"Chtěla jsem místo na samotě. Věděla jsem, že mi stačí bydlet v maringotce nebo v karavanu, že nepotřebuju barák, ale pár svých hektarů. Chtěla jsem někam nahoru na Šumavu, co nejdál od civilizace, do místa, kam nevede asfaltka. Ale tohle místo
se naskytlo, je klidné, prosluněné," vysvětluje Martina své dobrovolné poustevnictví.
