Praha – "Politické strany vědí, že voliči si složitého programu ani nevšimnou, takže preferují jednoduchá hesla a některé raději ani program nemají. Lidé dávají přednost hezkému billboardu před nastudováním programu a jejich motivace k zjišťování informací klesá,“ vysvětluje ekonom Filip Matějka, čím se ve své teorii racionální nepozornosti zabývá.
Ekonomie se může zdát jako nezáživná věda plná čísel. Když se k ní ale přidá psychologie, stává se z ní zajímavé téma k hovoru, jak například vysvětlují ekonomické teorie chování lidí i státu.
Jakým věcem dávají obyčejní lidé přednost? Proč se uchylují k jednoduchým řešením a jakou úroveň má studium ekonomie v České republice oproti zahraničí? Přečtěte si rozhovor s ekonomem z CERGE-EI, bývalým doktorandem Princetonské univerzity, Filipem Matějkou.
Filip Matějka
- narozen 27. června 1980,
- vystudoval fyziku na Univerzitě Karlově a doktorát získal na Princeton University v USA,
- v současné době vyučuje a zkoumá ekonomii na CERGE-EI, společném akademickém pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky,
- je ženatý a má dva syny.
Aktuálně.cz: Máte za sebou úspěšné studium na Princetonu. Má opravdu ekonomie v Americe takovou úroveň?
Filip Matějka: V tom je bohužel právě ekonomie specifická na rozdíl od jiných oborů. Podívejte se, kdo dostává Nobelovy ceny v ekonomii. Téměř všichni to jsou Američané. Často slýchám, že je za tím politika, ale to vůbec není pravda. Jednoduše – největší věci se udělaly za oceánem, a kdo dříve něco uměl a chtěl dělat kariéru, musel zůstat tam. Až nyní se to začíná měnit. Letos například získal Nobelovu cenu za ekonomii Francouz Jean Tirole. Patří k velkým evropským ekonomům, kteří se nakonec vrátili a začali budovat evropské školy.
A.cz: Stalo se někdy, že by Nobelovu cenu získal někdo, kdo neměl?
Na to existuje řada názorů. Někdo výběr kritizuje, jiný ho chválí. Vždy se ale bezpochyby jednalo o významné vědce. Když ji získal v roce 2008 Paul Krugman, tak byl výběr velmi kritizován zejména proto, že v současné době publikuje novinové články proti pravici. Cenu ale dostal za to, co udělal ve vědě před 20 lety, což bylo průlomové! Proto když dnes někdo novelisty kritizuje, tak je to především za to, že se vyjadřují veřejně, což je skutečně někdy zbytečně ideologické.
A.cz: Studium na prestižní americké škole se může zdát jen pro vyvolené. Jaká je realita?
Myslím si, že v Čechách má hodně lidí na to, studovat tu nejlepší školu. Není možné se ale rozhodnout jen rok před podáním přihlášky, to už je totiž pozdě. Na školy, jako je Princeton, Stanford, Harvard, se hlásí spousta dobrých studentů, ono se to ale z přihlášky nepozná. Šanci máte, když vám tamní profesor nebo někdo, koho univerzita respektuje, dá doporučení. Vždy dají přednost studentovi s referencemi před těmi, kteří mohou být třeba stejně dobří, ale bez záruky.
Nejedná se ale o konexe ve smyslu protekce. Jde o to, dát vědět, že je tu někdo, kdo na to má. V mém případě jsem absolvoval půlroční studium a poté dva roky po sobě letní školy na špičkových univerzitách, kde jsem pracoval na různých projektech. Udělal jsem dobrý dojem, dostal doporučení a vzali mě. Podobným způsobem mnohým studentům pomohlo na tyto školy i naše CERGE-EI.
A.cz: Jak náročné byly stáže?
Dostali jsme zadaný projekt v rámci aplikované matematiky a dva měsíce jsme na něm v počtu asi dvaceti studentů pracovali. Většinou jsme tam byli až do večera, ale žádná otročina to nebyla. Například na Kalifornské univerzitě v Los Angeles jsme měli kolej na Sunset Boulevard, dostali jsme kapesné, jídlo zadarmo, ubytování a autobusem jsme to měli půl hodinky na pláž Santa Monica. Takových příležitostí je nejspíš i pro dnešní studenty celá řada.
Nevrátil jsem se proto, že bych v Americe neviděl budoucnost. Chtěl jsem domů.
A.cz: Proč je na prestižních školách tak málo českých studentů? Nejsou tak ambiciózní?
Ano, někteří nemají takové ambice. Další věcí je, že tu chtějí žít, což naprosto chápu. Já sám jsem se nevrátil proto, že bych v Americe neviděl budoucnost. Chtěl jsem domů, proto jsem se po pěti letech vrátil.
