Před hlavním pódiem se zaplnila poslední volná místa. Kapacita nestačila, po chvíli se obsadila i místa v křoví a vůbec všude, kde se dal najít prostor ke sledování krkonošské open air akce.
Dvě hodiny odpoledne. Úvodní slovo pořadatele Martina Věcheta a spoluzakladatele, kterému se neřekne jinak než Čuňas. Jeden pochválil druhého a mohlo se začít.
Dav dvanácti tisíc lidí v podání Svatého pluku lačně mlsal hity California Dreaming od Mamas and Papas, Smoke on the Water od Deep Purple, písně z muzikálu Hair a další reminiscence na zlaté časy mániček.
Věkový průměr návštěvníků se po čtvrtku ze sedmnácti vyšplhal na jednadvacet. To není mnoho vzhledem k oné tradici východočeského Woodstocku. Důvodem je strategie pořadatelů.
"Já i festival jsme potřebovali lehčí životní změnu, byli jsme na sebe poslední dobou až moc zvyklí. Z dobrodružství se začal stávat zaběhlý standard. To je pro mě težko schůdná stezka, na které si dál nechci rozdírat mokasíny," říká Radek Langhammer, spolupořadatel minulého ročníku.
Punkeři N.V.U. nepřekvapili, popoví Chocolate Jesus také ne. Southpaw nedorazili, bohužel. Cestou do Trutnova měli vážnou dopravní nehodu. Dáša Vokatá nudila a výkon The Plastic People of the Universe lze hodnotit za lepší standard. Jiří Schmitzer byl vtipný, na pódiu ale vypadal trochu jako opuštěné štěně.
Před rokem festival poprvé nepřivítal Václava Havla; letos tomu bude podruhé. Jako by se exprezident vyhýbal novému Trutnovu, který mění svou tvář.
-123 min. se postavili před kotel a předvedli, že jsou v Česku jednoznačně nejlepší funková kapela. Hendrixovské jamy lídra Zdeňka Bíny nadchly v odpoledním sluníčku. Minuty měly i nejlepší zvuk.
Jinou show si připravil Visací zámek. Nebyl to bůhvijaký masakr, ale u hitů Spánek, Traktor, Známka punku a Vlasta dav šílel. Kapela potvrdila, že živě zahrát umí a že kontakt s publikem je jejich nejsilnější stránka.
Masakr měl přijít jindy. Surovost strohých riffů s nehraným nadšením na prostoru několika čtverečních metrů druhého, malého pódia; o zatím neznámé skupině Wollongong ještě uslyšíme. Po hendrixovské jízdě, punku a hardcore přišlo sladké pohlazení v podobě Bratří Orffů.
Pokud včera takřka nikdo neznal Killing Joke, o The Presidents of the USA mělo povědomí mnohem víc lidí. Očekávání bylo obrovské a obrovské bylo i nadšení při skladbách typu Peaches. Prezidents byli vždy apolitičtí, akoliv dvakrát podpořili americké demokraty.
Bylo tomu tak i v pátek, kdy ukázali, že to jsou herci s chytrou strategií. Abyste uspěli v šoubyznysu, musíte být dostatečně arogantní, pokud možno nestranní a vycházet z myšlenky, že každý člověk na světě touží po slávě přinejmenším na pět minut. Publikum je dostalo a dosyta se najedlo americkými radiohity.
Pak už se šlo spát, i když někteří čekali na Hudbu Praha s Petrem Vášou a na Švihadlo, které začínalo hrát zrána o půl páté.