Vstupujeme do Kunžackého lesa a hned zažíváme dokonalé tulácké klišé, když naše první kilometry ubíhají po kolejích. Kromě usárny a tašky má Lukáš na rameni taky kytaru. Nechápu, jak se někomu může chtít do lesa táhnout. "Ze začátku mi občas vadila, ale pak jsem si na ni zvykl," odpovídá mi a já doufám, že na ni nebude hrát až příliš.
