Nejčastěji lidé do sběru odevzdávají velké domácí spotřebiče - pračky, myčky, sporáky nebo varné desky. Více než 36procentní podíl na sběru elektra měla zařízení informačních technologií, tedy telefony, počítačové myši, tablety, klávesnice a kalkulačky.

Nejméně skončilo ve specializovaném odpadu světelných zdrojů, které patří k nejlehčím elektrozařízením. Vyplývá to ze statistik společnosti REMA Systém, která zajišťuje zpětný odběr a recyklaci elektrozařízení.

"Lidé se tak mnohem rychleji zbavují velkých nefunkčních přístrojů, pro které není u nich doma místo," řekl generální ředitel REMA David Vandrovec. Dodal, že menší výrobky, jako jsou třeba mobilní telefony, elektronické hračky, žárovky nebo zářivky, lidé častěji schovávají doma v šuplíku, nebo je vyhazují do směsného komunálního odpadu.

Co bude s elektroodopady dál?

Nový zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností, který je součástí velkého zákona o odpadech a nyní v meziresortním připomínkovém řízení, navrhuje zavedení několika nových pravidel pro sběr. Jde například o povinnost kolektivních systémů zajistit místo zpětného odběru, pokud je o to obce požádají.

Zároveň se výrobci elektrozařízení nově v každém kalendářním roce, počínaje rokem 2021, zavazují sbírat minimálně 65 procent elektroodpadu vzhledem k množství elektrozařízení uvedeného na trh.

Návrh ministerstva životního prostředí však nezohledňuje stupně nebezpečnosti, což podle kritiků novely může vést k tomu, že se bude sbírat pouze ekonomicky atraktivní elektroodpad. "Některé kategorie, například zářivky, jsou totiž nebezpečným odpadem a jejich sběr a recyklace jsou extrémně finančně náročné. Oproti tomu jiné typy elektroodpadu, jako třeba mobilní telefony, IT zařízení a některé domácí spotřebiče, jsou naopak z ekonomického úhlu pohledu zajímavé, protože se jejich sběrem a recyklací dají získat dobře zpeněžitelné suroviny," říká obchodní ředitel Ekolampu Petr Číhal.

Podle ministerstva ale takové obavy nejsou namístě. "Dosavadní praxe to nepotvrzuje," říká Ladislav Trylč z odboru odpadů, podle kterého se nebezpečný odpad již běžně sbírá. "V roce 2017 bylo sebráno celkem 51,2 procenta elektroodpadů. Velkých domácích spotřebičů, včetně chladicí techniky, se přitom sebralo 52 procent, výbojek a zářivek 44,5 procenta a spotřebitelských zařízení, včetně televizorů, dokonce 119 procent. Všechny tyto skupiny mají přitom povahu nebezpečného odpadu," vypočítává Trylč.

V současnosti je za cíl sběru zodpovědný pouze stát, výrobce tedy nemůže ke sbírání elektroodpadů nijak donutit. A právě to se má novým zákonem změnit. "Ministerstvo nově navrhuje, aby za budoucí splnění cíle sběru elektroodpadů ve výši 65 procent od roku 2021 byl odpovědný výrobce," dodává Ladislav Trylč.

Nebezpečný elektroodpad se podle ministerstva nepřestane v budoucnu sbírat, což potvrzují i samotní prodejci. "Lidé si stále více uvědomují ekologickou odpovědnost. Předpokládáme tedy, že k nám budou nosit elektroodpad i nadále. A to i takový, který obsahuje nebezpečné látky," říká tisková mluvčí sítě prodejen Datart Eva Kočicová.

Petr Číhal si ale myslí něco jiného. "Ministerstvo každý rok slibovalo, že nový zákon velmi rychle vstoupí v platnost a že separátní cíle dopadnou tvrdě na povinné osoby. Většina odpovědných osob tedy začala sbírat právě proto, že očekávala přísnější podmínky. V dubnu 2019 ale tyto separátní cíle z návrhu zákona najednou zcela záhadně zmizely," dodává Číhal, podle kterého je naivní domnívat se, že by se raději vybíraly nákladné zářivky než třeba sporáky, jejichž sběr zajistí výnos z recyklovatelných materiálů.