A.cz: Jak to bylo s financováním školy? Není to právě to, čeho se tuzemští studenti obávají?
Na doktorandském studiu získají všichni stipendium. To asi čeští studenti nevědí, proto se tam tolik nehlásí.
A.cz: Jaký vidíte rozdíl ve studiu ekonomie v Česku a zahraničí?
Kdysi před cca 20 lety byla výuka samozřejmě jiná. Za minulého režimu nebyl kontakt se Západem, kde se odehrávaly ty největší pokroky v ekonomii, proto i jejich hospodářství šlo jiným směrem. Teď se ten odstup musí dohnat. V České republice je málo lidí, kteří tomuto oboru rozumí, ale rozdíl se stále zmenšuje. Lidé, kteří odcházejí studovat do zahraničí, se vrací domů. Musíme být vděční těm pár lidem, kteří tu dokázali dělat a učit ekonomii na výborné úrovni, i když pro to měli velmi těžké podmínky.
V současné době na CERGE-EI už učíme stejné věci jako na nejlepších školách. Je ale samozřejmě velký rozdíl, když studenty učíme my, kteří jsme žáci držitelů Nobelových cen, nebo když je učí přímo nobelisté.
A.cz: O rozdílech českého a amerického školství se toho už napsalo hodně. Co ale konkrétně chybí v Česku vám?
Jedním z rozdílů je náplň práce. V Čechách je často více předmětů a více se testuje. V Americe je předmětů méně, ke každému ale musí studenti dělat daleko více domácích úkolů. Ve výsledku pak mají méně faktických znalostí, ale to, co se naučí, dokážou lépe využít.
Pro mě osobně byl ale nejdůležitější kampus. Přes všechny nobelisty jsem se nejvíc naučil během večeří s kamarády. V kampusu žijí všichni dohromady a pořád si o něčem povídají. Přes den jsem dělal ekonomii a večer jsem hodinu a půl večeřel s lidmi, kteří dělali doktorát z historie, matematiky, biologie, politologie atd. Aby dělal člověk dobře výzkum, potřebuje si často povídat, sbírat nové nápady a zrovna ekonomie je v tom úžasná. Člověk se dívá kolem a vidí, jak se lidé chovají, a chce tomu rozumět. Přemýšlí, jak to vysvětlit, jak by se musel změnit zákon, aby se lidé chovali jinak.
V americkém školství jsou ale studenti obecně aktivnější, a to jak ve studiu, tak v budování komunity. Když jsem studoval v Čechách, tak jsem pasivně bral od učitelů a sám nic nedával. Americká komunita je hodně živá. V areálu školy začne najednou někdo zpívat a kolem něho se srocují lidé a poslouchají ho, jinde zase hrají studenti divadlo, takových věcí je tam hodně.
A.cz: V roce 2010 jste vyhrál soutěž Mladý ekonom se svojí prací, která se týkala teorie racionální nepozornosti. Můžete osvětlit, o co vlastně jde?
Základy této teorie položil Christopher Sims. My se ji snažíme rozšířit. Prvním nápadem bylo propojit psychologii s ekonomií a popsat omezení lidí, kteří nejsou schopni rychle reagovat na změny, přemýšlet a zpracovávat informace a všímat si nových věcí.
Informace jsou všude kolem nás. V podstatě bychom se mohli dozvědět úplně všechno, ale vůbec to neznamená, že si vše přečteme, vše budeme vědět a podle toho zareagujeme.
A.cz: Můžete být konkrétní?
Představte si, že vláda je něco, co se má o nás starat, ale zároveň entitou, která nemůže sledovat všechny své občany. Proto bude tvořit zjednodušené zákony fungující pro většinovou společnost, které ale budou nevýhodné pro lidi se zvláštními potřebami a menšiny, protože se nedokážou soustředit na všechno.
Teorie racionální nepozornosti
"Zaměřuje na ekonomické důsledky lidské neschopnosti zpracovávat a vyhodnocovat velké množství informací, kterému jsme dnes vystavováni – ať už jde o informace o současném stavu finančních trhů, dovednostech zaměstnanců nebo charakteristik hypotečních úvěrů.“ (CERE-EI)
Nebo se například bude vláda snažit přilákat na severní Moravu velkého investora místo tisíců malých. Pro vládu je lepší sledovat jeden velký projekt než tisíce malých z různých odvětví. To má ale své důsledky. Na Moravě se změní cena uhlí o dvacet procent a už může být tisíce lidí bez práce. Tohle všechno teorie racionální nepozornosti vysvětluje a následně tvoří teoretické návody, jak to udělat lépe.
A.cz: Dáváte tedy nějaká doporučení?
Ano, snažíme se popsat, co by se stalo, kdyby se systém změnil. Takže potřebujeme mít teorii, například jak by se začali lidé chovat, kdyby přišla krize. Vše je ale nutné otestovat. V praxi jsme zkoumali diskriminaci na pracovním trhu, konkrétně jak moc se zaměstnavatelé dívají na životopisy uchazečů.
