Francouzský umělec Abraham Poincheval, který proslul svými dřívějšími ulítlými akcemi, zahájil ve středu svou další misi - vysedět vejce.
Čtyřiačtyřicetiletý Poincheval vylezl před měsícem z kamene, kde strávil ve tmě zavřený týden. Pro svou nejnovější uměleckou akci si opět vybral pařížské muzeum Palais de Tokyo, kde se ve středu zavřel do skleněného inkubátoru. Zde bude sedět na vejcích, dokud se z nich nevylíhnou kuřata.
Poincheval podle britské BBC očekává, že kuřata by mohla přijít na svět do 26 dní. "Vlastně se stanu kuřetem," oznámil umělec. Jeho počin můžou sledovat návštěvníci muzea v přímém přenosu.
Pomůže speciální deka a zázvor
Francouz sedí na židli, pod níž jsou v nádobě umístěna vejce. Aby je udržoval v teple, je zabalený ve speciální dece od korejského umělce Segluie Leeho a hodlá jíst jídla zvyšující tělesnou teplotu, například zázvor.
À partir d’aujourd’hui #AbrahamPoincheval couve des œufs, nuits et jours, jusqu’à leur éclosion 🐣https://t.co/s3ydXJBNPz pic.twitter.com/i4QVPl0ea1
— Palais de Tokyo (@PalaisdeTokyo) March 29, 2017
Když se ozvou jeho potřeby, má umělec pod sebou připravenou speciální krabici. Svých deset budoucích kuřat opustí jen na půl hodiny denně, během které se hodlá najíst.
Pařížské muzeum již dříve na svých stránkách informovalo, že sezení na vejcích odkazuje na antihrdinu Toinea ze stejnojmenného románu Guy de Maupassanta, který prodělal srdeční příhodu, zůstal ochrnutý a byl svou ženou donucen sedět na vejcích.
Rodilý Marseillan Poincheval je specialistou na bizarní umělecké počiny. V roce 2002 šel z Nantes do Caen a odtud do Metz přímo bez uhýbání.
Abraham Poincheval est sorti de sa pierre et il va bien ! pic.twitter.com/uwjNtgFMhk
— Palais de Tokyo (@PalaisdeTokyo) March 1, 2017
O dvanáct let později strávil dva týdny v břiše vycpaného medvěda v pařížském Muzeu lovu a přírody a živil se brouky, aby dodržoval medvědí stravu.
A v roce 2015 přeplul řeku Rhonu z Lyonu až do Švýcarska v šestimetrové zašpuntované láhvi. Umělec věří, že nejlepší pochopení vychází z naprostého ponoření se do děje, nikoliv sledování situací z dálky.