jako Antonín Dvořák? Samozřejmě, že nesložil Novosvětstkou, ale pro nás jsou to dva srovnatelní velikáni, z jakého důvodu ale dnes nerezonují stejně?
To je velmi těžká otázka, nemůžeme vidět všem zahraničním interpretům do hlavy. Smetana je zapsaný hlavně jako operní skladatel a všech jeho osm dokončených oper je silně spjato s českou kulturou, historií a humorem. Pro nás jsou tyto složky srozumitelné, ale jsou těžko přenositelné do úplně jiných kulturních oblastí.
Myslím, že Smetana má trochu smůlu v tom, že za sebou nezanechal tak velké orchestrální dílo jako Dvořák. Ten má devět symfonií, tři koncerty a řadu dalších orchestrálních skladeb, zatímco Smetana za sebou zanechal Mou vlast, která je v zahraniční jeho nejhranějším dílem, pak složil Triumfální symfonii, kterou zkomponoval pro svatbu císaře Františka Josefa s Alžbětou Bavorskou. Symfonie ale ani nebyla u této příležitosti uvedena a je to taková kuriozita, na kterou se ještě řadu let poté snažili mnozí co nejrychleji zapomenout.
Velký potenciál, jak Smetanu vyvézt za hranice, spočívá dle mého v jeho komorním díle. Jedná se o jeho dva smyčcové kvartety a klavírní trio, které napsal v padesátých letech a vyneslo mu například uznání Ference Liszta. Ale i zmíněné smyčcové kvartety jsou výjimečně kvalitní komorní díla, která jsou ve výrazu česká a současně dokáží oslovit i zahraniční publikum.
Čím nás vlastně může Smetana oslovit dnes? Co je pořád platné v jeho díle a máme ho kvůli tomu stále rádi?
Máme rádi třeba Smetanu Mé vlasti, protože ji všichni známe, každému je blízká Vltava, přijali jsme ji za svou a nezastarala. I díky tomu, že se stále hraje na Pražském jaru, přináší každoroční interpretace tohoto cyklu symfonických básní něco nového, uvádějí jej totiž i cizí tělesa. Téměř vždy, když slyším Mou vlast v podání zahraničního orchestru, přinese to nějaký svěží pohled, který ukáže její do té doby třeba skryté kvality.
Smetana byl také vynikající operní skladatel, protože měl velký smysl pro hudební dramaturgii opery a pro timing. Jeho opery není třeba krátit a dělat v nich škrty, což je v dnešní době výjimečné. I v tom je Smetana vlastně moderní. Jeho hudba neomrzí, protože v ní lze pořád nacházet něco nového, dokáže být současně populární i intelektuální, využívá důvěrně známé melodické obraty i komplexní formální prvky - a to vše působí dohromady.
