"Moje původní povolání bylo sice tvůrčí, ale co se kreativity týče, byla jsem v něm spoutaná. Vysával mě čas u počítače, nedokázala jsem se zorientovat v digitálních vrstvách, bralo mi to spoustu soustředěné energie. Nepřipadala jsem si zkrátka dost přítomná," vypráví Monika, která se i díky stěhování do prostředí Rychlebských hor našla v přírodním barvířství.

Související

Na růže ze střelnice zapomeňte. Češka vyrábí papírové květiny, které chtějí i u Diora

20 fotografií

Starodávné řemeslo ale začala studovat ještě před přesunem do chalupy se zahradou. "Ponořila jsem se do toho hodně intenzivně. Chtěla jsem všechno vědět a hned zkoušet," vzpomíná barvířka s tím, že informace o řemesle hledala na internetu, sociálních sítích a po knihovnách. V češtině našla jen dvě útlé brožurky, které byly přibližně 40 let staré.

Nejvíc informací tedy sbírala od Britky Rebeccy Desnosové a její knihy Grow Your Own Colour a Američanky Liz Spencerové, která má instagramový profil Dogwood Dyer. Monika tak objevila techniku ecoprintu, kresbu mořidly, způsoby využití barvicích lázní a různých mořicích technik.

Cibule, královna nejen kuchyně

Každý barvíř má podle Moniky to svoje - nějaký oblíbený materiál, se kterým pracuje. "Třeba Rebecca miluje avokáda, která barví dorůžova, a dlouho vyvíjela tu svoji signifikantní "echt" růžovou. Mně zase přijde skvělá cibule. Byla jsem překvapená, jak dobře na oblečení drží. Navíc se s ní dá vytvořit celá škála barev od žluté přes oranžovou, hnědou až po khaki zelenou a šedou," popisuje barvířka.

Ve svých barvířských počátcích sbírala různé materiály nebo využívala zbytky z kuchyně, zároveň ji ale začala lákat možnost vypěstovat si vlastní barvířské rostliny. "Moje barevná paleta se se zdrojem vlastních květů bohatě rozšířila. Vedle několika pokusů s barvicími lázněmi jsem většinu květů nasušila. Mohu tak do svých ecoprintových smotanců zabalit lisované květy a otiskem přenést jejich tvar," přibližuje.

Jak dlouho to vydrží?

Hlavní otázkou, se kterou se Monika často setkává, je trvanlivost a odolnost přírodně barvených látek. Například není dobré je vystavovat přímému slunci, ale to platí i pro látky napuštěné syntetickými barvami.

"Prát se musí šetrně, někdy i v ruce. Obecně třeba věci zbarvené do modra - vyjma indiga - tolik nevydrží a rychle vyblednou. Když se ale barví barvou, která obsahuje třísloviny, třeba cibulí nebo slupkami od vlašských ořechů, tak je stálost lepší a delší. Výrazně pomůže i využití tříslovin v mořicím postupu. Ten je v přírodním barvení zásadní," zdůrazňuje s tím, že když něco vybledne, tak se to dá nabarvit nebo přetisknout znovu. Daný kousek oblečení je podle ní pak svým způsobem proměnlivým dílem.

Související

Nejlepší oblečení je nic a hned potom kroj. Ženy v lidovém oděvu působí rozruch

28 fotografií

Své znalosti si barvířka nenechává pro sebe. Založila Studio Býlím, nabízí zdarma příručku, jak si doma vyrobit inkoust z cibule, nebo jak v přírodním barvení využít železitý roztok. Pořádá také kurzy pro děti i dospělé.

"Snažím se předávat i informaci, že rostliny, s nimiž chceme barvit, nemusí být z panenské přírody. Přírodnímu barvení se může věnovat i člověk, který bydlí ve městě a jde do parku, kde najde břízu, dubovou kůru nebo třeba žaludy," uzavírá s tím, že do budoucna se chce s osvětou více zaměřit na lidi z měst, kteří nemají k přírodě tak blízko.