Budovou se line štiplavý zápach. Stěny jsou pokryté plísní, tapety se kroutí a visí v cárech. V suterénu se nachází bývalá urologova ordinace. Jsou tam lehátka, nástroje, dokumenty i ledviny zakonzervované ve skleněných nádobách. Obytný prostor pak ukazuje, jak rodina žila. Je plný osobních věcí, nábytku a dalšího vybavení.

Bydleli tady Dr. Klaus Kraft a Dr. Claire Kraftová spolu se svými dětmi. Školní sešity a dokumenty prozrazují jejich jména. Fotografie zase ukazují jejich tváře. Co se zde stalo?

Související

Zapomenuté životy. Starý dům odhaluje, kdo v něm žil. A proč odešel

21 fotografií

Vila byla postavena ve 20. letech 20. století a vykazuje charakteristickou směs secesních a neoklasicistických vlivů, které odrážejí kulturního ducha doby. Původně sloužila jako domov a pracoviště bohatého páru urologů, kteří zde nejen bydleli, ale v přízemí provozovali i moderní lékařskou praxi.
Vila původně patřila manželskému páru Dr. Klausu Kraftovi a Dr. Claire Kraftové. Vzali se v únoru roku 1942. Klaus provozoval ve vile vlastní ordinaci a zároveň pracoval i v nemocnici St. Liborius u františkánských sester v Olpe. Na základě dokumentů, které se částečně dochovaly až dodnes, se dá rodinná situace alespoň trochu zrekonstruovat.

Klaus byl synem Karla Krafta (z prvního manželství) a manželský pár žil ve vile se svými dětmi - Klausem, Veitem, Cornelií Christinou a Frankem Thomasem. Jeho rodiče Karl Kraft a Hildegard Kraftová (druhá manželka) bydleli hned vedle.

Pár hodně cestoval, což ukazuje velké množství fotoalb. Také byli milovníky umění a hudby. V domě se nacházelo velké množství cenných obrazů nebo i knih vázaných v kůži. Vše bylo po zveřejnění lokace odcizeno.
Syn Veit zemřel v roce 2000, do té doby pracoval v nemocnici. Byl také urologem, provozoval další praxi na Langemarkstrasse a oženil se s Verenou Hammelbacherovou z Mnichova.

Autor fotografie: Jessie | Lost in Time - Urbex

Urbex

Urbex, neboli urban exploration, je disciplína na pomezí dobrodružství, fotografie a historie. Zahrnuje objevování a dokumentování opuštěných, ale pouze přístupných míst. Urbexeři tyto prostory procházejí s pokorou, jejich cílem není ničit, ale zachytit kouzlo místa, kde se zastavil čas. Urban exploration je často vnímán jako aktivita na hraně zákona, protože většina objektů je stále v soukromém vlastnictví, a tak zde platí nepsané pravidlo: nic neodnášet, nic neničit a zanechat místo tak, jak bylo nalezeno.

Rozvodové papíry ze 70. let zase dokumentují konec manželství lékařského páru. Zároveň ale jsou zde i pozvánky na stříbrnou svatbu. Protože se vzali v roce 1942, jejich stříbrná svatba by připadla na rok 1967, což bylo krátce před rozvodem. Výpisy z bankovního účtu zase prozrazují, že rodina žila v luxusu a nad poměry. Do roku 1986 nashromáždili dluhy v řádech milionů.
V roce 1988 zemřel Klaus Kraft (bylo mu 78let) a nabízí se teorie, že od jeho smrti je vila neobývaná a děti dědictví odmítly.

Je tomu ale skutečně tak?

Ne, kdysi elegantní vila je stále v rodinném vlastnictví. Martin Segeler, vedoucí úřadu veřejného pořádku, říká, že pozemek vlastní tři sourozenci, kteří se o něj nestarají. Vila prý byla už několikrát zamčena, ale lidi se do ní pořád vloupávají. "S dědici jednáme už léta. Dokonce jsem jim nabídl, že dům od nich odkoupím. Nemohou se dohodnout. Ale pokud ho neopraví, čelí nucenému vyvlastnění," řekl v roce 2017 starosta Volker Zimmermann. Vila dodnes chátrá. Co s ní bude dál, se neví.