Šestnáctiletý aktivista Jakub Čech kritizoval politiky. Teď po něm a rodičích jdou radnice i noviny

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
6. 2. 2017 8:43
Šestnáctiletý student obchodní akademie Jakub Čech podal již desítky podnětů na prošetření nešvarů, které se dějí v jeho rodném Prostějově. Za svou občanskou angažovanost získal ocenění, je také zván do televizních pořadů a na diskuse se studenty, naposledy začátkem února do DOXu na panelovou debatu Mladí a aktivní. Ve městě se mezitím rozjela na radnici i v místním plátku kampaň proti němu i jeho rodičům. Jakub ale nepřestává hlídat kroky místních politiků, nyní bedlivě sleduje i kauzu kolem obnovy židovského hřbitova a těší se, až mu bude osmnáct. "Získám možnost vystupovat na zastupitelstvu, podávat návrhy. Já bych se s nimi nepáral tolik jako zdejší opozice," říká.
Občanský aktivista Jakub Čech přebírá cenu Gratias Tibi 2016.
Občanský aktivista Jakub Čech přebírá cenu Gratias Tibi 2016. | Foto: Jakub Plíhal

Vy jste teď vystoupil v panelové diskusi se středoškolskými studenty, pořádané organizací Jeden svět na školách v pražském centru DOX. Účelem akce bylo motivovat mladé lidi k jejich občanské aktivitě. Co jste jim poradil?

Rozhodně jim doporučuji, aby se nenechali odradit různými negativními reakcemi, odmítáním ze strany úřadů, všudypřítomným ageismem (diskriminace lidí na základě jejich věku – pozn. red.) a snažili se dotáhnout věci do konce. Má to smysl.

Jak těžké je z vaší zkušenosti provozovat občanský aktivismus v šestnácti letech?

Je to náročné, ale jde to. Už se těším, až mi bude osmnáct let – získám možnost vystupovat na zastupitelstvu, debatovat s nimi, podávat návrhy. Já bych se s nimi nepáral tolik jako zdejší opozice. Zákon o obcích přiznává všechny tyto pravomoci až od osmnácti let. Člověk může dělat spoustu věcí i jako nezletilý, ale je to dost nekomfortní. Pořád musí do nějakých kroků přesvědčovat ty dospělé – zastupitele a podobně.

Tak to už se úřady určitě těší, až vám bude osmnáct. Plánujete třeba i vstup do politiky, který tady v DOXu středoškoláci hodně řešili – zda je to dobrý nápad?

Nejsem si tím úplně jistý. Protože já také nevím, kde budu v té době žít, je možné, že budu studovat v Praze nebo v Brně. A také uvidím, zda to vůbec bude potřeba.

Vaším oblíbeným zákonem, s nímž můžete operovat již jako nezletilý, je stošestka – zákon o svobodném přístupu k informacím. Co pomocí něj můžete dokázat?

Mohu si vyžádat spisy – to dělám třeba u přerovského magistrátu nebo na soudech žádám o rozsudky. Člověk se z nich dozví spoustu věcí, zvláště když některé instituce úplně nezvládají anonymizaci údajů – na ta začerněná místa v souboru pdf nebo ve Wordu si můžu kliknout a dát příkaz odstranit. Ale mně to samozřejmě nevadí. (smích)

Jak se z vašeho pohledu vyvíjí prostějovská kauza kolem obnovení židovského hřbitova?

Reakce dotčených lidí jsou někdy opravdu pozoruhodné – celý život někde na dvorku šlapou po židovských náhrobcích, není jim to divné a teď na tom ještě chtějí zbohatnout. Že by jim zdarma vyměnili dlažbu, jim přijde málo. Nejvíc mě baví přístup radnice, která svá stanoviska stále mění. Když obdrželi petici proti obnovení hřbitova, byli proti němu, když se v médiích začaly objevovat články o antisemitském Prostějově, zase obrátili. Nemají jasné stanovisko, za kterým by jednoznačně stáli.

