Mše za zesnulého Jařaba se uskuteční 9. května ve 13 hodin v olomouckém kostele svatého Mořice, oznámila univerzita.
"Ztrácíme nejvýznamnější osobnost polistopadové éry naší univerzity, pro kterou mnoho dobrého vykonal. Zasloužil se o její rozkvět a propagaci doma i v zahraničí," říká rektor vysoké školy Martin Procházka, podle nějž se Jařab do poslední chvíle aktivně účastnil univerzitního života. "Nejen pro svůj laskavý přístup a obrovský nadhled nám bude moc chybět," dodal.
Rodák z Kravař ve Slezsku učil v jazykové škole, seznamoval cizince s češtinou, prošel univerzitami v Ostravě a Prešově, roku 1968 získal stipendium v USA a vážně uvažoval o emigraci, než se začátkem 70. let vrátil a přestěhoval na Hanou. "Dostal jsem dopis, že když se okamžitě nevrátíme, tak ztratíme zaměstnání, české občanství, a dokonce byt," vyprávěl Josef Jařab pro Paměť národa.
Po návratu z USA vyučoval na ostravské pedagogické fakultě, až roku 1972 přešel na Filozofickou fakultu Univerzity Palackého. Do Olomouce se s rodinou přesto přestěhoval až v roce 1989. Za celou dobu působení na vysokých školách nevstoupil do komunistické strany, naopak udržoval styky s disidenty. Kvůli tomu jej vícekrát vyslýchala Státní bezpečnost. Nejhůře líčil výslech v Břeclavi ze 70. let. "Jel jsem tehdy na konferenci do Říma a vyndali mě z vlaku a odvedli na StB. Celou noc mě svlékali do trenek. Byla hrozná zima, takže jsem se nachladil," říkal.
V listopadu 1989 byl Josef Jařab výraznou postavou sametové revoluce. Patřil k zakládajícím členům místního Občanského fóra, často vystupoval na pódiu. "Já už jsem si připadal, že na náměstí bydlím," vzpomínal, jak pak hned v lednu 1990 stanul v čele univerzity.
Tehdy se stal prvním svobodně zvoleným rektorem Univerzity Palackého po pádu komunismu. "Studenti mě navrhli na rektora. Šel jsem s nimi a nový senát mě jednomyslně zvolil rektorem. Až v tu chvíli jsem si uvědomil, že je to první volba v Československu. Stáhlo se mi hrdlo a stejně tak předsedovi senátního výboru. Tak nám přece jen došlo, že se stalo něco velice významného," vzpomínal.
Jako rektor převedl univerzitu do nové éry, zasloužil se třeba o rozšíření jejího zázemí. Škola převzala i budovy po sovětské armádě, což Olomouci mimo jiné pomohlo zbavit se vojenského ducha. Do Olomouce pak Jařab přivezl světové osobnosti, jako byli básník Allen Ginsberg nebo divadelní režisér a herec Peter Ustinov. Univerzita Palackého se díky Jařabovi stala v květnu 1990 první vysokou školou v tehdejším Československu, jež udělila čestný doktorát prezidentovi Václavu Havlovi.
Po vypršení rektorského mandátu v Olomouci, k němuž došlo roku 1997, působil Jařab další dva roky coby rektor Středoevropské univerzity v Budapešti. Přednášel ve třiceti zemích včetně několika univerzit v USA, byl nositelem čestných doktorátů dvou amerických a jedné anglické vysoké školy. Dvakrát byl zvolen do Senátu, kde strávil osm let. Od března 2008 do března 2009 navíc krátce působil v Radě České televize.
Získal mnoho ocenění, mimo jiné Cenu města Olomouce, Cenu Františka Palackého, kterou mu udělila jeho alma mater, či Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Kromě toho byl Jařab považován za významného amerikanistu, jako literární historik věnoval zvláštní pozornost černošské beletrii. Jako editor se podílel na antologiích americké prózy a poezie z 80. let minulého století včetně výboru Masky a tváře černé Ameriky. Soupis Jařabových textů čítá desítky stran.
Své vzpomínky na dobu, kdy stál v čele Univerzity Palackého, Josef Jařab shrnul před pěti lety v knize nazvané Rektorská rozpomínání. Dočkala se i audioverze. V roce 2019 měl premiéru filmový dokument o něm nazvaný Homo academicus, jejž natočil režisér Martin Müller.
Téměř přesně před deseti lety, 7. května 2013, si prvního polistopadového rektora zvolili studenti olomoucké univerzity za svého krále majálesu. Josef Jařab zemřel symbolicky v den, kdy si budou studenti jeho alma mater volit nového krále.
Josef Jařab byl ženatý, má dva syny - Jana, lékaře, diplomata a obhájce lidských práv, a Davida, uznávaného divadelního režiséra.
