Démon z pošty. Případ třídiče zásilek, který vraždil na příkaz mluvícího psa

Dan Poláček Nikola Bernard Dan Poláček, Nikola Bernard
17. 11. 2025 10:00
Více než rok trvající teror, šest mrtvých a jedenáct zraněných. David Berkowitz, který na poště třídil zásilky, ochromil New York, psal šokující dopisy novinářům a tvrdil, že ho k vraždám nutili démoni komunikující skrze psí štěkání. Jeho dopadení vyřešil banální parkovací lístek. Ale zabíjel opravdu sám a měl psychické problémy? Případ "Syna Sama" rozděluje veřejnost dodnes.
David Berkowitz na snímku z roku 2009 ve věznici Sullivan. Odsouzený vrah, známý jako „Syn Sama“, se později prohlásil za „Syna naděje“ (Son of Hope).
David Berkowitz na snímku z roku 2009 ve věznici Sullivan. Odsouzený vrah, známý jako „Syn Sama“, se později prohlásil za „Syna naděje“ (Son of Hope). | Foto: Aktuálně.cz / ČTK / AP / Ted Shaffrey

Otázky bez odpovědí

Příběh Davida Berkowitze, nenápadného třídiče pošty, který se proměnil v obávaného "Syna Sama", zanechal v americké společnosti hluboké a trvalé jizvy. Jeho řádění si vyžádalo oběti a nebylo jen sérií brutálních zločinů, ale i katalyzátorem, který navždy změnil nejen New York, ale i celou americkou kriminalistiku, právo a mediální scénu. 

Snaha porozumět motivům a vzorcům chování sériového vraha, jako byl Berkowitz, se pak stala klíčovou pro vývoj metod profilování pachatelů, které dnes policie po celém světě běžně využívá. Případ také otevřel zásadní debatu o etice médií. Tenký led mezi informováním a vytvářením paniky je dilematem, se kterým se žurnalistika potýká dodnes.

Přestože byl Berkowitz odsouzen jako jediný pachatel, stín pochybností nad případem nikdy zcela nezmizel. Otázka, zda jednal sám, nebo byl součástí větší skupiny, zůstává předmětem spekulací. Byl skutečně ovládán démony, jak tvrdil, nebo šlo o chladnou a vypočítavou manipulaci psychopata? David Berkowitz, dnes starý muž za mřížemi, který se prohlašuje za "Syna naděje", je tak víc než jen odsouzený vrah. Je symbolem temné éry 70. let, kulturním artefaktem a věčnou připomínkou toho, že některé otázky možná nikdy nenajdou definitivní odpověď.