Jaká duševní onemocnění Češi řeší, co dneska trápí českou duši nejvíce?
Záleží, o jaké věkové skupině se budeme bavit. Pokud se podívám, co řeší kolegové, kteří pracují jako dětští psychiatři, jedná se zejména o velký nárůst sebepoškozování nebo sebevražedných sklonů. Když se posuneme ke skupině 20 až 30 let, tak tam už se mohou objevit příznaky vážnějších duševních onemocnění jako schizofrenie nebo bipolární afektivní poruchy. Kolem 40 až 50 let je zase typický rozvoj některé z depresivních poruch.
A ke konci života?
V té době přibývá neurodegenerativních onemocnění, hlavně tady různých typů demence. Tady je zase specifikum v tom, že se s pokrokem medicíny se zvyšuje i průměrný věk dožití. Takže lidé, kteří by dříve umírali třeba na infarkt nebo na nějaký typ rakoviny, se najednou dožijí vyššího věku, kdy se u nich ale rozvinou ta neurodegenerativní onemocnění.
Jak člověk pozná, kdy by měl už vyhledat psychiatra?
To je samozřejmě těžké, protože vždy je to hodně subjektivní. V zásadě by to ale mělo být ve chvíli, kdy už má člověk takové potíže, které mu znemožňují základní fungování. Signifikantní jsou pak i momenty, kdy člověk v životě nenachází žádný smysl. Nutně se přitom nemusí jednat přímo o sebevražedné myšlenky typu "chci se zabít", ale třeba o stavy, jako když je tomu člověku najednou vlastně jedno, jestli se ráno probudí, nebo ne. Zároveň jsou ale i lidé, kteří mohou trpět hodně a k tomu normálně fungovat. Také není vždycky nutné vyhledávat psychiatra, některé potíže se dají řešit i psychoterapeuticky.
Za Freuda byla hysterie, dnes je ADHD
Jsou dneska Češi jako národ, co se týče duševních onemocnění, něčím atypičtí, třeba když to srovnáme s Evropou nebo i celosvětově? Máme nějaké specifikum, kterým trpíme?
Specificky česká věc je užívání alkoholu. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je Česko, pokud jde o celkovou spotřebu alkoholu, v popředí celosvětového žebříčku. Ročně připadá na jednoho Čecha kolem 14 - 15 litrů čistého alkoholu, což je výrazně více než světový průměr, který se pohybuje kolem 6 litrů. Když se budeme bavit o lidech, kteří užívají alkohol v rizikovém a problematickém množství, tak jsou to statisíce lidí, i když těch vyloženě závislých je vlastně trochu méně. Zároveň ta tendence sahat po alkoholu a "samomedikovat se s ním" ve chvíli, kdy je nám zle nebo když třeba nemůžeme spát, může být varovný signál, že máme problém a že potřebujeme pomoc.
Je možné pozorovat nějaký vývoj v tom, co nás trápilo kdysi, dejme tomu před dvaceti třiceti lety, a co nás trápí dnes?
Obecně je stálý výskyt vážných psychických potíží, jak jsme ho vyjmenovávali před chvílí: bipolární afektivní porucha nebo schizofrenie, což jsou poruchy, které často vedou až k invaliditě. Určitě ale narůstá výskyt úzkostných a depresivních potíží, poruch příjmu potravy a další taková diagnóza, co se dnes hodně řeší, je hraniční porucha osobnosti. Dále se více setkáváme s ADHD nebo mírnější formou autismu u dospělých. Určitě na to mají vliv sociální sítě, kde se o těchto potížích často mluví. Ta psychopatologie se s postupem času mění. Za Freuda byla hysterie a různé výpadky čití (Čití je psychický proces, který u člověka zprostředkovává vnímání podnětů smyslovými orgány - pozn. red.) a tak podobně, a dneska to je zase takhle.
Psychedelika versus antidepresiva
V současnosti působíte na pražské Psychedelické klinice Psyon v týmu, který poskytuje ketaminem asistovanou psychoterapii. Jak se díváte na to, že i dnes je využití těchto látek pro léčebné účely minimálně částí společnosti nahlíženo negativně?
Možná je to nějakou mojí sociální bublinou, ale za sebe mám pocit, že se tohle za posledních pět až 10 let hodně změnilo a takové stigma, že bychom z lidí dělali závislé, to už dneska určitě není. Ale možná je to do jisté míry tím, že se pohybuji v komunitách, které to vítají a podporují. Souhlasím, že pro spoustu lidí to kontroverzní určitě je a že se to na první pohled může zdát jako vytloukání čerta ďáblem, pokud se například budeme bavit o léčbě závislostí pomocí psychedelik.
Je potřeba neházet všechny návykové látky do jednoho pytle a jejich užití posuzovat podle toho, jakou škodlivost a jaký přínos mohou pro společnost mít. Například ketamin se u nás dnes využívá v lékařské praxi běžně. I Když v psychiatrii v takzvaném "off-label" režimu, což znamená, že není předepsaný na nějakou určitou psychickou nemoc nebo poruchu, nicméně máme data, že v těchto případech může pomoct. Jinak je používaný jako anestetikum, máme dlouholeté zkušenosti, že funguje a je bezpečný.
