Müller: Svět je agresivnější. Nevím, jestli je nebezpečnější covid, nebo internet

Tomáš Maca Tomáš Maca
13. 10. 2020 6:02
Před 20 lety ho fotograf Jan Saudek zachytil s nahou ženou na klíně. Na obalu své nové desky Hodina medzi psom a vlkom má místo femme fatale v náručí čivavu. Je to symbolické, protože za tu dobu se zpěvák Richard Müller dost zklidnil. V rozhovoru pro Aktuálně.cz vzpomíná na to, jak se setkal s Patti Smith, jak šlápl na nohu Václavu Havlovi, a mluví i o tom, jak je spokojený s dnešním světem.
"Při tvorbě nové desky jsem se dostával do euforických stavů, a to jsem už delší dobu úplný abstinent," přiznává v rozhovoru Müller. Po několika letech se mu podařilo částečně zbourat tvůrčí blok.
"Při tvorbě nové desky jsem se dostával do euforických stavů, a to jsem už delší dobu úplný abstinent," přiznává v rozhovoru Müller. Po několika letech se mu podařilo částečně zbourat tvůrčí blok. | Foto: Mayo Hirc / Marián Uhrín

Hodina mezi psem a vlkem nastává mezi třetí a čtvrtou ráno a traduje se, že během ní umělci bývají mimořádně tvůrčí. Máte k téhle době na přelomu noci a dne nějaký osobní vztah?

Hodina mezi psem a vlkem má vztah spíš ke mně než já k ní, a to proto, že se v tu dobu vždycky probudím, musím se jít vyčůrat a pak se zase vracím zpátky do postele.

Žádné záchvěvy kreativity jste v tuhle denní dobu nezažil? Spousta umělců v noci pracuje ráda.

Ne, já jsem v noci ospalý, a ani kdybych v tu dobu tvořit chtěl, stejně bych na to kvůli špatným očím pořádně neviděl. Když jsem něco psal nebo skládal, tak to vždycky bylo v průběhu dne, ideálně okolo oběda.

V posledních letech se potýkáte s tvůrčím blokem a slova svých písní necháváte na jiných autorech. Většinu textů na novou desku vám stejně jako u té minulé napsal Peter Uličný. Přitom se zdá, že vám dokáže mluvit z duše. Bavíte se s Uličným dopředu o tom, nad čím zrovna uvažujete, nebo vám dokáže číst myšlenky?

Většinou mu jenom nadhodím titul písničky, nějaký slogan, který se mi honí hlavou. Třeba se mi vynoří slova Mária Televízia a Peter se toho chytí a napíše na základě toho celý text.

Písnička Mária Televízia vypráví o chlapíkovi, který se válí na pohovce a do zblbnutí sleduje televizní obrazovku. Máte k tomu sám někdy sklony?

Určitě, dělám to velmi rád a často. Jenom zprávám se obzvlášť teď v době koronaviru vyhýbám. Někomu to může připadat absurdní, ale já u obrazovky hledám spíš oddych a momentálně sleduju tenisový turnaj Roland Garros. Někdy si to vysedávání u televize pochopitelně vyčítám, protože je to přece jenom projev lenosti a dalo by se místo toho stihnout spoustu jiných věcí. Letos na jaře v době karantény se mi ale asi za čtyři dny povedlo složit hudbu ke skoro všem písničkám z nového alba, a to si pak člověk zaslouží, aby si užil i klidového módu.

Tvůrčí blok se vám tedy tentokrát podařilo zbourat aspoň při skládání hudby.

Ano, na stojan od not jsem si položil texty, které mi Peter Uličný dal k dispozici, a do ruky jsem si vzal kytaru s autogramem Patti Smith. Říkal jsem si, že s touhle kytarou to skládání bude magické, že se mi určitě bude dařit. Nebudu přehánět, když řeknu, že jsem se při tvorbě nové desky dostával do euforických stavů, a to jsem už delší dobu úplný abstinent.

Jak jste přišel ke kytaře s autogramem Patti Smith?

