Fotky krajin, nad kterými se tají dech. Daniel Řeřicha ukázal, jak si máme plnit sny

Fotky krajin, nad kterými se tají dech. Daniel Řeřicha ukázal, jak si máme plnit sny
Fotograf Daniel Řeřicha si dokázal splnit životní sen a živí se tím, co ho baví. Tedy fotografováním krajin. Podívejte se na jeho nádherné snímky. Tento se jmenuje "Když kvete mateřídouška" a je z Českého středohoří.
Doteky světla - Krušné hory
Pod horskými štíty - italské Dolomity
Půlnoční kostel - Island
Foto:
Tomáš Vocelka Tomáš Vocelka
18. 8. 2020 9:09
Spousta lidí si říká, jak by bylo úžasné, kdyby mohli odejít ze stresujícího zaměstnání a začít se živit tím, co je doopravdy baví. Fotograf Daniel Řeřicha to udělal. A i když by tomu předtím málokdo uvěřil, živí se už několik let krajinářskou fotografií. "Nikdy jsem toho rozhodnutí nelitoval," říká v rozhovoru a popisuje i to, jaké dopady na jeho práci má koronavirová epidemie.

Dane, patříte k lidem, kteří si dokázali splnit sen. Před pár lety jste odešel z práce a začal jste se živit tím, co vás baví nejvíce - tedy fotografováním krajin. Tehdy jste určitě nevěděl, do čeho jdete. Jak to rozhodnutí vidíte s odstupem času?

Určitě to byl krok do neznáma, který mi výrazně změnil život. Mé poděkování, že jsem se tak rozhodl, patří hlavně manželce, která mě neskutečně podpořila a bez jejíž ohromné tolerance bych se nemohl fotografování tolik věnovat. Zatím svého rozhodnutí v žádném případě nelituji a jsem moc rád, že patřím mezi lidi, kteří se mohou živit tím, co jim dělá radost a potěšení.

Předpokládám, že když jdete fotit, často se touláte krajinou sám. Během workshopů, které pořádáte, se naopak setkáte se spoustou lidí. Není to těžké, přepínat se ze samotáře na učitele a zpátky?

Ano, někdy fotím sám a jindy společně s kolegou Tomášem Morkesem. Nevadí mi společnost, protože i když vyrážíme s Tomášem společně, na místě se většinou rozdělíme a fotíme každý sám. Mohu se tak lépe soustředit na fotografování, a navíc každý vyfotíme trochu něco jiného. Přepínat během kurzů ze samotáře na učitele mi problém nedělá. Dokážu si užít focení, ať už jsem sám, nebo s účastníky workshopu, kterým pomáhám s nastavením fotoaparátu nebo hledáním kompozice.

Zasáhla do vaší práce koronavirová epidemie?

Jednoznačně ano! Poslední fotografický workshop před koronavirem, zaměřený na černobílou minimalistickou fotografii a focení dlouhých expozic, proběhl na začátku března v Německu na ostrově Usedom. Od návratu jsme s kolegou pak prakticky celé jaro pouze postupně rušili naplánované akce.

Daniel Řeřicha

  • Český krajinářský fotograf, držitel ocenění z řady mezinárodních fotografických soutěží. Pochází z podhůří Krušných hor.
  • Své zkušenosti předává od roku 2010 fotografům na workshopech Phototours.cz.
  • Web: danielrericha.cz, Instagram: @danielrerichacz

Jak se ale říká, vše špatné je i pro něco dobré. Díky epidemii jsem najednou měl spoustu volného času. Takže jsem si po necelých pěti letech udělal nové webové stránky a také jsem si pořádně užil jaro v Českém středohoří, protože jinak bývám v tuto roční dobu většinou pryč.

Teď je před námi celý podzim a workshopy ve Slovinsku, Dolomitech nebo Česko-saském Švýcarsku. Těžko říci, jak to všechno dopadne. Věřím však, že nakonec bude možné, za rozumných podmínek, všechny naplánované akce realizovat.

O jaké workshopy je mezi lidmi největší zájem a změnila epidemie jejich preference?

Vzhledem ke koronavirové epidemii je letos pochopitelně větší zájem o kurzy a workshopy v Čechách. Čím dál více fotografů využívá také zcela individuální kurzy fotografování krajiny v Českém středohoří, Labských pískovcích nebo Českém Švýcarsku. V předchozích letech se naopak rychleji plnily zahraniční akce.

Když se člověk dívá na vaše snímky, projezdil jste Evropu od Islandu po Itálii. Jsou tam ještě místa, kam byste se rád podíval a zatím jste tam nebyl? A neláká vás to třeba někam do národních parků v Americe?

Možná to tak vypadá, ale zas takový cestovatel nejsem. V Evropě je spousta míst, kam bych rád vyrazil. S chutí bych se podíval do Švýcarska, Skotska, francouzských Alp nebo třeba na Korsiku. Těch snů je prostě na jeden život moc, a to ani nemluvím o krásách, které nabízejí Čechy anebo Slovensko.

Některé sny jsem si už splnil. Dlouhé roky mě lákaly severské státy (Island, Norsko…). Loni a letos v létě jsem navštívil za tzv. bílých nocí krásně rozkvetlý Island a v zimě drsné, ale nádherné souostroví Lofoty v Norsku.

Národní parky v Americe jsou určitě úžasné, ale nikdy jsem po jejich návštěvě nějak zvlášť netoužil. Mnohem více by mě zajímala třeba Patagonie v Jižní Americe.

