reklama
 
 

Český teenager pokračuje na Zlínsku v Baťově tradici. Úspěch slaví s ručně vyráběnými farmářkami

11. 8. 2018
Nápad proměnit pracovní obuv v elegantní farmářky, za které by se nestyděl žádný hipster, dostal už v sedmnácti letech. Na založení firmy Vasky si ale musel počkat do svých osmnáctin. Mladý podnikatel Václav Staněk kdysi vynikal na běžecké dráze. Nemoc, kterou mu osud postavil do cesty, ho ale zavála jiným směrem, a tak dnes ve vesnici poblíž Zlína pomalu křísí odkaz Tomáše Bati. „Atletikou bych se stejně v budoucnu neuživil a věřím, že všechno se děje z nějakého důvodu,“ říká.

Vstupujeme do ševcovské dílny v obci Lhota jen několik kilometrů od cihlových domků, které před více než stoletím vybudoval Tomáš Baťa pro zaměstnance průmyslového Zlína.

"Když se dobře podíváte, najdete na některých strojích štítek závodu Svit. Naše nejstarší mašina má dokonce pětaosmdesát let," ukazuje štíhlý dvacetiletý blonďák na vybavení pocházející z bývalé Baťovy fabriky. Právě do zdejší výrobny pracovních bot vedené jeho otcem Václav Staněk zavítal, když ho před třemi lety napadlo založit si vlastní obuvní značku.

S firmou Vasky, jejíž název je složeninou slov Vaškovy tenisky, však rozhodně necílí na dělníky, ale spíš na mladou klientelu oceňující moderní design a kvalitní zpracování.

"Svršek každé boty se vždy nejdřív ručně vyřezává. Používáme tyhle železné šablony, které přiložíme ke kůži a pak s pomocí stroje vysekáváme konkrétní díly," zasvěcuje Václav do první fáze ruční výroby, na které si se svou firmou tak zakládá. Pak bere do rukou přihrádku se třemi různými částmi boty a přecházíme do další místnosti, kde se sešívají dohromady.

"Musíte ty dílce chytit, přesně je k sobě přiložit a pak s nimi projet šicím strojem. Chce to zručnost. Kdybyste se do toho pustil vy nebo já, garantuju vám, že by to šlo křivě. Mezi spojené části potom vložíte kopyto, aby bota dostala správný tvar, přišijete pod to ještě stélku a obrousíte přečnívající materiál," vysvětluje Václav u nebezpečně vrčící brusky, kvůli níž si už několik lidí zranilo prsty.

Zbývá přilepit ke stélce podešev a před očima už se rýsují pohodlné farmářky, nebo elegantní polobotky. Každý pár bot projde devíti páry rukou. Protože Václavovi záleží na tom, aby se Vasky mohly chlubit čistě českým původem, hovězí kůži pro svršek bot například odebírá zásadně z přilehlých Otrokovic.

Tomáš Baťa by nad ním nejspíš uznale pokýval hlavou. Kde se ale v teenagerovi 21. století nadšení pro řemeslo a lokální patriotismus vzaly?

Podnikatelské ambice se v něm začaly probouzet už ve čtrnácti letech, kdy nadšeně hltal populárně naučné ekonomické knihy. Když ale nastoupil na zlínské gymnázium, učitelka ekonomie jeho znalosti nabyté ze samostudia příliš neocenila a Václav se ocitl na její černé listině, protože rozporoval informace ze školní učebnice.

To ho ovšem neodradilo, ve volném čase začal navštěvovat podnikatelské kurzy a s podobně naladěnými kamarády si zkoušel první projekty spojené s rychle se rozšiřujícím internetovým marketingem.

Kromě toho ale stíhal rozvíjet i svůj sportovní talent a od čtrnácti reprezentoval Česko v atletice. Na celorepublikovém mistrovství čtyřikrát zvítězil v běhu na osm set metrů. "Vždycky jsem chtěl dosahovat rekordů, aby se moje jméno zapsalo do historie. Sám jsem si tak vytvářel stres a jakmile skončilo jedno mistrovství, už jsem se musel chystat na další. Každý den jsem umíral na tréninku, domů jsem se vracel v šest a do půlnoci jsem musel stihnout kouknout na školu a na své podnikatelské projekty. Spal jsem kolem pěti hodin denně," vrací se Václav k příčinám, které vedly k nejtěžšímu období v jeho životě.