Nechal jsem si ji podepsat na trenčínském festivalu Pohoda, kde Patti Smith v roce 2009 vystupovala a já jsem tehdy oslovil někoho z jejího managementu, jestli by mi nevěnovala autogram na kytaru. Patti byla neuvěřitelně vstřícná a milá, vzala mě do karavanu své kapely, seznámila mě se všemi svými spoluhráči a nakonec mi popřála všechno dobré. Vůbec na mě nepůsobila jako nějaká nabubřelá rocková ikona.

Tušíte, jestli se tehdy stavila i na vašem koncertu?

Myslím, že my jsme v ten den, kdy Patti na Pohodě byla, zrovna nehráli. Na jednom ročníku festivalu si nás ale přišel poslechnout Václav Havel, to bylo velmi milé. Tehdy jsem ho omylem skoro zašlápl, protože jsme s kapelou odcházeli z pódia, já jsem se snažil rychle dostat pryč a nedopatřením jsem šlápl na nohu člověku, který tam postával za jednou z plachet. Nakonec se ukázalo, že tím chlapíkem byl Václav Havel.

Co bylo impulzem, abyste se na nové desce opět pustil do autorské tvorby?

Teď si budete myslet, že si vymýšlím, ale když mě na začátku roku můj kamarád Mayo Hirc fotil na obálku knihy mých textů, vzal si s sebou do ateliéru takového malého psa. Ve chvíli, kdy jsme už měli snímky do knihy hotové, mě požádal, jestli by mě mohl vyfotit ještě se svým psem. Ta fotka se mi potom tak líbila, že mě inspirovala k nahrání nového alba.

Když už jsme u té psí symboliky, cítíte se v poslední době spíš jako pes, kterého škrtí obojek, jak zpíváte v titulní písni alba, nebo jako divoký, nespoutaný vlk?

Myslím, že jsem pes bez obojku.

"Neuvěřitelně inspirativní pro mě byla jedna zelená rostlina. Dlouho mě na mojí cestě provázela pozitivně, ale později bohužel nastalo zlé období," říká Müller.
"Neuvěřitelně inspirativní pro mě byla jedna zelená rostlina. Dlouho mě na mojí cestě provázela pozitivně, ale později bohužel nastalo zlé období," říká Müller. | Foto: Mayo Hirc

Vtipná je písnička Za všetko môže Keith Richards, ve které zpíváte o tom, že svět přišel o poslední z jistot, protože kytarista Rolling Stones přestal kouřit. Překvapilo vás, když Richards tento rok oznámil, že se svého dlouholetého zlozvyku vzdal?

Úplně mě to fascinuje, protože ve všech dokumentech i záznamech koncertů, které jsem s ním viděl, nebyl ani jeden záběr, na němž by Richards neměl v ústech nebo mezi prsty cigaretu. Doufám, že to nebude znít cynicky, protože to tak vůbec nemyslím, ale teď se jenom modlím, aby moje deska vyšla co nejdřív a aby případně nedoprovodila Keitha Richardse do rockového nebe.

Zašel jste se na Rolling Stones podívat, když hráli před dvěma lety naposledy v Praze?

V Praze jsem na nich nebyl, ale v tom samém roce jsem viděl jejich koncerty ve Varšavě a v Paříži.

Já jsem při pražském koncertu žasnul, jak dokážou Rolling Stones i po sedmdesátce a několika bouřlivých dekádách působit dojmem energických kluků. Čím si vysvětlujete, že jim stále nechybí elán?

Nevím, myslím, že se to dá považovat za přírodní úkaz. Když člověk vidí Micka Jaggera a spočítá si, kolik toho během dvouhodinového koncertu naběhá, je to až neuvěřitelné. Jeho spoluhráči jsou oproti němu v podstatě jen sošné sloupy. V případě Keitha Richardse je ta výdrž ale vzhledem k jeho životnímu stylu asi nejpozoruhodnější. Ve svých memoárech tvrdí, že všechny své zdravotní problémy přežil díky tomu, že vždycky bral jenom čistý materiál.

Když pomineme Richardsovo vysazení cigaret, připadá vám dnešní svět v něčem vymknutý z kloubů, jak zazní ve zmiňované písničce, nebo se podle vás ubíráme dobrým směrem?

Nemyslím si, že jdeme správným směrem, a nedovedu se rozhodnout, jestli je nebezpečnější covid-19, nebo internet. Mám pocit, že svět kolem nás je čím dál agresivnější, a je otázka, do jaké míry se tomu dokážeme bránit a jestli nás to nesemele. Velkým problémem je podle mě lidská lhostejnost.

