Zanechává nám dědictví svobodné a inspirativní ženy," cituje agentrua AFP hereččina agenta Laurenta Savyho.
Filmografie Cardinalové je pestrá - od snoubenky a manželky ve Viscontiho dramatu Rocco a jeho bratři, přes koketní a vypočítavou prostitutku ve filmové verzi románu Statek, nezištnou a obětavou venkovskou dívku v milostném dramatu Bubovo děvče až k symbolu krásy, touhy a čistoty ve Felliniho existenciální satiře 8 a 1/2. Po krasavicích typu Venuše z dobrodružné komedie Cartouche se časem propracovala k náročnějším rolím ve filmech Luchina Viscontiho, včetně snímků Gepard a Hvězdy Velkého vozu. Roli ale dostala i v komedii Růžový panter.
Pověst nezávislé a svobodomyslné ženy
Cardinalová médiím před mnoha lety řekla, že zpočátku se zdráhala přijímat filmové role. "Nahota byla pro mě vždy mimo debatu," řekla podle deníku Le Monde Cardinalová, která si poprvé zahrála ve filmu, když jí bylo 14 let. Na vrcholu své kariéry v 60. a 70. let byla často srovnávána s francouzskou herečkou Brigitte Bardotovou. Cardinalová měla pověst mimořádně nezávislé a svobodomyslné ženy, píše agentura Reuters, která připomíná audienci u papeže Pavla VI. v roce 1967, na kterou herečka přišla v krátké sukni, což vzbudilo v tehdy stále silně katolické Itálii pozdvižení. Podle italského tisku se tak stalo poprvé v dějinách Vatikánu.
Herečka navštívila Českou republiku a před tím Československo. V první polovině 60. let byla Cardinalová hostem karlovarského festivalu, v roce 2006 ji hostil filmový festival Febiofest a o šest let později byla čestnou porotkyní České Miss 2012.
Okouzlila Luchina Viscontiho a Federika Felliniho, uchvátila Alaina Delona, Jeana-Paula Belmonda či Marcella Mastroianniho. Claudia Cardinalová, ztělesnění italské krásy a sexsymbol své doby, hrála ve více než 150 filmech, mezi nimiž vynikají snímky Gepard, Tenkrát na západě nebo Osm a půl. S Ginou Lollobrigidou či Sophií Lorenovou patřila k nejznámějším ženským tvářím italské poválečné kinematografie.
Tato Italka z Tuniska, která se stala francouzskou občankou, byla v mládí divoká. Nechtěně se stala mezinárodní filmovou hvězdou, která v roce 1993 získala Zlatého lva v Benátkách a v roce 2002 Zlatého medvěda v Berlíně.
Hrála v nejlepších italských filmech, zazářila v Hollywoodu, ve Francii i v Německu. "Měla jsem to štěstí, že jsem začínala v magických časech kinematografie. Všichni velcí režiséři byli mými učiteli a já jsem nikdy nikoho neoslovila. Byli to oni, kdo mě oslovili," shrnula ve svých 74 letech.
Filmografie herečky s půvabnou tváří, dokonalým tělem a sametově chraplavým altovým hlasem byla pestrá - od snoubenky a manželky ve Viscontiho dramatu Rocco a jeho bratři, přes koketní a vypočítavou prostitutku ve filmové verzi románu Statek, nezištnou a obětavou venkovskou dívku v milostném dramatu Bubovo děvče až k symbolu krásy, touhy a čistoty ve Felliniho existenciální satiře Osm a půl. Po krasavicích typu Venuše z dobrodružné komedie Cartouche se časem propracovala k náročnějším rolím ve filmech Luchina Viscontiho, včetně snímků Gepard a Hvězdy Velkého vozu. Roli ale dostala i v komedii Růžový panter.
Zazářila i v legendárním westernu Sergia Leoneho Tenkrát na západě (1968), ve kterém svým bravurním výkonem potvrdila slova herce Richarda Burtona, že je tím nejlepším, co dala Itálie světu od vynálezu špaget.
Její životní příběh začal v Africe, narodila 15. dubna 1938 se v Tunisu sicilskému Italovi a Francouzce. Vyrůstala se třemi sourozenci mezi arabskými dětmi, vystudovala lyceum a v 19 letech vyhrála místní soutěž o královnu krásy. To jí otevřelo cestu před filmové kamery. Na benátském festivalu se seznámila s producentem Frankem Cristaldim, který z ní vytvořil hvězdu a na několik let i svou životní partnerku.
Ve 22 letech ji režisér Luchino Visconti obsadil do filmu Rocco a jeho bratři (1960). Nechal ji namalovat si oči černou barvou a naučil ji herecké řemeslo. Pak ve filmu Gepard z roku 1963 zazářila po boku Burta Lancastera a Alaina Delona. Současně natočila další mistrovské dílo, Felliniho Osm a půl.
Italský režisér Pasquale Squitieri, její partner po téměř 30 let, její "jediná láska" a otec její dcery Claudie, s ní pak v letech 1974 až 2011 natočil deset filmů.
A po šedesátce se odvážila vystoupit také na divadelní prkna - v roce 2000 debutovala na jedné z pařížských scén ve hře Benátčanka. Za celoživotní dílo dostala v roce 1993 Zlatého benátského lva a o tři roky později čestného Césara. V roce 1999 se stala držitelkou francouzského řádu Čestné legie, oceněna byla i na Berlinale.
V první polovině 60. let byla Cardinalová hostem karlovarského festivalu, v roce 1998 přijela před volbami do Bratislavy na pozvání tehdejšího slovenského premiéra Vladimíra Mečiara. Stále šarmantní dámu s kouzelným úsměvem si mohli na vlastní oči prohlédnout také diváci filmového festivalu Febiofest v roce 2006, o šest let později byla čestnou porotkyní České Miss 2012. "Jsem ráda sama, ráda chodím pěšky. Hodně pracuji i cestuji, ale nikdy jsem nepožádala režiséra o roli," prozradila na Febiofestu herečka, která má ráda ticho a byla i velmi vzdělaná, například hovořila plynně pěti jazyky.
Cardinalová, která se po léta otevřeně vyjadřovala k otázkám ženských práv, byla od března 2000 vyslankyní dobré vůle UNESCO na obranu ženských práv. V únoru 2011 ji časopis Los Angeles Times Magazine zařadil mezi 50 nejkrásnějších žen filmové historie.
