reklama
 
 

Po 70 letech v divočině se střetla s civilizací. Utíkala před Stalinem, teď musí do nemocnice

19. 1. 2016
Video: YouTube
Ruska prožila celý svůj život v sibiřské divočině, kam utekla její rodina před náboženskou perzekucí Sovětského svazu. Vyrůstala v usedlosti na úpatí hor a znala jen svou rodinu a okolní lesy. Rodiče ani sourozenci se nikdy nedozvěděli například o tom, že probíhala druhá světová válka a nedonesly se jim ani zprávy o politické situaci v Rusku. Přestože se o ni v posledních letech začala zajímat média, neměla potřebu změnit způsob života ani tehdy, kdy zůstala v divočině úplně sama. Teď ale začala mít zdravotní problémy, které ji donutily vyhledat lékařskou pomoc. V současné době leží v sibiřské nemocnici, odkud se hodlá vrátit zpět na samotu.

Moskva – Ruska Agafia Lyková zažila civilizační šok, když ji v minulém týdnu převezla s bolestí nohou helikoptéra do nemocnice. Sedmdesátiletá žena se narodila v sibiřské divočině, kam odešli její rodiče v roce 1936. Zná jen život bez moderních vymožeností, píše deník The Guardian.

Usedlost, kterou obývala rodina Lykových, zahrnovala několik chatrčí v Sajanách v odlehlé části jižní Sibiře nedaleko mongolských hranic. Před 80 lety do těchto končin utekli manželé se dvěma dětmi kvůli náboženskému pronásledování Stalinem v tehdejším SSSR.

V divočině se pak narodily ještě dvě děti, z nichž Agafia byla nejmladší.

"Starověrci byli zabíjeni kvůli své víře. Děti ztratily své otce. To byl důvod, proč jsme se přestěhovali z materialistické společnosti a přerušili veškeré kontakty," řekla Vice News v rozhovoru v roce 2013 o původu své víry, která byla odnoží ruské pravoslavné církve.

Na břehu řeky Abakan se od té doby zastavil čas. Do nejbližšího osídleného města Tashtagol to bylo dva týdny chůze, Agafia tedy neznala nikoho jiného než své dva bratry, sestru a rodiče. Až teprve v roce 1978 objevili rodinu sovětští geologové, kteří létali nad hornatou oblastí kvůli průzkumu nerostných ložisek.

V naprosté izolaci od okolního světa se rodina Lykových spoléhala jen na to, co jim dala země. Postupem času ale vymírala a v roce 1988 zemřel předposlední člen rodiny, Agafiyn otec Karp. Od té doby se musela spoléhat jen sama na sebe.

Pro obživu pěstovala brambory, mrkev, tuřín, cibuli a spoustu jiné zeleniny na strmém svahu nad řekou. Její běžný den tak sestával z práce kolem usedlosti a liturgických obřadů, které ji udržovaly ve víře. Jak sama přiznala, díky ní se nikdy necítí být sama.

"Křesťan nemůže být nikdy osamělý. Každý křesťan má svého anděla strážného, stejně jako Kristus a apoštolové. Mám požehnanou ikonu. Nikdy nejsem osamělá, Kristus je vždy se mnou."

Před 18 lety si jen 100 metrů od ní postavil chatrč 77letý geolog Jerofei Sedov, který byl členem expedice, jež rodinu v roce 1978 objevila v sibiřské divočině.

Stali se sousedy a přáteli, ovšem i ten v květnu loňského roku zemřel a stejně jako ostatní i svého přítele pohřbila v horách. "Udělala správně. Když zemřel, bylo teplé počasí, takže si jsem jistý, že nemohla čekat na to, až někdo přijede a odveze si jeho tělo," řekl Siberian Times geologův syn. Je vděčný, že je otec navždy na svém milovaném místě.

O jejím životě vznikne dokument

Příběh Lykové je velkým lákadlem pro filmaře, kteří by chtěli zmapovat její život. Agafia je totiž stálou připomínkou starých časů, a to nejen díky svým šatům, tradičnímu šátku a modlitebním korálkům, ale i starobylé řeči, kterou stále mluví a jíž už dnes mnoho Rusů nerozumí. Dostat se až k ní se povedlo britské režisérce Rebece Marshall, která se ženou natáčí dokumentární film, jenž bude mít premiéru během letošního roku.

Režisérka se podle The Guardian zaměřila nejen na osobu ženy žijící mimo civilizaci, ale i prostředí, které svou odlehlostí paradoxně odkazuje na moderní pokrok. Jak filmařka podotkla, nádherné scenérie okolní krajiny totiž nesou známky vesmírného odpadu.

"Byla letní noc. Seděla jsem venku u malého ohně a dívala se vzhůru ke hvězdám. Všimla jsem si, že některé se pohybují. Bylo to zvláštní, protože hvězdy se takhle nepohybují, pomyslela jsem si. Později jsme občas slýchávali výbuchy a viděli věci padat z nebe," vyprávěla Agafia, která žila jen kousek od ruské rakety Proton, která je podle The Guardian zaklíněná u stromu na břehu řeky v blízkosti její usedlosti.

Hory se totiž nacházejí na trase raket kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu.

Agafia teď leží v sibiřské nemocnici Tahtagol, kde by měla strávit týden kvůli potřebným zdravotním vyšetřením. Žena si totiž stěžovala na silnou bolest v nohou, která jí znemožňovala pohyb. Proto si satelitním telefonem (který má zřejmě od státu, nebo geologů) přivolala pomoc, což jí zachránilo život. V tomto období teplota klesá až k mínus 40 stupňům Celsia. Pomoc ženě také přislíbil guvernér regionu Aman Tulejev, aby Agafia přežila zimu.

Stalin posílal své dceři růže, ale byl to spíš takový jedovatý dárek. Ona na něj vzpomínala jako na tatíčka, ale na druhou stranu ji od dvanácti let tyranizoval, říká spisovatelka Monika Zgustová. | Video: Daniela Drtinová |  21:37

autor: Zuzana Mocková | 19. 1. 2016

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama