Když Honza zjistil, že má diabetes 1. typu, bylo mu osmnáct let. "První signály přišly, už když jsem chodil na základku. Kvůli štítné žláze jsem navštěvoval endokrinologii. U jedné kontroly se ukázalo, že můj cukr v krvi není v normě. Takže se šlo nejprve cestou úpravy jídelníčku a různých babských rad a doporučení."
Prostě jsem vyfasoval inzulín
Jenže diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění - vlastí imunitní systém začne postupně ničit buňky ve slinivce produkující inzulín. "Několik let se nic nedělo, ale zhruba kolem 17. nebo 18. roku už produkce nestačila, a tak se rozhodlo, že dostanu inzulin. Asi to byl šok, ale já to nijak nevnímal. Neuvědomoval jsem si tu vážnost situace."
K nemoci přistupoval tak, že mu vlastně nic není. "Prostě jsem jednoho dne vedle prášků na štítnou žlázu vyfasoval i recept na inzulín." Zachraňoval ho sport, díky kterému měl pořád vcelku dobré výsledky.
"Opravdové prozření přišlo až po několika letech. Hodnoty na glukometru najednou byly o dost vyšší než dřív. Jenže já to nechápal, vždyť jsem všechno dělal stejně. Takže jsem to obelhával a do deníčku si psal přijatelnější hodnoty."
Drsné probuzení
Situace se změnila při přechodu na dospělou diabetologii. Tehdy začal chápat, že nemoc nemůže jen tak ignorovat.
"Hned při první návštěvě přišla tvrdá konfrontace od mého diabetologa, který mi řekl, že prostě musím falšovat výsledky. Takže mi zopakoval klasickou mantru o možných komplikacích a poslal mě na edukaci. Vedle toho mi předepsal nové inzulíny a já to vzal jako takový nový start."
Honza se hecnul, chtěl novému doktorovi ukázat, že není takový flink, jak se by se podle výsledků mohlo zdát.
"Tehdy jsem měl hodnotu glykovaného hemoglobinu kolem 100 mmol/mol. Zdravý člověk má někde mezi 30-40 mmol/mol a dnes je norma pro dobře kompenzovaného diabetika do 50 mmol/mol. Takže jsem měl úplně tragické výsledky."
Senzor jako poznávací znamení
Postupně mu pomohly moderní technologie, které sledování cukru značně ulehčily. "Klíčový je nástup glukózových senzorů, které měří glykémii z podkoží. Najednou máte neustálý přehled, co se s cukrovkou děje i v mezičase, kdy se nepícháte do prstu."
Jenže tyhle senzory jsou zařízení, které je vidět a špatně se skrývá. "Nikdy jsem o cukrovce nikomu neříkal, ale najednou se senzor ukázal jako dobré poznávací znamení. Začal jsem ho tedy nosit viditelně a lidé se zajímali, co to je."
14. listopadu - Světový den diabetu
- Každý 9. dospělý na světě (20-79 let) žije s diabetem.
- V České republice je více než 1 milion diabetiků, do 2030 bude nemocných odhadem až 1,3 milionu.
Typy diabetu
- 1. typ - autoimunitní, vyžaduje inzulin, často začíná v dětství či mladém věku.
- 2. typ - metabolická porucha, často způsobená životním stylem, postupně se rozvíjí v dospělosti.
- Těhotenská (gestační) - vzniká během těhotenství, může zvýšit riziko pozdějšího diabetu.
Prevence 2. typu: pohyb alespoň 2,5 hodiny týdně, zdravá strava, udržování hmotnosti, nekouřit a pravidelné preventivní kontroly.
Světový den diabetu připomíná objevení inzulinu Bantingem a Bestem (1922) a podporuje osvětu a prevenci.
Diabetes Podcast
Z téhle zkušenosti se zrodil i Diabetes Podcast, který Honza spoluvytváří.
"Původní idea vznikla s mým tehdejším kolegou Jakubem Vilišem z newsroomu v Economii. Byli jsme si vědomi, že o cukrovce se moc nemluví, a když už ano, tak jen strašně plytce a s různými předsudky."
Navíc tehdy nastal boom - začaly se rozjíždět různé podcasty. Přemýšleli, jak toho využít k osvětě cukrovky. Vytvořili první pětidílnou sérii Diabetes Podcastu.