Co obyvatelům na tomto projektu podle vás nejvíce vadí?

Většina signatářů petice, která je proti plánu americké židovské nadace na zvýšení piety toho místa, se chtěla vymezit proti vizualizaci, na které je dnešní park – bývalý hřbitov obehnán zdí. Tomu rozumím a s tím bych také nesouhlasil. Jenže o tento návrh se už dávno nejedná.

Těm lidem jde hlavně o to, že v současné době je tu park, přes nějž jsou lidé zvyklí chodit. Nicméně již se projednávala varianta živého plotu místo zdi a to by bylo, myslím, v pohodě. Kolem té lokality jsou obytné domy a škola, takže občanům rovněž vadí, že by se měli dívat na hroby nebo že by kolem nich chodily děti do školy.

Měnil se nějak postoj prostějovských obyvatel k židovskému hřbitovu uprostřed města?

Lidi tam dříve normálně žili a nepřišlo jim to divné, neřešili to. Z oken se dívali do hřbitova. Jde o takový ten všeobecný trend vytěsňování smrti, ale moc logiky to podle mě nemá, protože hroby tam přece stejně jsou, akorát bez těch náhrobků nejsou patrné. Takže my se budeme bez těch náhrobků tvářit jako by nic a dál šlapat po ostatcích.

Jak Prostějovem zahýbala kauza přepadení tenistky Petry Kvitové?

Lidé řeší, proč v domě, kde bydlí, nemají žádné kamery, proč nemá v bytě žádné zabezpečení dveří. A vlastně i to, proč – když je tak úspěšná tenistka – bydlí v bytovém domě u silnice. Je to v místě, kde bývala kasárna a nedaleko je známá sociálně vyloučená lokalita, tam bych opravdu bydlet nechtěl. Řeší se také, proč tak známá a zřejmě bohatá osobnost nežije v lepší lokalitě.

Někteří lidé vám vyčítají, že si detailně všímáte příliš malých kauz a těmi se jen chcete bavit a medializovat.

Když ono je to těžké. To, že někdo spáchá přestupek, je věc, kterou jednoduše zvládnu – oznámit a udělat to tak, jak se má. Ale kauzy, kde jde o miliony? To je pro mě jako šestnáctiletého studenta časově náročnější, složitější, a to i z hlediska bezpečnosti.

Jaká je odezva na vaše stížnosti a podněty stran dění v Prostějově? Za vaše občanské postoje se vám dostalo ocenění, zvou vás do televize či na debaty se studenty. Setkáváte se i s negativními reakcemi či výhrůžkami?

S výhrůžkami ani ne, ale teď do mě začal šít Prostějovský večerník, což je mimochodem plátek, kde vyšly ty vyhraněné články o plánované rehabilitaci židovského hřbitova, například titulek jak z protektorátu "Protest proti Židům" vztahující se k akci odpůrců rehabilitace hřbitova.

V tom večerníku vás kritizovali za vaše aktivity?

V září tam vyšel článek o žalobě na mé rodiče – píšou, že na hrubý pytel přišla hrubá záplata, že chlapec tentokrát už narazil, že náměstci primátorky poslali rodičům předžalobní výzvu a chtějí po nich peníze za uhrazení právního zastupování kvůli podnětu, který jsem na ně dal. Článek se podivuje, co na to moji rodiče, když za mě mají zodpovědnost, zda jim nebo škole nevadí, že místo vyučování jezdím do Prahy pozorovat poslance, senátory a soudce a své příspěvky a žaloby prý píšu snad i při vyučování.

Co vy na to?

Přijde mi to hrozně vtipné, protože já mám v rámci třídy podprůměrnou absenci. Byla v tom článku i spousta nepravd, takže se budu bránit. Píšou proti mně články i různí anonymové nebo lidé, kteří se podepíšou jménem, které v České republice ani neexistuje, což lze zjistit z databází ministerstva vnitra. Takže asi tak.

Andrej Babiš je zpráva o tom, že se tady dvacet let dělalo něco špatně, strany musí nabídnou alternativu, říká šestnáctiletý aktivista Jakub Čech. | Video: Filip Horký
 

Právě se děje

před 25 minutami

V Chorvatsku jsou i čtvrt století po válce desítky tisíc nevybuchlých min

V Chorvatsku jsou 24 let po skončení válečného konfliktu stále místa o celkové ploše 355 čtverečních kilometrů, kde hrozí miny. V těchto oblastech se nachází více než 30 tisíc min a také velké množství další nevybuchlé munice. Podle agentury HINA to řekl ministr životního prostředí Tomislav Ćorić.

Ministr tato čísla uvedl v souvislosti s podpisem dohody, která dokládá, jak značné finanční prostředky je potřeba vynaložit na likvidaci takového nebezpečného pozůstatku války. Na základě uvedeného dokumentu by měla být vynaložena v přepočtu téměř miliarda korun na projekt odminování a ochranu lesů jen v regionu Licko-senjské a Zadarské župy.

Projekt se týká odminování 1676 hektarů lesů a půdy v prostoru Přírodního parku Velebit a Národního parku Paklenica. Jeho realizace by měla být završena do června 2023.

Zdroj: ČTK
před 32 minutami

Chrascina má bronz z MS vrchařů, Havlíčková byla druhou juniorkou

Dvě medaile přinesl české výpravě dnešní program mistrovství světa v běhu do vrchu. Marek Chrascina získal na krátké trati bronz mezi muži, hned za ním skončil Jan Janů. Barbora Havlíčková se v Argentině stala juniorskou vicemistryní světa. V sobotu budou o úspěch bojovat závodníci a závodnice v horském maratonu.

Devatenáctiletá běžkyně na lyžích Havlíčková ve svém doplňkovém sportu na šampionátu v Argentině nestačila jen na Angelu Matteviovou z Itálie a přidala další cenný kov k evropskému juniorskému zlatu z červencového šampionátu v Zermattu.

Havlíčková běžela závod jen z lyžařské přípravy, přesto uspěla na zhruba sedm a půl kilometru dlouhé trati. "Musím říct, že jsem to absolutně nečekala. Když jsme přiletěli do Argentiny, vůbec jsem se tady nedokázala srovnat s časovým posunem, fakt se mi běhalo hrozně mizerně. Taťka mě pořád uklidňoval, že je lepší, když se mi běhá před závodem mizerně a pak při něm dobře, než naopak. A měl pravdu," pochvalovala si v tisové zprávě.

Juniorská trať byla těsně před závodem upravena. Zmizel z ní jeden nebezpečný přeběh přes řeku, přesto byla velmi náročná. "V den závodu celý den pršelo, hrozně se zvedla hladina vody, takže se běželo na bahně. Do kopce to klouzalo, ještě horší pak byl seběh. Místy to bylo hodně prudké, takže člověk neběžel, ale regulérně jel. Během závodu jsme s holkama musely přeběhnout řeku, z které se během deště stal veletok," popisovala Havlíčková.

S italskou rivalkou si prohodily pořadí z kontinentálního mistrovství, kde rovněž obsadily první a druhé místo. Ve Švýcarsku vyhrála s náskokem 51 sekund česká reprezentantka, tentokrát byla o 44 sekund rychlejší Matteviová. Na stříbrné pozici byla ale Havlíčková bezpečně.

Úspěch mladých českých závodnic podtrhla čtvrtým místem Alena Matějáková, kterou dělilo jen pět sekund od bronzové Francouzky Jade Rodriguezové. Další dvě Češky Anežka Ševčíková a Gabriela Veigertová skončily na začátku třetí desítky. Mezi juniory byl Benjamin Vrbovský patnáctý.

Zdroj: ČTK
Další zprávy