A jak se díváte na vývoj hudební scény? V písničce Narodený v 60., která se objevila na desce 55, jste zpíval, že to šlo od rock’n’rollových šedesátek od desíti k pěti.

Přiznám se, že 60. léta pro mě byla z hudebního hlediska skutečně velmi důležitá, i když jsem 61. ročník, takže jsem všechny ty osobnosti rock’n’rollové scény vnímal až s odstupem času. Při poslechu současných interpretů mívám často takový malátný pocit, už dávno jsem nenarazil na někoho, kdo by mě výrazněji oslovil. Když se zpětně podívám, jak na pódiu působil třeba takový Jimi Hendrix, zdá se mi, že jeho i další jeho současníky dodnes nikdo nepředstihl.

Která z hudebních ikon vás inspirovala, když jste v půlce 80. let, v době svých vysokoškolských studií, zakládal kapelu Banket? Může za to Keith Richards, Jimi Hendrix, Patti Smith, nebo někdo jiný?

Překvapivě za to nepřímo mohou Depeche Mode. Zvuk kapely Banket jsem tehdy postavil na klávesových nástrojích, které jsem doplnil živými bicími. Mnozí nám v té době vyčítali, že se Depeche Mode snažíme napodobovat, což ale nebyla pravda. Dělali jsme úplně normální písničky, které byly jen aranžované pro obsazení s klávesovými nástroji.

Pamatujete si ještě na úplně první koncert, který jste s Banketem odehráli?

Ano, bylo to v 84. roce. Včera jsem na to zrovna vzpomínal, když jsem se svým manažerem procházel kolem kulturáku, dnes už polorozpadlého, ve kterém jsme tehdy vystoupili. V průběhu koncertu se mi tenkrát ani jednou nepodařilo chytit tóninu. Celou dobu jsem zpíval na jedné úrovni, a když jsem si to zpětně poslechl, říkal jsem si, že bych se měl zpěvu co nejdřív vzdát. Nakonec se to ale zlepšilo a dneska se mi už daří chytit i více tónin.

Kreativně nejplodnějším obdobím jste si prošel ve druhé polovině 90. let, už jako sólový zpěvák. Tehdy jste spolupracoval se skladatelem Jaroslavem Filipem a během pár dnů jste dokázal napsat tolik textů, že jste měl materiál na celou desku. Jak si vysvětlujete, odkud k vám takhle výjimečný příval kreativity přicházel? Přemýšlel jste někdy o tom, že je váš talent něco mezi nebem a zemí?

Takhle jsem o tom nikdy neuvažoval. Upřímně musím říct, že pro mě byla neuvěřitelně inspirativní ta zelená rostlina, kterou mnozí z nás vyzkoušeli.

Spousta lidí, kteří marihuanu kouří, ale pod jejím vlivem nikdy nic kloudného nevytvoří.

Na každého působí jinak. Mě na mojí cestě dlouho provázela pozitivně, ale později bohužel nastalo i zlé období, které mě přimělo z tohohle směru vystoupit.

Richard Müller (59)

Zpěvák Richard Müller
  • Studoval filmovou a televizní dramaturgii a scenáristiku na Vysoké škole múzických umění. Během studií působil jako publicista pro hudební časopisy Populár a Gramorevue.
  • Ve druhém ročníku vysoké školy založil spolu s Martinem Karvašem kapelu Banket, která vydala čtyři alba, na nichž se objevily mimo jiné hity jako Po schodoch nebo Tlaková níž.
  • Po rozpadu Banketu se v roce 1992 vydal na sólovou dráhu a v 90. letech vydal v tvůrčím tandemu se skladatelem Jaroslavem Filipem oceňované desky 33, LSD, Nočná optika a Koniec světa.
  • Na přelomu milénia vydal česky zpívanou desku Richard Müller a hosté s texty Michala Horáčka, s nímž poprvé spolupracoval už na konci 80. let. Vzešly z ní hity Srdce jako kníže Rohan nebo Baroko.

Na pódiu jste vždycky dovedl působit jako velký showman, ale v mnoha rozhovorech říkáte, že ve skutečnosti milujete i chvíle, kdy jste jen sám, třeba se sluchátky na uších. Toužil jste vůbec na začátku kariéry po slávě a obdivu?

Svým způsobem mě to vždycky lákalo a přestalo mě to lákat až ve chvíli, kdy jsem to zažil. Postupně jsem si uvědomil, že je sice skvělé, když na váš koncert přijdou stovky nebo tisíce lidí, kteří vám dodávají energii, ale že je zároveň nesmírně důležité zachovat si svou intimitu a soukromí.

Zraňovalo vás, co o vás v divokých letech na přelomu tisíciletí psal bulvár, nebo jste to dokázal brát s chladnou hlavou?

Zraňovalo, i když jsem si objektivně musel přiznat, že jsem sám bulvárním novinářům zavdal mnoho příčin, aby o mně psali. Myslím, že i většina mých kolegů by vám potvrdila, že pokud o vás bulvární novináři píšou nepříjemné věci, a mnohdy dokonce věci, které nejsou pravda, je těžké to jen tak přejít. Dneska už se s tím dovedu vyrovnat lépe, ale v době, kdy to přišlo poprvé, jsem to nesl těžce.

Vydání vaší nové desky předznamenal na jaře už velmi osobní singl Anomália, jehož text si mnozí posluchači spojili s maniodepresivní psychózou, se kterou bojujete. Jak byste neinformovanému člověku vysvětlil úskalí života s bipolární poruchou?

Důležité je si uvědomit, že ani jedna z fází maniodeprese není pozitivní. Když se člověk s touto diagnózou dostane z depky a přejde do mánie, má často pocit, že se mu všechno daří, že všechno skvěle šlape. To ale není pravda, protože se v té chvíli pouští do věcí, které mu mohou zlomit vaz. Stav deprese, jakkoli je nepříjemný, vás před tím paradoxně může chránit.

V komentářích k videoklipu Anomália na serveru YouTube fanoušci oceňují statečnost, s jakou nemoc nesete, a někteří se svěřují s vlastními psychickými problémy. Vyjadřují vám lidé podporu a účast i osobně?

Ano, relativně často se mi stává, že mě někde na ulici nebo třeba v obchodě osloví lidé, kteří mají potřebu povědět mi svůj příběh, protože cítí, že jsme na tom stejně. V takových chvílích se jim snažím načrtnout nějakou cestu, která by jim pomohla psychické problémy alespoň úspěšně obcházet, pokud se jich nemohou úplně zbavit. Každý člověk ale v podobné situaci potřebuje individuální přístup.

Podívejte se také na rozhovor s Janem Kalinou, frontmanem kapely Sto zvířat:

V době, kdy jsme vymysleli název desky 30 let testováno na lidech, jsme netušili, že slovo test bude pomalu častější než slovo máma, říká frontman. | Video: Martin Veselovský
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 8 minutami

Dálnice D11 z Hradce do Jaroměře se autům otevře 17. prosince

Dokončovaný úsek dálnice D11 z Hradce Králové do Jaroměře se motoristům otevře 17. prosince. Stát bude 4,1 miliardy korun bez DPH. Jde o největší současnou stavbou na území Královéhradeckého kraje, řekl ředitel Ředitelství silnic a dálnic Radek Mátl. Na úseku u Smiřic se v sobotu konal den otevřených dveří.

"Za necelé tři měsíce po dálnici budou jezdit auta. Diskutujeme dnes s lidmi přípravy silnic. Je to samozřejmě trochu sebeprezentace, ale chceme ukázat, že příprava a stavba dálnice není jednoduchá," řekl Mátl.

Stavba je rozdělena na dva úseky z Hradce Králové do Smiřic a ze Smiřic do Jaroměře. Stavba trasy do Jaroměře začala v dubnu 2019, z Hradce do Smiřic se buduje od února 2019.

"My jsme dokonce zrychlili, stavba se měla otevírat až v příštím roce během průběhu léta, podařilo se nám se zhotovitelem vyjednat zkrácení lhůty o osm měsíců. Příprava dálnice trvá daleko déle, to jsou někdy i desítky let," řekl Mátl. Šest až deset let příprava podle Mátla zabere vždycky.

D11 z Prahy do Hradce Králové a na státní hranici s Polskem začal stát budovat v roce 1978 a od roku 2017 dálnice končí v Hradci Králové. Z plánovaných 154 kilometrů dálnice se jezdí zhruba po 91 km. Stavba z Hradce do Jaroměře navazuje na úsek dálnice z Hradce Králové, měří 22,4 kilometru. Vede podél současné silnice první třídy na Jaroměř a Náchod. Za Jaroměří se napojí na silnici I/37.

Zdroj: ČTK
před 38 minutami

Vyhlaste klimatickou nouzi, žádá německý aktivista. Už 27 dní drží hladovku, nyní přestal pít

Klimatický aktivista Henning Jeschke, který od 30. srpna drží v Berlíně hladovku, dnes přestal přijímat tekutiny. Pít dnes přestala také Lea Bonaseraová, která začala držet hladovku tento týden. Dvojice protestní akci vystupňovala poté, co sociálnědemokratický kandidát na kancléře Olaf Scholz nevyslyšel jejich ultimátum a veřejně neprohlásil, že v Německu panuje stav klimatické nouze. Scholz oběma přislíbil, že se s nimi sejde až po volbách.

Hladovkáři původně žádali, aby se s nimi do čtvrtka sešla trojice kancléřských kandidátů. Těmi jsou vedle Scholze konzervativec Armin Laschet a Annalena Baerbocková ze strany Zelených. Trojice původně oznámila, že s aktivisty bude jednat po volbách. Později organizátoři protestu uvedli, že Baerbocková ve čtvrtek tábor hladovkářů na louce u Sprévy nedaleko sídla parlamentu a kancléřství navštívila a s mladými lidmi hovořila.

Ve čtvrtek aktivisté vyhlásili nové ultimátum, které se týkalo jen Scholze, protože Laschet podle nich zcela zklamal. Sociálnědemokratický kancléřský kandidát výzvu k veřejnému prohlášení o klimatické nouzi nesplnil, Jeschkeho a Bonaseraovou nicméně vyzval, aby hladovku ukončili. Opětovně slíbil, že společné setkání se může uskutečnit po volbách.

"Scholzovi přes rty ani jednou nepřešel výraz ´klimatická nouze´," řekl na videu zveřejněném na Twitteru 21letý Jeschke, když oznamoval, že přestává přijímat tekutiny.

Hladovku původně zahájilo 30. srpna sedm aktivistů, šest z nich ale začalo postupně opět jíst. Tento týden se k Jeschkeovi, který odmítá potravu jako poslední z původní skupiny, přidala 24letá Bonaseraová. Dnes oba přestali také pít.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Stovky ruských komunistů protestují v Moskvě proti výsledkům voleb

Stovky přívrženců ruských komunistů se v sobotu zapojily v centru Moskvy do protestu proti výsledkům parlamentních voleb z konce minulého týdne. Moskevská radnice akci nepovolila s odkazem na omezení kvůli pandemii covidu-19, policisté nicméně zatím nezakročili.

Agentura TASS uvedla, že na Puškinově náměstí se podle policie sešlo asi 400 lidí. Zpravodaj německé agentury DPA odhadl účast na zhruba tisícovku osob, podle něho je na místě množství příslušníků bezpečnostních složek a policejních kamionů. Policisté z reproduktorů pouštějí hlasitou hudbu, aby účastníci protestů neslyšeli projevy organizátorů, jinak ale proti demonstraci zatím nezasáhli.

Vládnoucí strana Jednotné Rusko ve Státní dumě, dolní komoře ruského parlamentu, obsadí 324 z celkových 450 křesel, což znamená dvoutřetinovou většinu, která je potřebná ke změně ústavy. Komunisté (KPRF) získali 57 mandátů, třetí Spravedlivé Rusko 27, Liberálnědemokratická strana Ruska (LDPR) Vladimira Žirinovského 21 a loni založená strana Noví lidé 13. Po jednom zástupci budou mít Vlast, Strana růstu a Občanská platforma. Do parlamentních křesel usedne i pět nezávislých poslanců.

Opozice a volební pozorovatelé mají podezření, že vládnoucí strana blízká prezidentu Vladimiru Putinovi dosáhla vítězství i za pomoci podvodů. Žádají mimo jiné přepočítání elektronicky podaných hlasů, které byly podle ní systematicky falšovány.

Další zprávy