Když jste mluvil o tom, že psychedelika mají jak škodlivé, tak přínosné dopady, mohl byste být konkrétnější? Co umí, a v čem mohou naopak škodit?
Je to nástroj a lék jako každý jiný, takže záleží kdo a za jakým účelem ten lék použije. Pokud se budeme bavit o použití ketaminu v asistované terapii, která je zahrnuta do terapeutického a zdravotnického rámce, tak tam ty benefity jasně převažují. Nicméně stále se jedná o léčebný proces, v rámci něhož se může stav člověk - byť třeba na přechodnou dobu - zhoršit. Pokud se budeme bavit o užití psychedelik obecně mimo ten terapeutický kontext, tam samozřejmě rizika jsou, hlavně psychologická. Člověk, který je užije, si tak třeba může nechtěně znovu prožít nějakou traumatickou zkušenost, kterou pak nemusí psychicky dobře zpracovat, a tím si v budoucnu přivodit psychické potíže.
A co závislost?
Je velmi dobře vyzkoumáno, že na psychedelikách závislost nevzniká. Ketamin je v tomto specifický, má určitý závislostní potenciál oproti klasickým psychedelikům jako LSD nebo psilocybin. Nicméně v rámci asistované terapie není užívaný v takové míře, aby na něm závislost vznikla. Samozřejmě to není to tak, že by se psychedelika nedala nějak zneužít. Určitě jsou lidé, kteří je třeba užívají víc, než by bylo zdrávo, ale prakticky se s tím nesetkáváme. Na rozdíl třeba od závislosti na alkoholu, pervitinu nebo na marihuaně.
Lze nějak srovnat užití psychedelik a antidepresiv?
Na antidepresivech reálně závislost také nevzniká. Je ale potřeba rozdělit, že máme antidepresiva a pak benzodiazepiny, což jsou léky na úzkost. A na těch závislost vzniknout může. Zároveň léčba antidepresivy nevylučuje, že by člověk nemohl projít i psychedeliky asistovanou psychoterapií, dá se to kombinovat. A často je to vlastně přínosné, protože se potkají nějaké dva antidepresivní podněty.
Samozřejmě ne všichni lidé chtějí užívat antidepresiva, ne všem lidem fungují a ne všem lidem stačí jen ta psychoterapie. O to se tady na klinice snažíme, bereme to tak, že poskytujeme léčbu lidem, kteří vlastně už za sebou mají konvenční léčbu, to znamená farmakoterapii nebo psychoterapii, ale nijak se nezlepšují, takže pro ně je vlastně vhodné přijít sem.
"Vobořilovi jsem na dálku fandil."
Když se přesuneme k té léčbě jako takové, existují nějaká specifická onemocnění, na která vlastně psychedelika prokazatelně fungují lépe a více než třeba antidepresiva?
Když se budeme držet ketaminu, tak ten dobře funguje na depresivní potíže, ale u nás se ty indikace rozšířily i na ostatní diagnózy, jako jsou úzkostné poruchy, OCD nebo poruchy příjmu potravy. Je otázka, jestli se dá obecně říct, že fungují lépe. Někomu to může velmi pomoci, ale je to hodně individuální.
Koncem letošního července rezignoval na svoji funkci národního protidrogového koordinátora Jindřich Vobořil. Ten ve svém přístupu k drogové politice zdůrazňoval tzv. harm reduction (snížení rizik) a rozumnou regulaci drog, spíše než tvrdé represivní zásahy. Jak z pozice lékaře působícího na psychedelické klinice hodnotíte jeho práci?
Já jsem jeho působení sledoval a vždycky jsem ho v tom aspoň z dálky podporoval. Je dobře, že došlo k legislativní regulaci látek jako kratom nebo HHC, nikoliv jejich zákazu, protože to je přesně to, kdy se ukazuje, že je harm reduction přístup přínosnější než represivní politika. Když zakážete HHC nebo jinou látku, stejně se vám do pár dní objeví nové deriváty, které na tom seznamu zakázaných látek ještě nejsou a které si pak koupíte v každé druhé večerce.
Za mě to byl legislativně správný krok i ve vztahu k psychedelikům, které by též v budoucnu nemusely být na seznamu zakázaných látek, samozřejmě nechci plošnou legalizaci, ale bylo by dobré, aby jejich využití ve zdravotnictví tu podporu v zákoně mělo. Je skvělé, že my už v tuhle chvíli máme smlouvy se všemi zdravotními pojišťovnami, které ketaminovou terapii částečně hradí, což ji najednou zpřístupní více lidem. Takže teď záleží, jak se k tomu postaví vláda a jak naloží se všemi daty a průzkumy, které jasně dokládají, že i další psychedelika pomáhají.
Video: Mít strach podržet ženě dveře? Psycholog Rataj popisuje, proč je to vlastně dobře (31.5.2023)
