Volhu lze podle kreativního producenta Josefa Viewegha vnímat jako svéráznou historii Československé televize. "Jde o fiktivní příběh podle zaručeně skutečných událostí. Divákům tím chceme naznačit, že nemusí brát všechno doslovně. Současně je portrétem hlavního hrdiny, omezeného egocentrika, který vyniká ve vymýšlení drobných podvodů a triků. Jak si nakrást benzin, zfalšovat počet ujetých kilometrů, podvést manželku, zbavit se konkurence," vysvětluje Viewegh.
Představitel hlavní role, herec Kryštof Hádek, se divákům ukazuje v období třech dekád. Právě proto v seriálu nosil sedm paruk, dvacet knírů, dva plnovousy, dvě brady a třicet kotlet, aby bylo jeho stárnutí a proměňování v čase věrohodné.
Pro štáb bylo náročně také dohledat všechny potřebné dobové záběry. Střihač a dramaturg Petr Pauer tím strávil dokonce dva roky. Čerpal z oblíbených pořadů Československé televize, do nichž byli herci Volhy vloženi v postprodukci. Ta se využila i v případě scén zabírajících Prahu v normalizačních letech, k nimž byly využity autentické materiály ze zpravodajství. "Bez postprodukčních zásahů se už zkrátka v pražských lokalitách dobový příběh natočit nedá," říká scenárista Jan Pachl.
