Jak byste svým babičkám vysvětlili, čím se živí marketér?
Hele babi, podívej. To lepidlo na zuby, co tady žužláš, by klidně mohlo být třikrát levnější. Jenže my markeťáci jsme takoví koumáci, co se postarají o to, aby majitel továrny na tenhle hnus i z tebe, nebohé stařenky, vytáhl nějaký ten peníz navíc. Díky hezkému obalu, usměvavé paní na letáčku a pocitu, že jsi jako ona, když si to namatláš do pusy. Prostě vyrábíme hodnotu tam, kde není. A víš, co je na tom nejlepší? Nikdo se proti tomu nemůže bránit. Ani my.
Jaké vlastnosti nesmí člověku chybět, aby podobnou práci dokázal dělat?
Tak převážně lenost, schopnost přehodit i vytisknutí faktury na někoho dalšího, hysterie z nedostatku času a schopnost obětovat svůj život prodeji toho lepidla na zuby. Schopnost dělat morální roznožky, tedy být v mravních zásadách značně flexibilní. Prostě moc nepřemýšlet. Sázet ty bannery a letáky pro čokoládovny i zbrojovky. Kdo začne moc přemýšlet nebo není schopný morální akrobacie, buď dostane syndrom vyhoření, nebo začne moralizovat. My teda všechny tyhle vlastnosti rozhodně máme a taky jsme strašně dobří. Jenom letos už každý z nás vystřídal v průměru sedm zaměstnavatelů a všichni byli moc spokojení!
Co vás motivovalo začít v marketingu pracovat?
Peníze. Proč pracujete vy?
Pro radost, živí mě máma. Není podle vás moc marketérů a lidí, kteří se značkám starají o sociální sítě, dneska trochu přeceňovaná? Dokáže marketér skutečně lidem naordinovat, co si mají o tom lepidlu na zuby myslet?
Když už markeťáky někdo přeceňuje, tak jsou to hlavně samotní markeťáci. Vaší babičce jsou nějací facebookoví administrátoři úplně ukradení. Už ta představa, že někdo někomu reklamou něco nadiktuje, je dost přehnaná. To umí jen pár nejlepších reklamních masérů, co pochopili, jak se lidem dostat do podvědomí. Ale většina bannerů nebo facebookových příspěvků o pomazánkovém másle vyskládaném na snídaňovém stole má k sofistikované manipulaci daleko.
Existuje něco, co vás na marketingovém prostředí štve, nebo jste mu bezmezně oddaní?
Štve nás nadutost a nadřazenost některých dělníků v reklamě, kteří se občas chovají, jako by v jejich práci šlo o raketové inženýrství.
Jak moc je ve vašem oboru rozšířená konzumace omamných látek? Dá se bez nich tahle práce vůbec dělat?
To je spíš taková oblíbená póza. Pokud člověk není debil, drogy buď neužívá, nebo užívá jen ty kvalitní. Ale jestli se to dá dělat i bez drog? Jasně! Pokud zvládá svou práci bez koksu letový dispečer, proč by to neměla zvládnout sebranka, co fotí rtěnky rozházené po dřevěné fošně?
Už jste nakousli, že ve vašem oboru často hrozí syndrom vyhoření. Jak vypadá vyhořelý marketér?
Těsně před vyhořením si myslí, že na té práci opravdu záleží. Těsně po vyhoření zase evangelizuje o tom, že na ní nezáleží. A když je to fakt dobrý markeťák, snaží se na svém osudu vydělat psaním knih a vedením kurzů.
Jaká cílová skupina se marketérům nejhůře oslovuje?
Kojenci.
Lze vůbec z analytických dat vyčíst, co bude na kterou cílovou skupinu fungovat, nebo je to vždycky tak trochu otázka náhody a intuice?
I na základě analytických dat se dá samozřejmě vytvořit úplně mizerná nudná reklama. Trochu té intuice a trochu toho štěstíčka nikdy neuškodí.
Nejmíň organizovaná schůzka, na který se můžeš objevit. Pro traffiky ztráta času a plýtvání kapacitama, pro kreativce způsob, jak se zašít. Pro zbytek firmy naděje, že se konečně kreativně vyžijou. Díky vlastní nejistotě každýho účastníka ale nejčastěji probíhá jako chaotickej a zdlouhavej závod v kritizování všeho, co někdo vypustí z pusy. Ze zoufalství zpravidla končí výběrem nejnudnějšího nápadu. Pokud je přítomen šéf, vítězí jeho nápad. Slova se většinou zmocní jeden z dvou základních typů zaměstnanců: a) hloupá, ale hlasitá blbka/blbec, co už tři roky opakuje tři stejný nápady dokola, nehledě na téma, značku a zadání, b) šikovnej snaživec, kterej ale v nasranosti z laxního přístupu a zatvrzelýho mlčení či pičování ostatních odchází na konci vyčerpán s myšlenkou na sebevraždu nebo změnu zaměstnání. Výpověď nepodá jen proto, že ví, že podobný stádo prázdnejch volů je beztak všude. Uchyluje se tedy následně k práci osamotě a naplnění hledá v průlomovym románu, kterej se snaží už 8 let dopsat. Kvůli práci ale nemá žádnej volnej čas, a tak se mu to nikdy nepodaří. Ve 40 skončí na psychiatrii nebo k smrti ukoksován na záchodku v Bluelightu.
Zveřejnil(a) Dělníci reklamy dne 18. November 2017
Za jakých podmínek byste kývli na zakázku v politickém marketingu?
Peníze, drogy, šlapky a ideálně ať je to Václav Havel.
Musíte být s klientem a jeho značkou aspoň trochu identifikovaní, abyste do té práce šli, nebo je vám to úplně jedno? Máte tyto hranice posunuté jinak, pokud srovnáte produktový a politický marketing?
Nevíme, jak to vnímají ostatní dělníci reklamy, ale velkou roli u nás hrají peníze. Když jich je málo, rozhoduje pak otázka, jestli by nás to bavilo i bez nich. V politice ale ne, protože tam jsou většinou takoví kreténi, že bychom bez pořádného balíku peněz nehnuli prstem ani ničím jiným.
Aktuálně lidi v ulicích narážejí na billboardy ke komunálním a senátním volbám. Máte mezi nimi nějaké favority?
Děsně obdivujeme umělce, co v SPD pracují s Photoshopem. Chtěli bychom je všechny přizvat do týmu, ale máme mezi sebou i pár imigrantů, tak se zatím strachujeme Tomiovy lidi oslovit.
Tomio Okamura si drží post nejsledovanějšího českého politika na Facebooku. Sledujete na sociálních sítích ještě někoho z české politické scény?
Nikoho, protože kromě smečky grafiků SPD jsou všichni moc nudní. A kdybychom náhodou někoho sledovali, stejně nesledujeme jeho, ale nějakého dalšího dělníka reklamy a těch máme dost i pod jejich skutečnými jmény.
Podle tutorialu na internetu naučila svýho nepřiznaně homosexuálního přítele fotit jí v klobouku po lesích a skalách. Instagram je pro ní ideální platforma. Ze sériově soustruženejch fotek totiž nikdo nepozná, že je nejnudnější holkou ze vsi se sebevražednými sklony. Možná i proto o “českém Instagramu” mluví, jako by to byl samostatně existující vesmír – pro ní totiž je. Zpoza svý nicneříkající dvourozměrný identity v něm může kritizovat profily ostatních lidí i značek a práci agentur. V kritice se řídí základními pravidly, která dokola opakuje na svejch workshopech: 👉 Profil musí hlavně barevně ladit! Ideálně do pastelovejch barev. V zásobě bys měl mít aspoň 3 různý dřevěný fošny. Na ně budeš náhodně pohazovat věci, co ti budou posílat značky, až si nakoupíš dostatek followers z Kyrgyzstánu. 👉 Nutný je používat vtírací hashtagy jako #dnesjem #dnesnosim #igerscz či #vscocam. Názory na doporučovaný počet hashtagů se u jednotlivých exemplářů influencers liší, průměrně je to standardně cca 30 až 763. 👉 Product placement neni nutný řešit, stačí ty věci nějak nastrkat do záběru bez ohledu na to, jestli to dává smysl. Důležitá je ta dřevěná fošna, jakejkoliv produkt od Apple, kafe a vyfotit to všecko pěkně shora. 👉 Kreativita znamená, že k týhle kompozici přihodíme vánoční kouli, zaječí bobky nebo prostě něco, co originálně odkazuje na dané roční období či aktuální události. 👉 Nemusíte se obávat, že by někomu vadilo, že děláte pro 12 značek. Koukaj jen na obsah, co nafotíte pro ně a nevšimnou si, že tu samou fotku jen s jiným produktem vám zaplatili i ty ostatní. Přestože může tento tvor působit směšně, nehleďme na něj skrz prsty. Opravdu věří, že ten marketing dělá dobře. Po světě chodí spousta lidí, co jí to ještě dlouho budou věřit.
Zveřejnil(a) Dělníci reklamy dne 06. December 2017
V poslední době se firmy čím dál víc snaží do svých kampaní ulovit youtubery či jiné takzvané influencery, čehož si všímáte i ve vašich facebookových příspěvcích. Je jejich vliv na mladou cílovou skupinu jenom nafouknutá módní bublina, nebo mají klienti o influencery zájem z dobrých důvodů?
Influenceři přece nejsou nic nového pod sluncem. Už před sto lety se herci a herečky hlásili k cigárům a k voňavkám. Nové je akorát to, že dneska jsou influenceři často i děcka.
Jak byste svým babičkám vysvětlili pojem influencer?
No víš, babi, influencer je jako ten šmejd, co ti minulý týden zvonil u dveří. Ty sis myslela, že si s tebou chce pokecat o seriálech a pochválit ti dečku na televizi, ale ve skutečnosti ti chtěl prodat levnější plyn.
Neláká vás stát se taky influencery?
Nás bohužel nebaví bavit se s lidmi.
V poslední době se hodně mluvilo o nové kampani Nike, do které výrobce tenisek obsadil bývalého hráče amerického fotbalu Colina Kaepernicka. Ten v roce 2016 poklekl během americké hymny, aby tak dal najevo svůj protest proti policejní brutalitě vůči Afroameričanům. Co si myslíte o podobných reklamách se sociálním podtextem? Oceňujete, když firmy vyzvedávají společenské problémy, nebo to vnímáte jen jako jejich pokryteckou snahu se na problémech přiživit?
Reklama je pokrytecká celá. Když to pokrytectví může třeba výjimečně něčemu pomoct, proč ne. Jen se nebavme o tom, že mají značky nějakou odvahu. Žádný byznysmen při smyslech nikdy nebude bezhlavě riskovat pro nějaké hodnoty. O co reálně mohla firma Nike přijít? O pár desítek lidí, co si půl roku nekoupí jejich tenisky a pak na to zase zapomenou? Nike je tak velká značka, že ji jedno video určitě nepoloží. Nám nevadí, že reklama občas udělá něco rádoby dobrého tam, kde toho mnohem víc podělala, spíš nám přijde směšné, jak se o tom všude mluví.
Na závěr by mě zajímalo, co si vlastně marketéři myslí o novinářích.
Že se občas dají dobře ochočit a použít. Měl byste zájem o spolupráci, když vás pozveme na prodloužený víkend do Alp?