Spousta fotografů hodně řeší techniku - který fotoaparát je nejlepší, který objektiv nejlépe kreslí. Nakupují a zkoušejí stále nové věci. Jak je podle vás fotografická technika důležitá?

Já jsem pravý opak. Kvalita fotografické techniky je samozřejmě důležitá, ale všechny ty novinky, které na mě z reklam a recenzí vyskakují, nechávám kolem sebe plout. Svůj čas, energii a prostředky spíš využívám k vlastnímu fotografování.

Jako krajinář nepotřebuji rychlé ostření, wi-fi, rozpoznávání obličeje, rychlé sekvenční snímání a podobné vymoženosti současných fotoaparátů. Nic z toho mi totiž lepší fotku nezajistí. Všeobecně si myslím, že většina fotografů vlastní a používá mnohem lepší výbavu, než ve skutečnosti pro svou tvorbu potřebuje.

Dá se vyfotografovat pěkná krajinářská fotka třeba i tou nejlevnější zrcadlovkou, nebo dokonce mobilem?

Rozhodně ano. Dobrý fotograf krajiny, který má cit pro kompozici a umí vnímat světlo, udělá bez problémů skvělou fotku i s úplně obyčejným foťákem, nebo dokonce mobilem. To už jsem na svých workshopech zažil mnohokrát. Naopak člověk bez těchto vlastností může mít třeba i tu nejlepší a nejdražší výbavu, a i přesto zajímavý snímek neudělá.

Fotí se vám lépe doma v Krušných horách nebo v Českém středohoří, které máte v podstatě za humny, nebo je pro vás jednodušší fotit v cizině? A je v tom z vašeho pohledu vůbec nějaký rozdíl?

Je to velký rozdíl. Díky tomu, že do Krušných hor, Českého středohoří nebo Česko-saského Švýcarska to mám jen kousek, mohu reagovat na aktuální podmínky, a mám tak výrazně větší šanci v těchto oblastech nafotit něco zajímavého.

Čím dál od bydliště fotím, tím se šance pořídit dobrý snímek snižují. Většinou jsem ve vybrané lokalitě jen omezenou dobu, a tak mi nezbývá nic jiného, než pracovat s podmínkami, které tam zrovna panují, i když zrovna nejsou úplně ideální.

Jsou fotografové jako vy, kteří i na známých lokalitách hledají neokoukané pohledy a nová místa. Ale třeba na Instagramu se objevují tisíce fotek z těch nejznámějších míst, které jsou jako přes kopírák. Čím to je?

Je škoda, že mnoho krajinářských fotografů se spokojí jen s přefocováním míst, kterých jsou plné sociální sítě, a nemají snahu hledat něco svého. Tito "fotografové" jsou často ochotni dlouho pátrat a hledat ten či onen konkrétní motiv, který znají z Instagramu, a bez vlastního nápadu pak cvaknout jeho další kopii.

Pokud se jedná o snímek z vyhlídky, kde není moc prostoru a výhled je pouze jedním směrem, tam těm "kopiím" rozumím a sám jich také pár mám. Ale jít hledat a fotit konkrétní strom uprostřed lesa v Krušných horách mi přijde úsměvné, zvláště když cestou k hledanému motivu takový člověk dokáže bez povšimnutí minout spousty jiných zajímavých námětů. Nevím, co je k tomu vede. Možná sami zajímavou kompozici nebo motiv pro budoucí snímek nevidí a potřebují předlohu. Nebo v tom může také hrát roli dnešní uspěchaný životní styl a touha po rychlém úspěchu. Těžko říci.

Je všeobecně známé, že krajiny se fotí především ráno a večer. Když jste někde v cizině, třeba na Islandu, co děláte v době mezi tím?

Nejčastěji hledám, procházím a obhlížím místa, kde budu večer nebo ráno fotit. Někdy taky doháním spánkový deficit, který člověk postupně nasbírá pozdním večerním a brzkým ranním focením. Není výjimkou, že se z focení vracím před půlnocí a vstávám okolo třetí ráno.

Kdybyste měl začínajícímu fotografovi krajináři dát jednu jedinou radu, jak by zněla?

Při hledání motivů se nechte inspirovat místem, kde má fotografie vzniknout. Jedině tak si najdete svou vlastní cestu a vaše fotografie budou jiné a pro ostatní zajímavé.

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Midtjylland se na duel se Slavií naladil výhrou 1:0 nad Randers

Fotbalisté Midtjyllandu se na středeční odvetu 4. předkola Ligy mistrů proti Slavii naladili výhrou. Ve 3. kole dánské ligy porazili 1:0 Randers. Obhájce titulu naplno bodoval ve druhém ze tří kol nového ročníku, přičemž podruhé za sebou vyhrál stejným výsledkem. Dnes o triumfu domácích rozhodl v 6. minutě Božidar Kraev.

Dánský celek, který si v úterý z Edenu odvezl bezbrankovou remízu, usiluje o první postup do základní skupiny Ligy mistrů. Naopak Slavia touží po druhém účasti v hlavní fázi po sobě a celkově třetí v historii.

Trenér Midtjyllandu Brian Priske nasadil dnes sestavu: Hansen - Dyhr, Sviatchenko, James, Andersson (61. Cools) - Anderson, Onyeka (61. Madsen), Kraev - Sisto (82. Isaksen), Júnior Brumado (74. Vibe), Mabil (82. Evander).

Další zprávy