Praha – Ladislav Zibura na sebe loni upozornil pěší túrou do Jeruzaléma, kterou absolvoval za 40 dní a o níž pak s vtipem a ironií vyprávěl po všech koutech České republiky. O pouti do Izraele napsal i knihu, kterou vydá začátkem listopadu.
Mladý student je známý svými recesistickými výstřelky, takže když se přihlásil do televizního pořadu AZ-kvíz, dalo se očekávat ledacos. Zibura se rozhodl, že pobaví národ a stane se nejhorším hráčem známé soutěže. Vyvedl tím z míry nejen televizní štáb, ale i desítky tisíc diváků u televizních obrazovek.
Taktika byla jednoduchá – vybírat ta nejvzdálenější políčka soutěžní pyramidy a zabránit propojení všech tří stran, což by za normálních okolností vedlo k výhře.
„Paní Eva je skvělá žena. Pochopila, že jde o legraci, a smála se,“ vzpomíná Ladislav Zibura na moderátorku pořadu Evu Machourkovou, která celou recesi ustála s pobaveným úsměvem na tváři. „Bylo ale zajímavé sledovat, že štáb vůbec nepochopil, co se tam v ten moment odehrálo. Nikdo totiž nevěděl, že se se svým protivníkem Petrem znám. Největší hodnotu to mělo pro diváky, kteří si pustili AZ-kvíz jako každý den a najednou se tam začalo dít tohle."
Ladislave, jaký to je pocit, být nejhorším hráčem v historii AZ-kvízu?
Je to další splněný dětský sen. Rád si plním drobné sny každý rok, navíc mi k tomu nahrávají i okolnosti. Nedávno jsem byl například v Dobrém ránu v České televizi nebo v pořadu Snídaně s Novou, takže si z toho vždycky snažím udělat trochu srandu. V tomto případě bylo úplně nejdůležitější, že mým soupeřem byl kamarád Petr, který moji strategii přijal. Neuvěřitelná shoda okolností, ale mám radost, že to takto vyšlo.
Vzpomenete si na moment, kdy jste se rozhodl přihlásit se do soutěže?
Byl jsem opilý a přihlásil jsem se, když jsem přišel domů z hospody ve čtyři ráno. Mezitím jsem na to zapomněl a vůbec jsem si to nepamatoval. Pozvánka na casting mi přišla až za půl roku.
Diváky jste překvapil sofistikovanou taktikou, kdy jste cíleně volil ta od sebe nejvzdálenější pole. Jak vás podobná strategie napadla?
To byla čistá improvizace. Chtěl jsem obsadit všechny protilehlé rohy pyramidy, což jsou nejvzdálenější políčka, co tam jsou. Mezitím jsem sledoval svého protihráče, a když jsem je všechny obsadil, tak jsem řešil otázku, co dál. Nakonec jsem volil ta od sebe nejvzdálenější políčka, což byla úplně nejhorší strategie. Horší už prostě zvolit nejde.
Přesto se vám jako prvnímu v historii podařilo obsadit všechny tři rohy pyramidy. Co jste v ten moment ve studiu prožíval?
V hlavě mi hrály andělské chóry. Měl jsem z toho obrovskou radost, ale zachoval jsem vážnou tvář. Nechtěl jsem znevážit tak kultovní soutěž, jakou AZ-kvíz je, protože k ní cítím hluboký respekt.
Soupeř Petr okamžitě přistoupil na sofistikovaný boj o políčka. Domlouvali jste se nějak v zákulisí, nebo šlo o spontánní reakci?
Známe se z Brna a víme o vzájemné existenci. Pozdravili jsme se v zákulisí, rozlosovali nás, že budeme soutěžit proti sobě. Poté z toho vykrystalizovalo, že nám vlastně ani nejde o ten bankomat a že bychom si z toho mohli udělat legraci. Neřešili jsme detaily, jen jsme se dohodli, že budeme ta pole volit náhodně. Uzavřeli jsme gentlemanskou dohodu, že nikdo z nás nesmí spojit tři strany pyramidy, aby vyhrál, a že budeme hrát pouze na počet polí, která získáme.
K bankomatu jste se přesto nedostal. Měl jste i pro tuto příležitost připravenou nějakou speciální taktiku?
Ne, to bych vůbec netušil, co bych dělal. Neznám ale moc odpovědí, takže jsem ani nepředpokládal, že bych nad Petrem zvítězil. Petr je pro tuto soutěž díky svým znalostem daleko vhodnějším soutěžícím než já.
Díl zrovna moderovala Eva Machourková. Nebylo to jisté zklamání, že jste si nemohl podat ruku s jejím slavnějším kolegou a symbolem soutěže Alešem Zbořilem?
Předpokládám, že když panu Aleši Zbořilovi napíšu a někam ho pozvu, tak to přijme a ruku mi podá. Myslím, že tohle nebyla poslední příležitost, protože do AZ-kvízu se přihlásím znovu. Rok po odvysílání můžu poslat přihlášku, takže už jsem si to poznačil do kalendáře.
