Další dva roky pokračovala v projektu - tentokrát však na Praze 6, kde už žila se svým partnerem. Oba se pustili do kolektivních aktivit, jako promítání filmů nebo hraní deskovek, přičemž její dobrovolnická služba se snížila na 20 hodin měsíčně. A to především kvůli kapacitám a nižšímu zájmu seniorů. "Ne každý senior měl zájem o kontakt a pomoc. Ale těm, kteří se otevřeli, stačilo málo - pár minut, kdy si s někým mohli popovídat," doplňuje.
Foto: archiv Johany Jedličkové
