Orionidy patří k nejznámějším a nejpravidelnějším meteorickým rojům. Jejich mateřským tělesem je legendární Halleyova kometa, která kolem Slunce krouží zhruba jednou za 76 let. Při svých průletech za sebou zanechává mrak prachu a drobných úlomků. A právě tento proud naše planeta při svém oběhu každoročně protíná.
"Jsou to malé šutříky o průměru několika milimetrů. Do atmosféry vstupují rychlostí asi 66 kilometrů za sekundu," popisuje Pavol Habuda, člen Společnosti pro meziplanetární hmotu České astronomické společnosti, s tím, že patří k nejrychlejším meteorům vůbec.
Extrémně rychlé meteory
Právě kvůli extrémní rychlosti, v přepočtu přes 237 tisíc kilometrů za hodinu, po nich často zůstává svítící stopa, takzvaný dosvit, který vytváří světelnou čáru na obloze. "Jde o světlo z chladnoucí atmosféry vzniklé za meteorem. Čím jasnější meteor, tím silnější stopa," vysvětluje Habuda. Oproti jiným rojům mají Orionidy více jasných meteorů, takže se při pozorování vyplatí trpělivost - odměnou pak bude působivá podívaná.
Podmínky pro pozorování vypadají víc než příznivě. Maximum roje totiž připadá na nov, Měsíc tedy osvětlovat oblohu nebude, přehlédnout byste tak neměli ani ty nejslabší meteory. Nejlepší šance na pozorování se vám naskytne po půlnoci, kdy jich můžete za hodinu spatřit až okolo dvaceti. A přestože se největší aktivita očekává dnes, několik záblesků lze zahlédnout ještě týden po maximu.
Až 20 meteorů za hodinu
Pro pozorování nepotřebujete žádné vybavení, stačí vám jen oči. Mějte ale na paměti, že plné přizpůsobení zraku na tmu trvá deset až třicet minut. "Nekoukejte do mobilu, to naruší vaši adaptaci na tmu. Používejte červené světlo, které je méně rušivé než ostatní barvy," doporučuje Habuda.
Orionidy jsou pátým nejsilnějším meteorickým rojem roku. Název dostaly podle souhvězdí Orion, ze kterého zdánlivě vylétávají. Zajímavostí je, že Halleyova kometa nám rozzářené pozdravy posílá hned dvakrát ročně, kromě podzimních Orionidů ještě v květnu ve formě roje Éta-Aquaridy.
