22. srpna 1951 se tak necelý rok před její smrtí odehrála jímavá scéna, při níž dav několika milionů lidí Evitu přesvědčoval, aby kandidaturu na viceprezidentku země veřejně potvrdila. Jenže ona si byla dobře vědoma všech politických a vojenských protitlaků, navíc se v té době již potýkala s rakovinou děložního čípku. Evita se rozplakala v manželově náruči a slíbila, že dá své rozhodnutí v nejbližších dnech vědět rozhlasem. Později kandidaturu odmítla.