"Nejvíc mi záleží na tom, abych v Diabetes Podcastu neplácal nějaké hlouposti. Navíc ten obsah sice vymýšlím já, ale vůbec nejde o mě. Já jsem jen průvodce a ten, kdo se za ostatní diabetiky ptá."
"Nechci měnit svět, jen mluvit o cukrovce jinak"
Honza nemá ambici měnit svět. "Chtěli jsme ukázat, že se dá o cukrovce mluvit i pozitivně a že se nemusí jen strašit, že přijdete o nohu, oslepnete nebo vám selžou ledviny, když na diabetes budete kašlat."
Reakce posluchačů Honzu dodnes překvapují a těší. "Nejvíc mě dokáže překvapit, když mi posluchači napíšou, že jim Diabetes Podcast pomohl změnit jejich přístup. Takový vedlejší efekt byl třeba po rozhovoru se silákem Jirkou Tkadlčíkem, který odmítal senzor, protože ho měření glykémie stresovalo. Později přiznal, že po našem povídání se odhodlal, že ho teda zkusí."
Jednička není dvojka
Honza si uvědomuje, že o cukrovce se stále mluví jinak než o jiných nemocech. "Pořád je problém, že většina lidí nezná rozdíly mezi diabetem 1. a 2. typu. ,Dvojkový' je civilizační choroba, ne autoimunitní, a lidí s ním je mnohem víc. Naše skupina ,jedničkářů' do škatulky "cukrovka" nesedí, takže je potřeba hodně vysvětlovat."
Proto Honza chápe, že někdo raději cukrovku skrývá. Jemu samotnému to ale problém nedělá - naopak bere to jako příležitost k další osvětě. "Vždycky v konverzaci jako první zazní různé mýty, jestli to mám z toho, že jsem jedl hodně sladkého anebo že moje babička nebo dědeček měli fakt těžkou cukrovku. Tak to musím hodně vysvětlovat."
Sám svoji nemoc nijak dramaticky neprožívá: "Jsem docela flegmatik, takže já se nikdy nerochňal v tom, že mám diabetes a je to strašný. Vlastně nevím, jestli jsem kvůli tomu někdy brečel. Asi ne. Vždycky mi to bylo jedno a svým způsobem to platí i dodnes. Akorát už na cukrovku nekašlu. Když se nedaří a glykémie mi různě lítá, tak to hodím za hlavu. Vím, že zítra je nový den a je to příležitost začít tu péči lépe a dostat cukrovku znovu pod kontrolu."
Cukrovka není stigma
Jeho každodenní život je s diabetem pevně spjatý: "Ráno vstanu a hned sáhnu po telefonu, kde zkontroluji cukr v krvi a kouknu, jak se křivka vyvíjela během noci. Podle toho do sebe pošlu inzulín, dám si snídani a můžu vyrazit do práce nebo kamkoliv jinam. Během toho často koukám, jak se cukr vyvíjí."
Před jakýmkoliv jídlem musí Honza znovu mrknout na mobil s aplikací. "V hlavě mi jede klasický vzoreček. Kolik má jídlo sacharidů a kolik inzulínu si dát? Pak sleduji, jestli jsem to teda spočítal správně nebo ne. Takhle to jede neustále dokola. Uznávám, je to otrava, ale díky současným technologiím můžeme mít cukrovku neustále pod kontrolou, reagovat na blížící se krizové situace a vyřešit je dřív, než nás začnou silně omezovat."
Honza ukazuje, že i s diabetem je možné mít plný život a dělat věci, které ho baví. "Cukrovka není stigma, tak se nenechte zastavit a dělejte, co vás baví."
Honza Hrušovský & Diabetes Podcast
Novinář a diabetik 1. typu. Od roku 2020 připravuje Diabetes Podcast zaměřený na cukrovku 1. typu. V něm ostatním lidem s cukrovkou nebo jejich nejbližším ukazuje, že všichni jsou bez ohledu na věk, peníze a profesi stejní a také se s cukrovkou občas perou. Přesto každý může s touhle nemocí dokázat skvělé věci.
Co si pustit?
- Rozhovor s mistrem světa a držitelem světového rekordu v mrtvém tahu Jirkou Tkadlčíkem.
- Emocemi nabitou epizodu s diabetičkou Míšou a její maminkou Veronikou o náročném dospívání s cukrovkou.
- Díl s cyklistickým týmem Novo Nordisk, za který jezdí jen diabetici 1. typu.
