Máte rád zabijačky?
Mám, i když je stále méně příležitostí, jak se na ně dostat. I přesto absolvuju alespoň jednu ročně. Kvůli rešerši pro film Mord jsem jich ale navštívil vícero. Z různých důvodů se však v mé rodině i širším okolí vytrácejí. Na zabijačky ale vzpomínám v dobrém. Navzdory jiným rodinným sešlostem, při kterých se vedle povídání jí a pije, jsou zabijačky povýšené o společný úkol, a ve výsledku všechny přítomné stmelí.
Když jsem Mord nedávno viděl, říkal jsem si, zdali snímek tradici zabijaček kritizuje, nebo ji spíš oslavuje. Zjevně se v něm ale dá najít obojí.
Obojí v ideálním případě. Je to tradice a jako každá jiná má i zabijačka svůj účel. V minulosti měla ryze praktický význam, který už postrádá, nicméně si stále drží rituální charakter. Je to den, který mnoha lidem může připadat barbarský, machistický, nemoderní a zastaralý. Tomu rozumím a nemyslím si, že Mord je vůči těmto pohledům nekritický.
Jak se obecně stavíte k tradicím?
Jsem v tomto ohledu spíše konzervativní. Mám tradice rád, myslím si, že ve společnosti plní důležitou úlohu. Neznamená to ale, že by se všechny měly za každou cenu dodržovat a že svět, ve kterém žijeme, se nevyvíjí. Bude těžké najít balanc mezi tím, co bychom měli vypustit, co aktualizovat a na čem lpět jenom proto, že některé momenty společnost zkrátka definují.
Máte vedle zabijaček na mysli něco konkrétního?
Vezměme si příklad se svatbou. Nedávno jsem se ženil v kostele - tradičně. Ale nechápu, proč by se třeba nemohli brát lidé stejného pohlaví. Právě to je věc, která dle mého stojí za aktualizaci, a nevím, proč to někomu vadí.
Všude dobře, v Krnově líp
Pro čtenáře uvedu, že děj filmu se odehrává na jedné zabijačce, konkrétně na Osoblažsku v Moravskoslezském kraji, odkud i pocházíte. Nicméně zabijačka samotná se zde jeví pouze jako záminka pro zobrazení složitých rodinných vztahů.
Přesně tak. V prvé řadě jde o mezilidské vztahy, pak až jde o pašíka.
Do rodného Krnova už po letech jezdíte jako do cizí země, dávno jste se už odstěhoval. Osoblažský výběžek je hned vedle, proč jste tam přesunul děj filmu?
Bylo mi mnohem bližší zorganizovat zabijačku doma než ve Středočeském kraji. To je rozhodnutí autorské. Jenomže když chcete točit i s neherci, kteří chodí do práce, vstupují na scénu i praktické důvody. Musíte se jim přiblížit mnohem více než hercům, kteří jsou zvyklí na pendlování mezi městy.
Čekal jsem, že to třeba bylo z důvodu nostalgie.
Ne nutně. Ten kraj mám rád, myslím si ale, že ho utvářejí lidi. A za těmi jsem se vrátil. Původně jsem si ani nedokázal představit, že budu žít v Praze, dokud to nakonec nebylo nevyhnutelně nutné. Teď už jsem si zvykl. Mám ale stále pocit, že kvalitativně si člověk odchodem do Prahy spíš pohorší, než že by si přilepšil.
Opravdu?
Ano, zdá se mi, že v Krnově, přestože na obecných žebříčcích nedopadá kdoví jak skvěle, je všechno blízko, lidi tam na sebe mají čas, služby jsou tam diametrálně levnější. A byť si lidé nevydělají tolik peněz jako v Praze, za sebe si nemyslím, že jako mladý člověk tady v hlavním městě vydělávám horentní sumy, abych si zde mohl kupovat dům, stejně jako to dělají mí vrstevníci v Krnově.
Dobrou polovinu postav ve filmu hrají neherci, jednu z hlavních dokonce váš otec…
Můj otec už má s natáčením zkušenosti, navíc ho bavilo, takže místo v Mordu měl od začátku. Že jsem mu ale svěřil hlavní roli, bylo dáno doporučením režiséra Bohdana Slámy, který viděl kamerové zkoušky a přesvědčil mě, abych tátu obsadil do čela filmu. Pro mě to ale bylo složité, protože svého otce vnímáte jako režisér úplně jinak než coby divák, a jste vůči němu zaujatý. Byl to risk z pozice syna i producenta, svěřit hlavní roli naprostému neherci. Ale snad se to vyplatilo.
V minulosti jste si s otcem ale způsobili spoustu bolesti. Pomohl vám oběma Mord některé rány zahojit?
Ne, nemyslím si. Ostatně kvůli tomuto Mord ani nevznikal. Staré křivdy jsou už dávno zažehlené… teda aspoň já si to myslím, nemůžu mluvit za tátu. Spíše jsem měl radost, že mu můžu dát hlavní roli jako dárek k šedesátinám.
Jak se vlastně koriguje natáčení s herci i neherci zároveň?
Na jednu stranu se kolem této otázky vytváří takový oblak složitosti, než jaké to ve skutečnosti je. Na stranu druhou je pravda, že od herců to vyžaduje vysokou profesní inteligenci. Ve výsledku ale všichni odvedli skvělou práci v pochopení své úlohy.
Máte na mysli přizpůsobení autenticitě neherců?
Rozhodně. I jejich nepředvídatelnosti, tempu scén a celkově průběhu natáčení, protože s neherci jsem samozřejmě pracoval jinak než s běžnými herci. Natáčení jsme přizpůsobovali tomu, abychom z herců vymáčkli něco nečekaného.
Když už jsme u té rodiny, během filmu jsem si pokládal otázku, nakolik charaktery postav reprezentují skutečnost? V Mordu je striktně rozdělený mužský a ženský kolektiv a s tím související stereotypy.
To je na posouzení každého, já se v tom, co pozoruju kolem sebe, snažil být věrný, nevybral jsem karikaturu. Ani jsem stereotypy nechtěl měnit kvůli filmu, šlo o to natočit co nejpravdivější obraz lidí, kteří v naší zemi žijí.
Jak ale vnímáte mužské ego, které ve filmu vystupuje?
S ambivalencí mám rád silné chlapy i ty křehké. Logicky je mi bližší mužský svět než ženský, proto jsem si jistější při psaní mužských postav. Není to ale kvůli tomu, že by mi muži připadali důležitější než ženy. Ježí se mi chlupy, když v dnešní době tyto dva světy polarizujeme. Důležitější než genderová otázka pro mě byl motiv, že jako lidé předáváme vzorce chování z rodičů na děti.
Jsem kombinací negativních postav
A ve které z postav jste se nejvíce zhlédl?
Rozhodně jsem kombinace všech negativních postav. To znamená Karla, Aleše a zlého souseda.
To jste docela sebekritický.
Jsem si vědom všech svých temných charakterových stránek. Těch, které jsou v mém chování přítomny denně, i těch občasných. Ale snažím se na nich pracovat. Vlastní nedokonalosti mi však pomohly napsat charakterově slabší postavy v Mordu.
Až se mi nabízí otázka, proč si to děláte? Má to terapeutický účinek, zobrazovat sám před sebou to negativní?
Terapeutický účinek to nemá. Spíše jsem tím zobrazil něco, v čem se uvidí mně podobní lidé. Zároveň se tím vytváří obraz chování, ke kterému má Mord poměrně jasnou pozici - neobhajuje ho, naopak otevřeně kritizuje zobrazené jednání postav vůči sobě navzájem. Mým přáním je, abychom se k sobě chovali lépe než doposud. Jako každá jiná společnost máme jisté patologie - ty jsou zobrazeny i ve filmu - a já bych rád, aby tomu tak jednou nebylo.
Když vás budu ještě jednou citovat, děsil jste se toho, že film bude někdo interpretovat přes ženskou otázku nebo nějaký machistický pohled?
Neděsím se toho, že by to někdo dělal, ale spíše se obávám výsledku. Kdyby někdo zaujal tuto optiku, může mi dát dost na frak. A budiž, ať takový pohled někdo používá, ale jen na ten film. Snímek nereprezentuje mou osobu, ale nějakou skutečnost. Nerad bych si tedy o sobě četl, že jsem machistický blázen. I když film je v rukou diváků. A je čistě na jejich interpretaci, jak jej vnímat, co vidět a nevidět.