Dalo by se předpokládat, že si je přečtou, ale ve většině případů projdou jen polovinu z nich. Jiné výzkumy ukazují, že zaměstnavatelé stráví čtením životopisu v průměru šest vteřin. Manažer dělá, co je pro něho dobré, šetří čas. Pokud se ale někdo nevejde do těchto škatulek, byl delší dobu nezaměstnaný, jedná se o ženu nebo člena nějaké menšiny, může být i sebelepší, přesto na tuto selekci doplatí. Takové doporučení například zavádějí do praxe v Belgii, kdy v prvním kole výběrového řízení není na životopise vůbec vidět jméno ani pohlaví. Zaměstnavateli se to časově trošku nevyplatí, ale celospolečensky to pomůže.
A.cz: Můžete uvést příklad ze života obyčejných lidí? Co děláme špatně?
Tato teorie uvádí, že se často uchylujeme k jednoduchým řešením. K něčemu, co si oblíbíme a poté to děláme pořád. Jsme hodně konzervativní. I lidé z marketingu vědí, že je potřeba tvořit jednoduché portfolio produktů. Například coca-cola je velká společnost, přesto má jen pár produktů.
I politické strany vědí, že voliči si složitého programu ani nevšimnou, takže preferují jednoduchá hesla a některé raději ani program nemají. Lidé dávají přednost hezkému billboardu před nastudováním programu, protože si uvědomují, že jejich hlas pravděpodobně volby neovlivní, a jejich motivace k zjišťování informací klesá.
A.cz: Je evidentní, že vás ekonomie baví. Na co konkrétně byste nalákal mladé studenty?
Akademická ekonomie je skvělá ve svobodě myšlení. Podívejte se jen na příklady, které jsme tu zmínili, týkající se celospolečenských věcí. Člověka ale často nenapadne, že do toho má ekonomie co říct. Je to radost snažit se řešit problémy, které vidím kolem sebe, a vlastně je zcela na mně, které si vyberu.
Když se někdo stane doktorandem a pak zjistí, že mu takový život nevyhovuje, tak zrovna z ekonomie se velmi lehce přestupuje do komerční sféry. Naši studenti mají zpravidla velmi dobré uplatnění.
Velká část mé práce je házet nápady a rovnice na papír. Někdy se říká, že matematika nemá s člověkem nic společného. Pro mě je ale matematika jazykem. Můžeme tu společně hodinu mluvit a neshodneme se. Zatímco když se vyjádřím v rovnicích, druhému dojde, co tím chci říct. Je to tedy jen efektivnější způsob vyjadřování.
Pro ověření našich teorií je ale třeba provést testy. Například hezky jde měřit netrpělivost. Položíte otázku, zda lidé chtějí dostat deset dolarů dnes, nebo 12 zítra. Hodně lidí si vybere deset dolarů dnes, i když 20 procent úroku za den je docela hodně. Nejsme ale žádní mimoni žijící někde pod zemí. Za pár hodin letím na přednášku do Milána. Před týdnem jsem byl zase v New Yorku. Součástí vědy je totiž i prezentace, a je tedy často potřeba být i společenský.
A.cz: Společnost je často polarizovaná v základních otázkách, které by ale ekonomové přeci mohli snadněji zodpovědět. Komu tedy máme věřit?
Veřejná diskuse v oblasti ekonomie zbulvarizovala. Vyjadřuje se k ní kdekdo, a bohužel se občas stává, že mají ve veřejné diskusi i dva špičkoví ekonomové úplně jiný názor. Jedna strana říká, že je potřeba daně zvýšit, druhá snížit. Pro někoho znamená minimální mzda zvýšení nezaměstnanosti a další řekne, že přináší peníze chudým. Často to jsou jen názory.
Tady na CERGE-EI v doktorandském programu učíme studenty jít více do hloubky a jak to skutečně v datech poznat. Akademický vědec, který dělá svou práci správě, by měl jít po faktech, a pokud pronáší názory, měl by zdůraznit, že se jedná pouze o názor, ne fakt.
Součástí práce vědce je ale právě mít vliv na takovéto věci. Někdo se snaží působit na další vědce, kteří jeho práci dotáhnou do konce, jiný jde opravdu do dialogu s politiky a snaží se změnit zákon.
A.cz: Máte vy osobně v plánu tyto teorie konzultovat s politiky?
Zatím minimálně. Sám se potřebuji hodně učit a taky učit ostatní. Teď je mojí rolí předat makroekonomii každý rok jednomu ročníku našich studentů. Mimochodem ve čtvrtek 13. listopadu máme pro uchazeče o studium den otevřených dveří, kde jim s kolegy zodpovíme všechny možné otázky.