Chtěl jsem od sebe moc a potřeboval jsem dostat facku

Tehdy však ještě nevěděl, že jeho kariéru čeká zásadní zlom a v jedné z probdělých nocí přišel s nápadem založit si e-shop s teniskami. Myšlenku ale nechal ve své hlavě ještě chvíli zrát. "Nakonec jsem si řekl, proč bych měl podporovat byznys s botami za tři tisíce, když je vyrobili v Indii za tři stovky? A protože jsem v zimě vždycky marně hledal boty, které by se mi líbily, a zároveň se zrovna vracel trend farmářek, rozhodl jsem se vsadit na design, který vycházel z pracovní obuvi a bot na bowling," upozorňuje mladý podnikatel.

Když s prvním návrhem, který vznikl při brainstormingu s kamarády, oslovil ševce v otcově firmě, řekli mu, že takovou botu mu klidně vyrobí. "I světové boty jako Timberland vznikly z pracovní obuvi a dnes platí za módní ikonu," doplňuje.

A tak si Václav nechal zhotovit první kusy Vasek, pro které s pomocí nadšených přátel začal připravovat reklamní kampaň. Bylo mu sedmnáct a do plnoletosti, kdy si bude moci firmu oficiálně založit, zbýval jediný rok.

Sport v té době stále ještě neodsouval na druhou kolej a odjel na reprezentační soustředění do italského Melaga. Jeho tělo ale začalo protestovat, a tak místo tvrdého trénování po běžeckém ovále jen poklusával. Z Itálie se vrátil, aby převzal cenu za nejlepšího sportovce ve Zlínském kraji do osmnácti let. "Byl to poslední den, kdy jsem si myslel, že jsem zdravý. Stihl jsem se ještě pořádně najíst na rautu a druhý den mě sanitka odvezla do nemocnice, kde doktoři zjistili, že mám cukrovku. V tu chvíli ze mě paradoxně všechno napětí spadlo. Chtěl jsem od sebe moc a potřeboval jsem dostat tuhle facku," vypráví Václav.

Pokračovat v atletice na vrcholové úrovni najednou nepřicházelo v úvahu. Po návratu z nemocnice si místo běhání dlouhých tratí co chvíli měřil hladinu cukru v krvi a své priority musel radikálně přehodnotit. Nevyužitou energii se rozhodl věnovat své startující obuvní značce. "Táta se na projekt nejdřív tvářil skepticky, ale už dřív mě vždycky nechával dělat si věci po svém s tím, že se ukáže, jestli se spálím nebo ne. Finančně mě nijak nepodpořil a základní kapitál třicet tisíc jsem do Vasek vložil ze svého," zdůrazňuje Václav.

Díky sportu měl už nějaké úspory našetřené a další finanční injekce přišla díky soutěži Rozjezdy pro mladé podnikatele. Tu Vasky vyhrály a na jejich výrobu tak půl roku po založení podniku putovalo kolem čtvrt milionu korun. Účast v soutěži ovšem Vaskám pomohla i marketingově a díky pozornosti médií si zlínských pionýrek postupně začali všímat náročnější zákazníci po celém Česku.

"Každý rok jsme prodej zvýšili na trojnásobek. Loni v prosinci si Vasky koupilo kolem šesti set lidí, což byl dosavadní rekord. Přineslo to obrat přes milion a půl korun. Průměrně prodáme tak tři sta párů měsíčně a očekáváme roční obrat deset milionů," informuje Václav a působí u toho jako ostřílený byznysmen.

Své boty v současnosti nabízí na internetu i v trojici kamenných prodejen ve Zlíně, v Praze a v Brně. S pomocí interaktivního on-line konfigurátoru si mohou zájemci dokonce sestavit barevné provedení podle vlastního vkusu nebo si nechat na botu vyrýt své iniciály. "Službu využívá každý třetí kupující. Lidi chtějí nosit něco, co nikdo jiný nemá," myslí si podnikatel.

Sám se letos v zimě opět chystá nazout Vasky, které si nechal vyrobit v době, kdy značku zakládal a zatím to nevypadá, že by hodlaly vypovědět službu. Touha šít obuv, která na rozdíl od sériové výroby vydrží i horší časy, tak v jeho případě nevyznívá jen jako prázdné marketingové heslo.

Přestože běžecké boty, v nichž kdysi sbíral medaile, už dnes nosí jen při rekreačních příležitostech, životní zkoušky, kterou mu osud přihrál, nelituje. "Atletikou bych se stejně v budoucnu neuživil a věřím, že všechno se děje z nějakého důvodu," dodává.

autor: Tomáš Maca | 11. 8. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama