"Hlavně nám nedělejte žádnou reklamu. Poté, co si tu natočila video jedna influencerka, tu lidé čekali i dvě hodiny na palačinku," říká sympatická kavárnice a vysvětluje, proč název malebného místa nechce na mapě blíže uvádět. "Dělám to pro radost. Ale když je tu nával, nikdo z toho nic nemá. Pak se může stát, že mi bouchnou saze a ze dne na den to tady zavřu," dodává.
Je pátek večer a ona sedí s kamarády u jednoho stolu. Vypráví, ale často musí odběhnout, aby obsloužila hosty. Má plno a kromě češtiny je tu slyšet i jazyk blízkých sousedů. "Čím více prosecca, tím více řečí umím," reaguje s nadsázkou bodrá majitelka na poznámku svého známého, který jí vychvaluje němčinu.
Je znát, že Hedvika je na zahradě doma. Stánek s občerstvením a malebnými zákoutími si u rodinného domu otevřela před čtyřmi lety kvůli pandemii koronaviru. "Neměli jsme se kde scházet. A protože jsem mydlářka a většinu času pracuji doma, nabízelo se něco takového otevřít," vysvětluje majitelka kouzelného místa, které lidi láká nejen na přívětivou atmosféru, ale i sněhobílé kamarádské slepice. Ty jako by si s kurem domácím nebyly snad ani blízké. Vypadají jako malé sovy nebo roztomilé postavičky z animovaného filmu.
"Na ty sem jezdí hlavně Pražáci. Jako by nikdy neviděli slepice," směje se venkovanka. "Je to americký druh hedvábničky. Darovala mi je známá, která je chová, protože mají trochu černého peří. My je ale nemáme ke šlechtění, mazlíme se s nimi, takže nám to nevadí," vysvětluje a podotýká, že jeden čas žili s dcerou a hedvábničkami všichni pospolu. "Když jsme je dostali, byl leden, a tak jsme je měli v obýváku. Díky tomu jsou opravdu vymazlené."
Podívejte se na fotky a přečtěte si podrobnosti v galerii.
